Spálené spomienky

Portorikánsky Laco Lučenič predvádza opäť raz démonický herecký výkon, ktorému len horko ťažko stíha inak tiež výborná Halle Berry. Táto dvojka posúva samotný film minimálne o hranicu vyššie. Ich neprehliadnuteľná charizma a vzájomná chémia pôsobí v samotnom filme fantasticky. Dánka Bierová môže pokojne spávať. Jej prvá Hollywoodska zastávka určite nebude zároveň poslednou. Spálené spomienky sú silno skľučujúcim filmom z ktorého si môžete navodiť slušnú depku, bude to však stáť za to. Realistické, pomalé ale plynulé, autentické, drsné. Minimálne stojí za pozornosť. (18.02.2008)

Podobný styl filmů mám velice rád. Přesvědčivé, autentické. Komorní dramata, která stojí na hereckých výkonech, řežii a vizuálním spracování. A přestě tohle se mi líbilo i zde. Del Toro je naprosto famózní. Halle Berry nemám moc rád, ale zde jsem jí bez problémů překous. Kamera brilatní, všímá si různých detailů. Příběh není věru originální, ale je zpestřený prostřihy do minulosti, které se ale ve druhé polovině vytratí, škoda. Herecký koncert. -"Accept the good." (28.07.2008)

Susanne Bier potvrdila neskutočnú formu a znovu zaútočila ďalším príbehom z (amerického spôsobu) ľudského života. Emócie sa u mňa tentokrát nedostavili vo veľkom návale, ale bolo ich cítiť počas celého filmu. Nielen záver je nabitý silnými momentami, ktoré diváka vedia poriadne rozhodiť. Niekedy nebolo jasné kam bude film vlastne smerovať, pretože drogová závislosť vs. úmrtie člena rodiny sú dosť husté témy na súčasné spracovanie a bolo cítiť, že niekedy z toho nevedeli vykľučkovať ani tvorcovia. V podaní dvoch oscarových hercov je ale cítiť maximálne vžitie sa s postavou, ale Duchovny im pekne šliapal na päty. 80%. (09.01.2009)

Veľmi slabé a nevýrazne a to aj napriek tomu, že je tu veľa prvkov, ktoré by na dobrú drámu mali stačiť - smrť otca rodiny, drogy, závislosť, smútok nad stratou... V scenári sa to však akosi nepodarilo dobre namiešať, resp. bolo tu pridaných aj veľa hlúpostí, ktoré diváka od postáv len vzďaľujú. Jedným z dôvodov je aj to, že nemajú nič spoločné s realitou. Napr. to ako sa deti hneď okamžite zblížili v podstate s cudzím človekom bolo dosť pritiahnuté za vlasy. Tiež som nechápal to časté iracionálne chovanie sa postáv. Preto tu ani nemôže byť nejaká reč o emotívnej stránke, tá tu jednoducho nebola. To sa týka aj samotného záveru, necítil som nič, vlastne mi bolo aj jedno ako to celé skončí a dokonca som nad tým ani nerozmýšľal. To najsilnejšie čo si pamätám bol pocit úľavy, že je už koniec. Jediné pozitívum vidím v hercoch a pár svetlých momentoch réžie, to však samo o sebe nestačí. 60/100 Snímok videný v rámci - Project 52 Films by Woman. (02.01.2016)

Toto zpočátku narativně zajímavě řešené drama (roztříštěná časová souslednost scén) o ztrátě někoho blízkého se ke konci mění v celkem předvídatelnou drogovou odyseu, která ale nabývá na působivosti díky Benicio Del Torovi, jehož výkon v roli sociálně nestabilního narkomana a nejlepšího přítele zavražděného muže (příjemně civilní Duchovny) je doslova odzbrojující. Pokud bych měl říct jediný důvod, proč se na Spálené vzpomínky podívat, řekl bych právě jeho jméno. Stejnou míru chvály si ale bohužel nezaslouží Halle Berry, která jako manželka zavražděného několikrát sklouzne k nepříjemnému přehrávání a místo toho, abych s její postavou soucítil, působil na mě její projev spíše jako citové vydírání - příliš křečovitě. Není to sice tak hrozné, jak to může znít, ale vedle Del Torova famózního výkonu vynikne každé její klopýtnutí. (21.05.2008)