Královský omyl

Já neholduji historickým dramatům a k stoprocentní věrohodnosti událostí starších než cca 200 let jsem poněkud skeptický. Také ačkoliv nejsem úplný analfabet, jsem dalek rozlišovat raně a pozdně gotický hrad. Proto jsem nebyl pobouřen ani reáliemi či kostýmy, ale ani kontextem "skutečných" událostí. Viděl jsem komorní konverzační drama s perfektními hereckými výkony barvitě vykreslujícími psychologii jednotlivých postav. Takové filmy bývají nadčasové a o tomto to platí. (11.09.2017)

Vynikajici herci a klasicky ceskoslovensky historicky film z druhe pule sedesatych let. Pri setkani Jindricha a Elisky v zaveru filmu zde mame typickou dankovskou disputaci. V dejinnem zlomu na sebe vzajemne pusobici postavy mocne zeny a mocneho muze. V tomto byl Oldrich Danek jako autor i reziser neprekonatelny. Martin Ruzek zde opravdu exceluje. Chvilemy zajimava scena a i kamera. Autenticka atmosfera stredoveku. (27.01.2011)

Královský omyl zdobí především herecké výkony. Miroslav Macháček jako Jindřich z Lipé, Martin Růžek jako purkrabí Hýta z Týřova (nepřekonatelný výkon), v roli mnicha Bonaventury Luděk Munzar, v roli Elišky Přemyslovny Jana Hlaváčová (nádhera nebeská), nebo Ladislav Křiváček jako Jednooký. K nepoznání je i mladý Vlastimil Harapes, který ztvárnil Jana Lucemburského. Toto bohatě stačí k perfektnímu filmovému zážitku. Připočtěme nezvyklé kamerové sekvence, zvláštní nasnímání jízdy Jindřicha na koni po hradě a širokoúhlý formát, který dává vyniknout rozsáhlým záběrům a dílo je téměř dokonalé. Hudbu Jana F. Fischera nahrál soubor Pražští madrigalisté. Oldřich Daněk byl mistr v historickém oboru českých zemí a v 68. roce Královský omyl zdatně působil nejen jako příběh ze 14. století, ale také jako podobenství, které se tehdejším soudruhům určitě moc nelíbilo. Ještě mě pobavilo slovo "rochna", které označovalo velmi prsatou středověkou ženu. :) (05.10.2018)

Normálně mě Daněk a jeho historické příběhy baví, tentokrát se to nějak nepotkalo. Herecky se tomu nedá nic vytknout, zvlášť Macháček se za jednu z mála šancí na velkou roli odvděčil dobrým výkonem. Akorát to tady nějak neutíká a až moc se tu mluví. A to odhlížím od toho, že Jindřich z Lipé rozhodně nebyl nějaký neprávem ukřivděný dobrák, ale jeden z chlapíků, co si během vlády slabého Jana L. zprivatizovali české země. (13.05.2019)

Existují historické filmy u kterých je sice naprosto jasné, že tak jak je věc zobrazená to zcela určitě nebylo, ale stejně je to celé vlastně jedno, neboť autorova fikce je silnější a podmanivější než historická fakta. Tohle platí nejen o Formanově Amadeovi, ale kupodivu taky o tomhle dosti komorním filmovém dramatu. Vlastně je to konverzačka, byť v ne úplně typických kulisách. Práce s námětem připomene například Dialog s doprovodem děl. I taky Daněk vnáší do děje silné téma, tentokrát otázku pravdy a to navzdory historickým faktům. Paradoxnost celé situace vystoupí o to víc, když si uvědomíme, že nejen interpretace popsané epizody z historie středověkých Čech, ale i kulisy v niž se příběh odehrává jsou vlastně naprosto neadekvátní a v podstatě chybné. Stejně, jako ve sporu Jindřicha z Lipé s Vilémem z Valdeka, a jistě i Janem Lucemburským a Eliškou Přemyslovnou naprosto nešlo o pravdu nýbrž o boj o moc, ani pozdně gotický Švihov v žádném případě nemůže hrát roli raně gotického Týřova. Přesto se Daňkovi podařilo, nejen díky masivně uplatněným kulisám mohutné hradby a brány s několika hřebeny a padacím mostem, ale také díky podmanivě chycené všednodenní realitě středověké společnosti, vytvořit velmi sugestivní a živý obraz středověku. Samozřejmě na tom obrovský podíl má účast skvělých herců, výborná kamera a přesvědčivě vybudovaná psychologie postav. Vedle Vláčilovy Markéty Lazarové je tohle jistě nejsilnější zpřítomnění středověku v naší kinematografii. Celkový dojem: 90% (09.07.2015)