Spálené spomienky

A půl. Nejprve mě zaujal zajímavý název, který jakoby již dopředu sliboval tíživé drama o pohnutých lidských osudech. Cítila jsem, že to bude dechberoucí dílo. A bylo. Snímek věnuje většinu prostoru charakterům postav a jejímu ztvárnění ústřední hereckou dvojicí v podání Halle Berry a Benicia Del Tora. Ti rozehrávají herecké výkony par excellence a já jim vzdávám velkou poklonu. Beniciovi jsem ve filmech nikdy nevěnovala zvláštní pozornost, ale svým výkonem zde mě naprosto uzemnil. Velmi silná herecká osobnost, jemuž role narkomana sedla přesně na míru. Úžasná Halle jako žena zmítána množstvím pocitů. Setkává se s přítelem svého muže, jehož nikdy neměla ráda. Sdílejí svou bolest ze ztráty a začnou k sobě i přes odtažitost a napětí nalézat cestu. On se stane dobrým kamarádem i pro její děti a postupem času ji začne přitahovat. A z toho má strach. Bojuje s pocity nenávisti k němu a zároveň rodícího se obdivu a lásky, vše však potlačuje pod vědomím, že to není správné. Není správné, aby pociťovala náklonnost k muži, který si začne být blízký s jejími dětmi, jež nejsou jeho, které patří muži, který tu s nimi měl být a starat se o ně. Není správné, aby ji pociťovala k feťákovi, který teď sedí tam, kde by měl být její muž, a ne on. Opravdový, smutný a silný scénář s pár viditelnými odrobinkami klišé, které se však průběžně vytrácejí a jak snímek postupuje kupředu, stupňuje se i intenzita nabízených scén a dialogů. Postupující napětí, obavy, výčitky, strach a touha mezi nimi, je bravurně vyjádřeno. Jejich pohledy, těžko vyjádřitelná slova a pocity... uchvacující. Skvělá kamera s viditelným citem pro detail. Taktéž mě zaujala lehká a zároveň podmanivá hudební stránka v podání G. Santaolally, která jakoby celý film příjemně objímala. Nejsilnějšími momenty pro mě byl rozhovor o tom, jaké to je, když si "dáte" poprvé, toužebný polibek, který vlastně nenastal a společné objetí v pokoji. Milou roličku zastávala postava, jíž ztvárnila roztomilá Alison Lohman. Ačkoliv mi bylo známo, že zde hraje, jakmile se objevila na scéně, chvíli mi trvalo, než jsem si pod tlakem hlavního děje uvědomila, že je to ona:) Smutný a bolestný film bez jakýchkoliv emočních vydíraček. (13.09.2010)

Emoce až na krev... Jistá podobnost s filmem "21 gramů"... Ta podobnost, přestrojená za utrpení, má jméno "BENICIO DEL TORO"... Halle Berry? Naomi Watts? Která z nich zahrála lépe truchlící vdovu? Podle mě to byla blonďatá angličanka a to je právě ta hvezdička, která chybí k plnému hodnocení jinak povedeného dramatu. Ten si pak pro sebe zcela ukrad fenomenální DEL TORO ! (10.04.2008)

Můj oblíbený žánr, můj oblíbený Benicio a první setkání se Susanne Bier - vcelku úspěšná kombinace! Herecké výkony jsou úžasné do puntíku - včetně těch vedlejších. Pro mě je tohle vyvážený film ve všech směrech. Možná není tématicky úplně originální, no jistě, že ne - ztráta nejbližší osoby je v kinematografii dost vyčerpána, ale rozhodně Spálené vzpomínky nepovažuji za žádnou napodobeninu. Během dvou hodin jsem se ani trochu nenudila a žádný záběr pro mě nebyl zbytečný. Správnou časovou vyváženost vážně oceňuji, není nic horšího než si jít během filmu v hluchém místě jít uvařit čaj. (05.01.2009)

Forsterovina, kterou natočila ženská. Herecký potenciál se topí v nedostatečném důrazu na režii a scénář, který vede v podstatě od nikud nikam. Takhle dobrého Del Tora by si chtěl člověk víc užít, ale chybí tam prvek nepředvídatelnosti a scéna která urve koule. Vše je šablona. A to i Halle Berry, která defacto opakuje herecký výkon z Monsters ball, akorat se tady nesvlékne. Nepopírám solidní existencionální podtext a naléhavé téma reality běžných smrtelníků, ale toho už tady bylo tolik, že to samo osobě nestačí. (17.09.2018)

Veľmi slabé a nevýrazne a to aj napriek tomu, že je tu veľa prvkov, ktoré by na dobrú drámu mali stačiť - smrť otca rodiny, drogy, závislosť, smútok nad stratou... V scenári sa to však akosi nepodarilo dobre namiešať, resp. bolo tu pridaných aj veľa hlúpostí, ktoré diváka od postáv len vzďaľujú. Jedným z dôvodov je aj to, že nemajú nič spoločné s realitou. Napr. to ako sa deti hneď okamžite zblížili v podstate s cudzím človekom bolo dosť pritiahnuté za vlasy. Tiež som nechápal to časté iracionálne chovanie sa postáv. Preto tu ani nemôže byť nejaká reč o emotívnej stránke, tá tu jednoducho nebola. To sa týka aj samotného záveru, necítil som nič, vlastne mi bolo aj jedno ako to celé skončí a dokonca som nad tým ani nerozmýšľal. To najsilnejšie čo si pamätám bol pocit úľavy, že je už koniec. Jediné pozitívum vidím v hercoch a pár svetlých momentoch réžie, to však samo o sebe nestačí. 60/100 Snímok videný v rámci - Project 52 Films by Woman. (02.01.2016)