James Bond: Quantum of Solace

Na novýho Jamese Bonda jsem se těšil, hodně těšil, protože po Casino Royale jsem byl docela překvapenej, že existuje Bondovka, která se bude líbit i mě, no a samotný Daniel Craig začaroval do postavy něco, co mi do Casina sedlo a já se bavil tak moc, že jsem se na konci nemohl dočkat dalšího dílu, což jsem možná trošku přepískl, protože Quantum of Solace není vůbec tak zábavná jako dřívější bondovky, které mě tolik nebavili, ale zase občas pobavili, ale co je horší, tak není ani tak realistická jako Casino Royale, a to na ní hodně mrzelo. Začátek akcí nešetří a rozdává ji na všechny strany, ale později, nebo spíš už po samotné chvilce přestává mít tak objemné tempo a nedokázal jsem se u ní bavit. Olga Kurylenko není ta pravá Bondgirl, a když nesedne Bondgirl, tak je půlka filmu v prdeli. Ta to mimochodem posrala už i po boku Maxe Payna, takže jí v lásce dvakrát zrovna nemám, no a ačkoliv titulní skladba se opravdu hodně povedla, hodlám tvrdit, že to je asi tak jediná věc, která se na tomto bondovi opravdu povedla, a to je docela škoda, docela veliká škoda. Fakt je, že Quantum of Solace nepřináší před premiérou nic zásadního, netočila se u nás, nejezdí tam modré Oktávky s nápisem Policija a ani tam není ultimátní crash, který už v ukázkách Casino Royale dokázal nabudit tak, že na tu scénu nedokážu zapomenout ani teď, krom toho je v Casinu více scén na které nedokážu jen tak zapomenout, no a v tomhle filmu bych nejradši zapomněl na celý film. Je tam tolik aspektů, které tomuto dílu nesedlo, tolik bodů, které v tomto dílu chybí, že srovnat tehle film jinak než s předchozím nejde, ačkoliv bych nechtěl, nedá se to. Quantum of Solace je Bondovka, která má asi nejhůře natočenou akci za hodně dlouhou dobu, ale k tomu jí chybí tolik věcí, k tomu, aby mohla být alespoň zábavná, že se nedivím, že má takové hodnocení jaké má. (29.12.2008)

Ako tak citam okolite komentare, mozem sa povazovat za stastneho cloveka, kedze som od filmu dostal takmer vsetko, co som ocakaval (kvantifikovanie ci to bolo malo/vela nechavam na inych). Drobne skrabance sa najdu - titulna piesen velmi nevyrazna, postava Strawberry Fields vzhladom na dlhe roky pestovany image a trademark Bonda (nielen Goldfinger a On Her Majesty's Secret Service) v pochopeni akceptovatelna, aj ked pre ine ucely (zatial) zbytocna. Dalej vsak prevladaju iba pozitiva. Vyvoj Bondovej postavy, (t.j. jeho chlad a hlad po dolapeni zloduchov - vdaka comu vysiel napol v ustreti Bourneovmu "muzovi z ocele") mi prisiel vzhladom na udalosti v Casine Royale ako logicky a vdaka vybornej mojej malic...ehm Craigovi :-) aj dokonale presvedcivy. Sceny budujuce urcitu intimitu a nahlad do pozadia maju tu spravnu subtilnost a za prispenia Forsterovho sposobu nasnimania a kompozicie scen az pritazlivo "nezavisly" smrnc osudovosti. V nadvaznosti na samotny nazov filmu a jeho skutocny vyznam ma potom i zaver patricne emocie. Vtipky a narazky na Bondov v minulosti vystavany vesmir funguju, rovnako ako aj popieranie a obchadzanie zazitych trademarkov - dokazom oboch nech je napriklad vyborne pointovane vysvetlenie mena/skratky Bondovej nadriadenej "M" :-) . Akcne sekvencie vykazuju prvky "Bourne copy & paste", ale nevadilo mi to. Maju patricny svih, gradaciu a aj ten strih je v dnesnej dobe sekundovych zaberov zvladnutelny a k neprehladnosti ma daleko. Ukazkovym prikladom je cela sekvencie s operou Tosca. Jej vyvrcholenie s pararelnou montazou opera / Bondova akcia (mimochodom koniec opery takmer totozny s tym, ako Bond skoncuje so zloduchom) je synergiou Fosterovho pristupu k Bondovi - vlastny, osobity nahlad prostrednictvom zanrovych schem s urcitym presahom (resp. inak povedane, ohnutie klasickych zanrovych modelov). Pripomenulo mi to silnu nazorovu polarizaciu u Bong Joon-hovho korejskeho monster filmu Goemul, kde tiez nebolo zamerom zanrovy model naplnat, ale vyuzit ho pre reziserove potreby (i ked v pripade Goemul sa k nepochopeniu pridava i neznalost korejskej mentality i narodnej historie a sucasnej situacie). QoS mozno bez Casina nestoji tak uplne pevne na svojich nohach, ale to som od neho ani necakal. Dolezite pre mna je, ze spolu tvoria funkcny celok. 9/10 (05.11.2008)

Silné 4*, tenhle Bond vůbec není špatný a mám takový dojem, že po dalším shlédnutí může být ještě lepší. Jak bylo Casino Royale o 180° jinde než předchozí bondovky, i Quantum of Solace se zase posunulo do úplně jiných rovin a přináší tak úplně jiný pohled na starého známého agenta MI5. Přestože je tenhle film opravdu trochu víc "umělecký", nezapomíná na pořádnou akci ani na ostatní věci, co k Bondovi patří a nedělá svému jménu ostudu a já bych se ráda těšila, co si na nás Marc Foster a Daniel Craig připraví příště, což bohužel nemůžu, protože prý tohle byla asi Fosterova nejen první ale i poslední Bondovka. ___ Po druhém shlédnutí se mi film opravdu líbil mnohem víc, navíc když jsem ho shlédla v sérii s ostatními a bylo jednak s čím porovnávat a jednak do sebe všechno tak nějak lépe zapadalo. (29.11.2008)

Jediným problémem jinak skvostného akčňáku je, že to není bondovka; ani trochu. Což fanoušky nula-nula-sedmičky možná naštve, ale vzhledem k tomu, že patřím k těm, kteří na té postavě nelpí, tak mi nic nebránilo si to parádně užít. Poprvé od Srdečných pozdravů z Ruska. To co si Marc Forster dovolí v rámci komerčního blockbusteru je nejen sympatické, ale v nejednom momentu až obdivuhodné. Akční scény jsou nápadité a fantasticky sestříhané. A co je na dvaadvacáté bondovce nejlepší? No, budu se již opakovat, ale ten prostý fakt, že to není bondovka, ale "pouze" strhující přímočarý akční thriller s konečně zajímavým nejednorozměrným hrdinou s vizáží nasrané gorily v obleku. (06.11.2008)

Stalo se módou filmových fanoušků kritizovat u Craigova Bonda ztrátu stylu a téměř všech ingrediencí, které dělaly Bonda Bondem. Nikdy jsem nebyl ctitelem bondovské legendy a zarytým fanouškem akčních filmů, takže mi ztráta některých typických prvků pro tohle dílko nepřijde nijak bolestná. Schází mi vlastně jediné, a to je větší nadhled, typické sebeironické hlášky a odlehčené fórky. Tempo je svižné a styl odpovídá tomu, co mohli diváci vidět v předchozí 21. bondovce. Režisér Forster mě svým rukopisem neuráží, naopak jeho režii beru mnohem víc než některá slavnější dílka série. Nesedí mi vlastně ani přílišná akční suverenita, kdy hrdina dokáže bez mrknutí oka vyřídit tucty nepřátel, aniž by se zadýchal a také to, že tak luxusně ztvárnění záporáci, jako je postava Mathieu Alamlrica, mají tak krátkou životnost. Ale to už holt k bondovské pohádce tak nějak patří. Celkový dojem: 60 %. (06.11.2008)