James Bond: Quantum of Solace

Brilantní. Do kina jsem po celkem vlažných recenzích šel s pocitem, že uvidím další průměrný příběh o agentu 007. Mé obavy se ale nevyplnili a v kině jsem měl možnost shlédnout pro mě jeden z nejlepších dílů od dob Seana Conneryho. Daniel Craig je opravdu Mr. Bond. Britský elegán - nástupce Pierce Brosnana, který mě osobně v jeho posledních filmech připadal, že jeho hlavním úkolem je každých 5 minut se světácky uculit do kamery. Daniel Craig vytvořil úplně nový rozměr Bondovských sérií, který mi opravdu sedí a na kterýkoliv další film usedávám do křesla v kině. Za zmínku určitě stojí i překrásná Olga Kurylenko, která ale nedostala ve filmu tolik prostoru. Výborný je rovněž scénář. Je skvěle napsaný a filmová stopáž 106 minut uteče jako voda. Nudit se tedy rozhodně nebudete. Jestli se o nějakém filmu dá říct, že je podhodnocený pak právě tento. Hodnocení kolem 70% je neskutečně málo za takovouto stylovou podívanou. 95%. A Bond Song? Excelentní.... (06.11.2008)

Silné 4*, tenhle Bond vůbec není špatný a mám takový dojem, že po dalším shlédnutí může být ještě lepší. Jak bylo Casino Royale o 180° jinde než předchozí bondovky, i Quantum of Solace se zase posunulo do úplně jiných rovin a přináší tak úplně jiný pohled na starého známého agenta MI5. Přestože je tenhle film opravdu trochu víc "umělecký", nezapomíná na pořádnou akci ani na ostatní věci, co k Bondovi patří a nedělá svému jménu ostudu a já bych se ráda těšila, co si na nás Marc Foster a Daniel Craig připraví příště, což bohužel nemůžu, protože prý tohle byla asi Fosterova nejen první ale i poslední Bondovka. ___ Po druhém shlédnutí se mi film opravdu líbil mnohem víc, navíc když jsem ho shlédla v sérii s ostatními a bylo jednak s čím porovnávat a jednak do sebe všechno tak nějak lépe zapadalo. (29.11.2008)

Scénář: Paul Haggis, Neal Purvis, Robert Wade .. Všechno špatně. Směr, který nasadilo Casino Royale je do puntíku držen, seriálovost pokračuje, přesto za ním „Quantum neplechy“ i tak znatelně pokulhává. Nemám problém ani tak s tím, že tento „nový“ Bond je už spíše Jason Bond (a obecně k tomuto stylu moc netíhnu), ale spíše s tou vnucovanou rádoby reálností a po ní s neustále stejným zakrvaveným výrazem hlavního hrdiny. Jedno se ale musí nechat, producentská rodinka to má spočítané velice dobře a ač na filmu nejde čtvrt miliardy dolarů překvapivě vidět, jistě se stejně vrátí. Omladina jednadvacátého století tenhle chaotický módní klip žere a dostatečně platí a kdo si ujel třeba na nedávném Eagle Eye, ujede si i na Quantum of Solace. Dostanou totiž, slabou dějovou kostru krycí, porci akce, keců, akce akce, keců, akce akce akce, keců - jenže přehršel akce není vše a zrovna mě nebere, když ji nic podstatného a zajímavého (tedy ty "kecy") nepojí a nevyvažuje! Snaha o módní Bourne nádech, která prosakovala už do Casina je nyní umocněna rovnou najmutím bandy profíků, kteří zmíněnou trilogii posvětili, jenže vznikl jen luhovaný a druhořadý, nijak ohromující produkt s urputně marnou snahou o bombastičnost maskovanou chaotickým střihem a výrazným zvukem. Přes tuto povrchní mašinérii bych se ještě přenesl, jenže předložený příběh je vyprázdněný/bez vývoje, záporák upozaděn, bond-girl ne(zne)užité, vztahy postav neosobní, poctivého humoru jak šafránu, psychologie u bodu mrazu. Daniel Craig si sice vede stále obstojně, ale Marc Forster byl dle mého omylem, protože akce není jeho parketa a v ostatních směrech mu zase nohy podráží plytký scénář. Nepatřím k vyznavačům dvaceti původních bondovek, to v žádném případě - jen mám pocit, že to, co je pojilo už tyhle novodobé a osamocené (dva) díly nemají. Jsou vším možným - in, aktuální, módní atrakcí - jenom ne stylová filmová bondovka dle dvacetkrát zažitých postupů a ingrediencí. 50%. (09.11.2008)

Už chápu to pozdvižení. Forster vytvořil biják, který patří mnohem víc do arthousů než do multiplexů a který předešel dobu o dobrých deset let. Ihned vysvětlím. Teorie diváctví rozeznává akt percepce (tedy proces smyslového vnímání, tj. oči a uši) a akt recepce (zpracovávání přijímaného materiálu v mozku). Kdybych měl použít slovník filozofů, první oblast je klasická empirie (Hume), druhá racionalismus (Leibniz). Problém je v tom, že nový Bond je percepčně (smyslově) nesmírně progresivní dílo díky oné profláknuté dynamice střihu a fragmentaci obrazu, ovšem jakmile si ho začnete v hlavě nějak logicky skládat dohromady (racionalizovat), nebude to zcela fungovat. Proto má spousta jedinců dojem, že Forster natočil akční film bez dobrých akčních scén. V budoucnu, až se kinematografii spojí s interaktivními světy, všechny smyslové atrakce budou nahrávány přes kabel přímo do vědomí, do mozku člověka. Akt recepce zcela nahradí a přepíše akt percepce. Tehdy přijde čas filmů jako QoS. (14.11.2008)

Et tu, Marcu? Quantum of Solace je apendix, slepé střevo, které nemá v bondovském těle prakticky žádný význam. Dovršení oné Vespeřiny linie mohlo být v následující bondovce vyřešeno za deset minut a místo parazitismu na Casinu Royale mohl být agent Jejího Veličenstva vyslán na další misi. Ono hnutí mysli by stejně dobře vyjadřoval dialog mezi M a Bondem, popřípadě mimické schopnosti Daniela Craiga. Nebudu ale kritizovat QoS za to, čím není a čím být mohlo, ale za to, čím (bohužel) je. Laciná a /dle rozpočtu předražená/ kopírka bourneovské roztěkanosti se mi začala zajídat po patnácti minutách, řídký příběh s mnoha slepými odbočkami chvíli poté. Neházela bych vinu na Forstera, protože v interiérových scénách a dialozích mu to klape- postavy, zejména M a Bond si bezchybně nahrávají a jejich herecké výkony chrání QoS před trapasem. Zamrzí pouze rozplizlý záporák i uměle dosazené figury obou rádoby bond-girls, které navíc paradoxně nesplnily svou zásadní úlohu : dodat bondovce elegantní sexuální scénu. Pochopitelně jde čistě o můj divácký přístup. Nepochybuji, že někoho baví mrkat mezi makrodetaily, nervózním chaotickým střihem a tipovat, která končetina patří komu a který akrobatický prvek jsme v tom mžiku právě viděli, ale tohle patří k figurám tzv. real-agentům typu Bournea. Subjektivizace Bondovi nepochybně uškodila. Jde o postavu, jejíž virtualitu a surreálnost si uvědomuje v mnoha náznacích sama postava, sochu na piedestalu, kterou by se chtěl divák stát, ale s níž se neidentifikuje. Forster se poněkud lehkovážně zbavil všech bondovských hračiček a serepetiček, jimiž je tradičně ověšen a které mu přidávají na onom supermanském obalu, ale nepřidal nic nového, psychologická paleta se od CR rozhodně nerozšířila a o eye-candy záběrech typu honička na Madagaskaru nebo suchých hláškách typu You noticed si můžeme nechat jen zdát. Za jediný Forsterův přínos považuji místy nekorektní politické aktualizace, které dávají Bondovi a především M úlohu jakési vtipného glosátora světového pořádku. Za největší provinění ovšem považuji to, že film s takovou hustotou honiček se prakticky nepohne z místa a navzdory omezené stopáži nudí místy zcela neomezeně. James Bond už přežil nebezpečnější zabijáky, zrádnější situace a horší filmy. Jeho nesmrtelnost, Craigova bravurnost a campbellovský um mi dávají to minimální množství útěchy. 60% P.S. Napodruhé lehounké zlepšení: líbí se mi prolínačky, Tosca, zvířátka na každém rohu a důraz na irelevantní detaily. A Craig je Bůh. I v průměrném nebi. (07.11.2008)