Môj vodca: Skutočne skutočná udalosť o Adolfovi Hitlerovi

To mám z toho, že jsem zase věřila recenzím uveřejněným v podřadných periodikách... nechala jsem se nalákat na něco, co skutečně za moc nestálo. To, co bylo prezentováno jako komedie, až na pár scének kdovíjak vtipné není a ani jako drama to moc nefunguje. Jedná se zkrátka o film, který se neuměl včas rozhodnout do jakého žánru chce patřit... (17.05.2011)

Námět super, ale nevyužit. Herci super, ale nevyužiti. Pěkná myšlenka, že Hitler potřebuje pomoc od žida, ale je to jeden z mnoha filmů, kde se režisér snaží jít zároveň dvěma směry, komedií a dramatem. Nejde to. Měl se rozhodnout pro jedno nebo pro druhé, mě by se líbil i takový film natočen jeden jako drama a druhý jako komedie se stejnými herci. Takto to bohužel ztrácí na účinku, protože režisér to neudržel. Některé scény mě utkvěly v paměti, ale právě ty komediální, ty dramatické film posouvaly tam, kde asi být neměl. Konec filmu zklamání. Němci i po tak dlouhé době nejsou ve svém filmu schopni ani alespoň hypoteticky zabít Hitlera. :-) (09.05.2014)

Ačkoliv jsem si nemyslel, že to někdy udělám, tenhle film jen okomentuji a hodnotit nebudu. Zatím. Rozporuplnější snímek jsem ještě nikdy neviděl. Soudě podle traileru by člověk očekával praštěnou komedii, které jde především o to, ukázat führera v co nejsměšnějších polohách: V teplákovce při rozcvičce, ve vaně s modelem válečné lodě, při sexu, s nešikovně oholenou polovinou knírku. Jenže chyba lávky. Můj vůdce (bla, bla, bla) totiž hraje především na jakousi satirickou strunu, kterou lze těžko jakkoliv popsat. Z Hitlera se přičiněním scénáristů stal vcelku přátelský chlapík, takřka politováníhodný, který má jen drobné duševní problémy vycházející z bloku z dětství, kdy byl nespravedlivě ponižován otcem, a který by se rád dostal do psychické pohody, aby mohl na Nový rok vystoupit na veřejnosti. Co si o tom myslet? Z mé strany by to byl jasný odpad za neskutečně překroucenou historii, za nebetyčnou drzost a za polidštění jedné z největších zrůd světových dějin, tedy skutek velmi těsně hraničící s tou nejsprostší propagací nacismu. Jenže... Přišlo by mi to nefér vůči filmu, který mě vlastně ani na minutu nenudil, občas pěkně cynicky pobavil dialogy (Himmler ke Goebbelsovi: "My potřebujeme Žida? Myslím, že byste si to se mnou měl vyměnit.") i různými střípky, jako oficíry neschopnými vyslovit správně hodnosti ostatních, a na trochu melancholickém konci mě vlastně i donutil k zamyšlení. Těžko přetěžko tohle dílo hodnotit. Nejlepší bude, když si na ně každý udělá obrázek sám. (15.08.2011)

Ano opravdu je to neskutečná kravina. Trochu podnícen výbornou německou komedií Už je tady zas jsem se vrhl i na další parodické vyobrazení Adolfa Hitlera. Zdejší hodnocení mi mělo býti varování, ale rozhodl jsem se ho ignorovat a zkusit, jak mi sedne styl humoru. Opravdu nesedl. Je to zbytečně hloupé, neoriginální a zoufale nudné. Není to vůbec šokující a ani závratně podněcující k dalším myšlenkám. Dá se tedy říci, že naprosto zbytečné. Ztracená hodina a půl. (19.10.2017)

To mělo být vtipné? Já se nesměju. Asi je moje chyba, že nechápu židovský humor nebo je to tím, že to vážně nebylo vtipné, ale hloupé. Film o Hitlerovi by měl v lidech vzbuzovat spoustu různých pocitů, ale lítost by mezi ně patřit neměla. Během sledování jsem se párkrát pousmál nad stupiditou a absurdností některých scén, ale to hlavní, co ve mě film vzbudil byla lítost. Né odpor nebo zhnusení, ale lítost. Jedna věc je dělat si srandu z Hitlera a druhá ukazovat ho jako slaboduchou změkčilou loutku a chudáka. Jako někoho kdo sebou nechá zametat a chodí spát do postele židovského páru, protože se cítí sám. Za celkové provedení filmu (ikdyž maska Adolfa byla příšerná) dávám ** Obsah si hvězdu nezaslouží žádnou. Upřímně, než ztrácet čas sledováním Mého vůdce, radši bych se byl býval podíval na záznam třech libovolných dílů večerních Událostí z minulého měsíce. Rozhodně by to bylo smysluplnější využití oněch 90ti minut. (17.12.2011)