Spálené spomienky

V úvode som sa zháčila, čo toto je za vydieračku! s pribúdajúcimi minútami sa však ukázalo, kam príbeh smeruje a hlbší existencionalistický podmaz si ponechal až do záveru..režisérka môže kameramanovi a hercom za ich genialitu ruky bozkávať. Scenár nie je úplne konzistentný v istých chaotických rozhodnutiach Audrey, tie ako jediné narúšali scenáristickú harmóniu, ostatné všetko klapalo ako sa na silné rodinné drama patrí. (13.01.2010)

"A teď mě chyť za ucho a masíruj mi lalůček !!" ;) Nejzajímavější, nejosobitější a především lidsky nejvěrohodnější sdělení Spálených vzpomínek alespoň pro mě tkví právě v této replice.. Neboť ženy nacházejí zalíbení v různých obsesivních bizarnostech, stejně tak i Berryina vdova Audrey, ač to tvrdohlavě popírá, si vytvořila závislost na dost podivném mechanismu..;) Po vizuální, byť ty úmysly s trapně esteticky plochými motivy v podobě velmi podivných úhlů kamery či prvoplánovitého nasvícení jsem poněkud nepochopil, a hudební stránce se dánské režisérce podařilo natočit velmi zvláštní film, který však jako drama s prvotním cílem vyvolat v divákovi potřebné emoce kulhá jako stará chromá kobyla.. Del Toro a David Duchovny se opravdu moc snaží, přičemž oba dva byli víceméně do svých rolí vybráni naprosto prvoplánovitě bez jakéhokoliv prostoru pro vývoj postav, bohužel za vlasy tak mocně přitažený kýčovitý scénář plný klišé, až to bolí, i neschopnost tvůrců se rozhodnout, kterým směrem se vlastně vydat, jim nedává příliš prostoru, nehledě na naprosto nechronologické vyprávění příběhu, který se nakonec stává tak myšlenkově roztříštěným, až ve výsledku nedokáže sdělit vůbec nic, natož vyvolat nějaké hlubší emoce, přičemž téma drogy, smrt a hledání se by jistě mělo vyvolávat přinejmenším znepokojení či úzkost.. Tragická kýčařka Susanne Bier pro mě osobně platí za nesmírně přeceňovanou tvůrkyni, která si hraje na umění a jen tupě stylisticky opisuje od jiných skutečných režisérů, kteří mají naopak svá formální ozvláštnění žánru velmi dobře promyšlená.. [ Dabing 7/10 ] Velmi zdařilá záležitost Tvůrčí skupiny Josefa Petráska s dialogy a režií Filipa Jančíka. Potěší i tradiční spojení Duchovny, Cigánek. (11.08.2013)

A půl. Nejprve mě zaujal zajímavý název, který jakoby již dopředu sliboval tíživé drama o pohnutých lidských osudech. Cítila jsem, že to bude dechberoucí dílo. A bylo. Snímek věnuje většinu prostoru charakterům postav a jejímu ztvárnění ústřední hereckou dvojicí v podání Halle Berry a Benicia Del Tora. Ti rozehrávají herecké výkony par excellence a já jim vzdávám velkou poklonu. Beniciovi jsem ve filmech nikdy nevěnovala zvláštní pozornost, ale svým výkonem zde mě naprosto uzemnil. Velmi silná herecká osobnost, jemuž role narkomana sedla přesně na míru. Úžasná Halle jako žena zmítána množstvím pocitů. Setkává se s přítelem svého muže, jehož nikdy neměla ráda. Sdílejí svou bolest ze ztráty a začnou k sobě i přes odtažitost a napětí nalézat cestu. On se stane dobrým kamarádem i pro její děti a postupem času ji začne přitahovat. A z toho má strach. Bojuje s pocity nenávisti k němu a zároveň rodícího se obdivu a lásky, vše však potlačuje pod vědomím, že to není správné. Není správné, aby pociťovala náklonnost k muži, který si začne být blízký s jejími dětmi, jež nejsou jeho, které patří muži, který tu s nimi měl být a starat se o ně. Není správné, aby ji pociťovala k feťákovi, který teď sedí tam, kde by měl být její muž, a ne on. Opravdový, smutný a silný scénář s pár viditelnými odrobinkami klišé, které se však průběžně vytrácejí a jak snímek postupuje kupředu, stupňuje se i intenzita nabízených scén a dialogů. Postupující napětí, obavy, výčitky, strach a touha mezi nimi, je bravurně vyjádřeno. Jejich pohledy, těžko vyjádřitelná slova a pocity... uchvacující. Skvělá kamera s viditelným citem pro detail. Taktéž mě zaujala lehká a zároveň podmanivá hudební stránka v podání G. Santaolally, která jakoby celý film příjemně objímala. Nejsilnějšími momenty pro mě byl rozhovor o tom, jaké to je, když si "dáte" poprvé, toužebný polibek, který vlastně nenastal a společné objetí v pokoji. Milou roličku zastávala postava, jíž ztvárnila roztomilá Alison Lohman. Ačkoliv mi bylo známo, že zde hraje, jakmile se objevila na scéně, chvíli mi trvalo, než jsem si pod tlakem hlavního děje uvědomila, že je to ona:) Smutný a bolestný film bez jakýchkoliv emočních vydíraček. (13.09.2010)

Podobný styl filmů mám velice rád. Přesvědčivé, autentické. Komorní dramata, která stojí na hereckých výkonech, řežii a vizuálním spracování. A přestě tohle se mi líbilo i zde. Del Toro je naprosto famózní. Halle Berry nemám moc rád, ale zde jsem jí bez problémů překous. Kamera brilatní, všímá si různých detailů. Příběh není věru originální, ale je zpestřený prostřihy do minulosti, které se ale ve druhé polovině vytratí, škoda. Herecký koncert. -"Accept the good." (28.07.2008)

Zaujímavá dráma s výbornými hereckými výkonmi. Najmä Benicio predvádza strhujúci výkon. Nezaostáva ani Halle, jej herectvo však asi nesadne každému - ak sa vám nepáčila v Plese príšer, pravdepodobne sa vám nebude páčiť ani tu, lebo tá rola je trochu podobná...(mne však sadla). Nerád by som opomenul ani Duchovneho, ktorý aj keď sa na plátne dlho neohreje, dokáže si získať vaše sympatie a jeho osud vám nebude ľahostajný. Film má pár silných scén, ale na druhej strane nič, čo by vás emočne rozsekalo. Ak by bolo horšie herecké obsadenie, pravdepodobne by sa z toho vykľul iba priemer, lenže Del Toro a Berry zachraňujú čo sa dá. Suma sumárum, ak je vám sympatický aspoň jeden z hlavnej trojky, môžete tomu dať šancu, ale nečakajte žiadnu extra originalitu. 70 % by tomuto filmu sedelo tak akurát. (25.04.2008)