Do konce roku 1944 zbývá pět dnů a Adolf Hitler (Helge Schneider) propadá depresím. Prvního ledna má před zraky tisíců Berlíňanů a filmovými kamerami pronést novoroční řeč – bojovnou, údernou a ráznou. Jenže má deprese a na nějaké řečnění nemá ani pomyšlení. Třetí říše se hroutí a Adolf také. Jeho nejbližší spolupracovník a ministr propagandy Joseph Goebbles však potřebuje svého vůdce v dobré kondici, a proto přichází s nápadem, že s přípravou novoročního projevu může Hitlerovi pomoct jeho bývalý dvorní herec Adolf Grünbaum (Ulrich Mühe). Jenže Grünbaum je nejen židovského původu, ale ještě k tomu „žije“ i s celou svojí rodinou v koncentračním táboře. Goebbels neváhá a nechává celou rodinu přivézt rovnou do vůdcova sídla a Grünbauma posílá rovnou do kanceláře svého šéfa. Čas běží a vůdce musí být do novoročního projevu zpátky ve formě.
Adolf Hitler se jako komické postava ve filmu objevil už několikrát, ale ještě nikdy v celovečerním německém snímku. Hned po svém uvedení v německých kinech vyvolal film mimořádnou vlnu mediálního zájmu. Ozvaly se židovské i pravicové organizace, církve, oběti holocaustu… a ti všichni měli pocit, že film jejich životy jaksi poškozuje. Ne tak režisér a autor scénáře Dani Levy. Tento Švýcar židovského původu, který se tématem holocaustu zabýval i ve svých předchozích snímcích, totiž Adolfa Hitlera ukazuje jako bezbranného imbecila, s jehož mentálním rozpoložením může pohnout jen distingovaný židovský profesor.
Výrazné herecké výkony nedávno zesnulého Ulricha Müheho (Životy těch druhých) a Helge Schneidera (přední německý komik, improvizátor a satirik) z filmu činí šokující komedii, doprovázenou mrazivým pocitem nepatřičnosti. Současný film se s druhou světovou válkou vypořádává jako s akčním dramatem, thrillerem nebo srdceryvným melodramatem. Ale Levy se s ní vypořádává po svém – v duchu nejlepších tradic německé satiry, která si z Hitlera a nacismu utahovala před i po jeho nástupu k moci, dokud to tedy ještě šlo. Možná i díky této návaznosti patří v Německu Můj vůdce i přes svou kontroverznost k divácky nejúspěšnějším filmům letošního roku.
(oficiálny text distribútora)
Do konce roku 1944 zbývá pět dnů a Adolf Hitler (Helge Schneider) propadá depresím. Prvního ledna má před zraky tisíců Berlíňanů a filmovými kamerami pronést novoroční řeč – bojovnou, údernou a ráznou. Jenže má deprese a na nějaké řečnění nemá ani pomyšlení. Třetí říše se hroutí a Adolf také. Jeho nejbližší spolupracovník a ministr propagandy Joseph Goebbles však potřebuje svého vůdce v dobré kondici, a proto přichází s nápadem, že s přípravou novoročního projevu může Hitlerovi pomoct jeho bývalý dvorní herec Adolf Grünbaum (Ulrich Mühe). Jenže Grünbaum je nejen židovského původu, ale ještě k tomu „žije“ i s celou svojí rodinou v koncentračním táboře. Goebbels neváhá a nechává celou rodinu přivézt rovnou do vůdcova sídla a Grünbauma posílá rovnou do kanceláře svého šéfa. Čas běží a vůdce musí být do novoročního projevu zpátky ve formě.
Adolf Hitler se jako komické postava ve filmu objevil už několikrát, ale ještě nikdy v celovečerním německém snímku. Hned po svém uvedení v německých kinech vyvolal film mimořádnou vlnu mediálního zájmu. Ozvaly se židovské i pravicové organizace, církve, oběti holocaustu… a ti všichni měli pocit, že film jejich životy jaksi poškozuje. Ne tak režisér a autor scénáře Dani Levy. Tento Švýcar židovského původu, který se tématem holocaustu zabýval i ve svých předchozích snímcích, totiž Adolfa Hitlera ukazuje jako bezbranného imbecila, s jehož mentálním rozpoložením může pohnout jen distingovaný židovský profesor.
Výrazné herecké výkony nedávno zesnulého Ulricha Müheho (Životy těch druhých) a Helge Schneidera (přední německý komik, improvizátor a satirik) z filmu činí šokující komedii, doprovázenou mrazivým pocitem nepatřičnosti. Současný film se s druhou světovou válkou vypořádává jako s akčním dramatem, thrillerem nebo srdceryvným melodramatem. Ale Levy se s ní vypořádává po svém – v duchu nejlepších tradic německé satiry, která si z Hitlera a nacismu utahovala před i po jeho nástupu k moci, dokud to tedy ještě šlo. Možná i díky této návaznosti patří v Německu Můj vůdce i přes svou kontroverznost k divácky nejúspěšnějším filmům letošního roku.
(oficiálny text distribútora)
(viac)
Píše se prosinec 1944. TotalKrieg je prakticky skoro prohranou záležitostí, ale Goebbels se nechce jen tak lehce vzdát. Na Nový rok má vůdce pronést k lidu další bojovnou řeč. Celé to má jen malý háček - vůdce toho není schopen. Nemocný a deprimovaný se vyhýbá společnosti. Teď už pomůže jen jeden - jeho bývalý dvorní herec Adolf Grünbaum, který je ale žid. Goebbels ho nechává i s celou rodinou přivézt z koncentračního tábora Sachsenhausen rovnou do vůdcovy kanceláře. Čas běží a vůdce musí být do pěti dnů zpátky ve formě.
(Fary)