Sindibád a Tigrie oči

„Kapitán, kapitán, ten pavián vie hrať šachy!“ – „Nekrič, ja viem, dal mi dvakrát šach mat.“ Niektorí nevedia, kto bol Ray Harryhausen. Tým rozhľadenejším sa marí čosi o SÚBOJI TITANOV – a frajeri vedia, že to bol hollywoodsky trikár a producent, ktorý tvoril nezabudnuteľné filmové monštrá pred nástupom počítačových efektov, ktoré znamenali koniec jeho kariéry. SINDIBÁD A TIGRIE OKO patrí k jeho menej slávnym počinom (podieľal sa na ňom ako producent, tvorca monštier a autor námetu). A právom - napriek tradične skvelým netvorom (a paviánovi) a výraznej vizuálnej stránke (ľadové peklo, pyramída) ponúka až príliš drevené herecké výkony (u mužov stačí mať svaly, ženy sa zasa musia kúpať nahé), tempo príliš stagnuje, scenáru chýbajú ostrejšie hrany a vôbec, celé je to prekvapivo málo výpravné (hrdinovu posádku netvorí snáď ani desať mužov a zlosynovia, vyrážajúci po ich stopách, sa počítajú na tri kusy, vrátane kovového Minotaura). (02.02.2008)

Dávám 80%, už jen kvůli vzpomínkám na první shlédnutí v době hluboké normalizace, které pro mě bylo prvním setkáním s pořádným hollywoodským trhákem pro děti. Nezapomenu jak jsem s vytřeštěnýma očima vycházel z kina a na to, že jsem z nadšení dostal horečku. Dnes možná triky působí úsměvně, ale tehdy to pro mě bylo zjevení z jiného světa. (07.02.2008)

Ano, ano, příběh opět není žádná sláva a některé herce (obzvláště macechu Zenobii a jejího synáčka) bych beze všeho oželel, nicméně tenhle Sindibád je skvělá podívaná. Hodina a padesát minut nacpaných triky Raye Harryhausena, z nichž nad některými zůstává dodnes rozum stát, dokáže do dětských let vrátit snad úplně každého. Osobně mám nejraději tu zasněženou a zmrzlou pasáž s obřím mrožem a pak samozřejmě závěr se šavlozubým tygrem, nicméně obří "lidoop" (vypadá jako kyklop z prvního Sindibádova filmu, jen má dvě oči) a koneckonců ani princ-pavián Kassim nejsou vůbec marní. Lehce zastaralé, ale pořád magické a velice příjemně koukatelné dílko. (02.07.2011)

Sindibád zas tak jednou brázdil modré vody a tu ho osvítila myšlenka, že je vlastně osudově (po kolikáté už?) zamilován. Co by muž, kterého osudovost postihne co chvíli, neudělal pro svou v revolvingové výměně opět jedinou? Srdnatý kapitán naprosto cokoliv. Dobrý vkus se chlapíkovi (sám tentokráte docela fešák) upřít nedá, doktorku Quinnovou jsem měla také vždy ráda. Do doby zjevení Sindibáda velmi konspirativní Farah ovšem s příchodem muže svého srdce zřejmě pod vlivem jeho testosteronu, feromonů a následného hormonálního hnutí naprosto zblbne a vyzradí pomalu i recept na to, jak udělat z tuhého odpadu zlaté kuličky a uplést bič. Čarodějnice se toho chytne, ukuje si vola, protože nikdo jiný by pro ni tak dokonale a beze slova neotročil, a pustí se do pronásledování a maření plánů našich hrdinů. Je pravdou, že nejen princezna podlehne formulářovému syndromu (to je ta situace, kdy člověku při pohledu na kolonky klesá IQ o dvacet bodů nejméně), ale obdobně jako ona zblbne i Melanthius. Každý má právo být pět minut denně blbý a někdy se to zkrátka nastřádá. Má to za následek to, že stařík vybreptá taky i to, co neví, což je příčinou všech dalších nesnází. Země kouzlům zaslíbená disponuje jak ledovci, tak tropickým rájem, v zemi kouzel vlastně normálka a ani zikkurat tak úplně nepřekvapí. Pak se vynoří jednorohý King Kong a naši hrdinové jsou rádi, že s sebou mají blondýnku, to krása zabila zvíře. K tomu opelichanému tvorovi, který se dostal až do názvu, se nebudu vyjadřovat. Tygří oko pro mě i nadále zůstane tím hezkým polodrahokamem a do budoucna hodlám předstírat, že toho nedůstojného reprezentanta šelem kočkovitých jsem nikdy neviděla. (17.01.2014)

Z trojice Harryhausenových filmů o Sindibádovi (Sedmá Sindibádova cesta, Zlatá Sindibádova cesta) je tento nejslabší. Velmi dobré triky, mizerná výprava, otravné nadužívání zadní projekce a místo tygra Smilodon. Nejlepší postavou je pro mne čarodějka Zenobia ( Margaret Whitingová), z monster už se vybírá hůře. Přerostlý blanokřídlý hmyz (vosa? sršeň?...nevím, ale než se zvětšila, šlo o včelu), Minaton, obří mrož, tři démonci z ohně (raději jsem měl kostlivce)....V rámci žánru jde o pořád dobrou zábavu, několik scén je i příjemně tajemných (cesta na lodi čarodějky ledovým tunelem), a i když v lecčems jsou připomenuty předchozí filmy (vždy cesta někoho postiženého kletbou za uzdravením), jde již o fantasy klasiku. Harryhausenův vrchol přišel až se Soubojem titánů... (20.01.2014)