Čierna krv

"That was one goddamn helluva show." No, to teda byla... Často tu v ostatních komentářích padají silná slova typu film roku a podobně. Já bych se nebál jít v časové ose do poněkud širšího měřítka. Proč? Protože je to již pěkných pár hodin co projekce skončila, ale ještě teď se tetelím naprostým blahem. A něco mi říká, že ještě pěkně dlouho budu. Mám pocit jakoby to Anderson natočil přímo pro mě. Toto veledílo plně vystihují pouhá čtyři slova: cynismus (ohledně lidství), cynismus (ohledně náboženského fanatismu, respektive náboženství vůbec), cynismus (ohledně amerického snu) a cynismus (ohledně všeho ostatního). Prostě cynický egoismus jdoucí až na krev a dobrý pocit z toho, že se Anderson na Poklad na Sierra Madre díval pozorně. Doplnění: Podruhé a snad ještě lépe. Anderson mě i při druhé návštěvě kina utopil v černém zlatu. A já si to topení sakramentsky užíval. Je na čase podívat se TOPce na zoubek. (29.03.2008)

(1001) Dveře vnímání otevřené hudebním doprovodem mi ukázaly mnohem zajímavější krajiny než film samotný. I když musím uznat, že působení jednotlivých složek od sebe občas není úplně jednoduché oddělit. Day-Lewis není ten typ herce, jehož styl herectví by mě oslovoval. Respektive můj názor na něj balancuje mezi "Je mi to celkem jedno" a "Asi mě nějak rozčiluje". Jeho postava je muž, který se nezastaví před ničím - tuto filosofii nechápu a představa takových individuí pobíhajících mezi námi mě celkem děsí. Paul Dano je potom jiný příběh. Jeho přítomnost ve mně vždy vyvolává zvědavost, co se asi chystá vyplynout na světlo. Jeho psychotický fanatik je zručně zahraný a rozhodnutí konfrontovat ho s Day-Lewisovou děsivostí mi přijde zároveň celkem chytré a ne zase až tak chytré, protože DLL ho silně přebuřuje, zvlášť v pozdějších stádiích života (kde na tom nejvíc záleží). Ale nakonec mě film vyprovokoval dost na to, abych si odnesla prozření: Neužiji si filmy, kde herci hrají ze všech sil tím stylem, za který Akademie ráda uděluje Oscary. Lebedím si ve více stoických, vnitřně orientovaných výkonech. Jsem ráda, že jsem si to díky Andersonovi mohla uvědomit. Ale samozřejmě ke všemu existují výjimky. (21.07.2009)

Dámy a pánové, jsem naftař….. Příběh o tvrdé naftařské práci, o bastardovi jménem Daniel Plainview, o dobrých, i zlých časech. Ale HLAVNĚ Concerto grosso D.D-Lewise a P.T.Andersona, jenž ,,vytěžil“ z literární předlohy hlavně dramatický charakter postav. Vzniklo tak kompaktní dílo, které neslouží k popcornové zábavě, ale stojí spíš za zamyšlení a HLAVNĚ vás přinutí prožít kus ,,černého“, emocemi nabitého života naftaře Daniela Plainviewa. (08.11.2008)

Daniel Day-Lewis a jeho hereckej koncert, díky kterýmu je letos oscar ve správných rukou, i když žádná velká konkurence teda nebyla, to je fakt, nicméně Day-Lewis je tady brilantní a celej film spolu s vynikající muzikou táhne. Co se týká tý muziky, tak někdy bylo až zarážející, jak si film vystačil na dlouhý minuty beze slov jen s hudbou a přitom to byly asi ty nejvíc uhrančivý chvíle. Jen škoda trochu zdlouhavějšího konce, kterej mě začínal mírně nudit (25.02.2008)

Až na krev je vskutku ne přímo nadčasové dílo, ale film, který přežije hodně hodně dlouho. Divák si zde přijde na chuť díky skvěle propracovanému scénáři, úžasné kameře, geniální režii a nevšedním hereckým výkonům Daniela Day - Lewise a pro mě bylo příjemným šokem výkon mně neznámého Paula Dana. Ten jeho fanatickej kněz mě fakt dostal. (10.05.2009)