Majster šarkanov

Ten príbeh šuchoce papierom viac než šarkany poletujúce nad Kábulom, ALE... Marc Forster je jedným z najlepších režisérov súčasnosti a aj takúto gýčovú báchorku dokáže podať tak, že bezchybne funguje. Nazvite to "spielbergovským citovým vydieraním", ja vravím, že Forster je výborný rozprávač. Čaká nás jedna z najlepších bondoviek vôbec... ;-) (26.09.2008)

Hlavním problémem filmu je scénář, který tak nějak nenechá Forstera více se rozezpívat. Oproti knize je všechno samozřejmě zhuštěnější, stručnější, ale především bohužel povrchnější a více amerikanizované. Dramatickým vyvrcholením filmu chybí naléhavost a drásavost knižních předobrazů, vztahy postav se splošťují a jaksi se vytrácí ta intimita vypravěče a čtenáře, kterou byl schopný Hosseini opatřit svůj román. Těžko říct, do jaké míry bylo možné s tím něco dělat. Nicméně i Forsterova režie je překvapivě chladná a profesorská, prostá procítěného zaujetí "Hledání Země nezemě". Ale abych nekřivdil. I naředěný Hosseiniho příběh stále dojímá a magnetizuje vnitřní silou. Herecké výkony zejména dospělého Amíra a jeho bábá velmi potěší. Soundtrack Španěla Iglesiase má stejnou sílu a citlivost jako jeho práce pro Pedro Almodovara. "Lovec draků" se mi kupodivu nejvíce líbil v prostřední, americké části, která hlavně vztah Amíra s otcem vystihla velmi věrně. Navzdory lehkému zklamání přesto hodnotím Forsterův film veskrze pozitivně. (06.04.2008)

Scénář: David Benioff .. Když jsem poprvé uviděl český název Lovec Draků, pomyslel jsem si, že půjde nejspíš o nějakého konkurenta pro Eragona. Při bližším ohledání jsem objevil žánr drama, režiséra Marc Forster a fakt, že drak je zde pouze ten létající papírový. A to mi k rozhodnutí o zamíření do kina vlastně stačilo. Forster si zřejmě ještě před bondovkou (které po Casino Royale, navíc s debilním konceptem i názvem Quantum of Solace, vůbec nevěřím) chtěl natočit něco smysluplnějšího, nekomerčního, důležitějšího. A povedlo se! Scenárista David Benioff dodal silný materiál inspirovaný (dnes už vím, že) neméně silnou knihou. Afganistan ’78 je vyobrazen jako skvétající země, byť s interními, politicko-rasovými problémy. Všechno vzala nejprve Sovětská invaze, kterou vytlačil až nástup hnutí Taliban, čemuž se říká z bláta do louže. Divák sleduje příběh dvou dětských kamarádů, které tyto události rozdělí, aby k sobě tokem času opět museli najít cestu. Návrat po letech ukazuje jen zničenou zemi ve spárech fundamentalistické tyranie - pověstná trestní exekuce ukamenováním během přestávky fotbalového zápasu bude jistě patřičným důkazem. V jádru mi Kite Runner připomíná jistou paralelu k Persepolis (tj. kam může rozvíjející se asijský stát dohnat okupace následovaná zpackanou revolucí), jen v jiných reáliích a rozhodně bez odlehčujícího humoru. Tento příběh je nasáknutý emocemi, které díky režii a hudbě (výtečný Alberto Iglesias) fungují. 85%. Black Box projekce. (27.01.2008)

Děj je v jádru tuctový příběh o vině, svědomí, trestu, vykoupení a síle přátelství. To co ho v knižní verzi výrazně pozvedává je, krom vypravěčského talentu Khaleda Hosseiniho, pro nás netradiční kulturní prostředí, příběhy v příběhu, třídní detaily, zachycení kulturních rozdílů i dospívání na pozadí hektických veletočů v Afghánistánu a později v Americe. Tedy přesně věci, u kterých hrozí, že by v případě filmové adaptace byly výrazně oklešteny či rovnou zapsány mezi první kandidáty na vyšktnutí... A přesně k tomu také došlo. Zbyla pouze zkratkovitá kostra základního děje, který sám o sobě je prostě naprosto tuctový až nezajímavý. Akorát zasazený do atraktivního prostředí. Takže výjimečnost je ta tam. Přesto si David Benioff místy docela i poradil, když našel například odvahu vyškrtnout celou poslední čtvrtinu předlohy s anabází kolem chlapce a jeho propašováním na americkou půdu či citově vyděračské scény se sebevraždou. Na druhou stranu pro filmové plátno by to byly vděčné slzopudné okamžiky. Herci jsou většinou přesní, v případě dětských rolí přímo perfektní, ale i tady je jeden háček. Dospělý představitel Amíra. Je matný, naprosto bez jiskry a nevěřil jsem mu jediné slovo, natož pohled. A Marc Foster? Opět výtečný, byť tentokrát se tento hravý tvůrce drží spíše v pozadí a do popředí se dere pouze v nápaditých vzdušných soubojích. Lovec draků je tedy ve výsledku sice dobrým filmem, ale pouze průměrnou, a zbytečnou, adaptací. (10.02.2008)

Ťalo mě to do srdce, ťalo a to hodně silně. Z pouštění draků byla cítit ohromná radost se života. Kábul sedmdesátých let byl ukázan ve své plné kráse naprosto věrně, to byly prostě nádherný záběry co dokázaly společně ze záběry na nebe plné plachtících papírových draků pohladit moji duši. Tvrdý osud Afganistánu nemohl být apoliticky lépe natočen. Za tohle obzvlášť velké díky. Afgánské tradice jsou zde zachyceny velmi přesně a chytají za srdce stejně jako osud obyčejných afgánských mužů a zejména žen / kamenování na stadionu / za vlády talibů. Největší síla příběhu je však ukryta v srdci hlavního hrdiny. Na závěr mě to prostě nedá a musím zareagovat na ten gejzír hoven od uživatele Freemind. O čem asi sní kluci po celým světě ?? O hrdinech !! A nesnili jsme snad o Sedmi statečných i my za komoušů ? Řešili jsme snad jako děti v jaké zemi byl film natočen ? Navíc v Kábulských kinech byly v té době US westerny velmi populární. Ford mustang - Freeminde, stačí si zjistit něco o Kábulu před sovětskou invazí, zkus třeba dobové fotografie. Můj kamarád byl v rámci organizace SOS Člověk v tísni přes rok právě v Kábulu, pomáhal tamním lidem a tenhle snímek mě doporučil právě pro jeho věrnost v zachycení afgánských tradic a realit z dob minulých i současných. A co ty milej Freeminde, kde si byl ty? U sebe na gauči ? V hospodě u piva ? Tohle nemůžu vědět, ale jedno vím jistě o Afganistánu a lidech v něm víš úplný hovno. (13.07.2008)