Buenos Airres 1977. Kronika jedného úteku.

Tak zase kousek historie z jedné země o které toho vím velmi málo, včetně její filmografie. Velmi věrohodně zfilmovaný příběh ze sedmdesátých let z doby státního převratu a následné vojenské diktatury. Je to o to smutnější, protože podle svědectví minimálně dvou svědků je to příběh podle skutečosti. Téměř vše se odehrává ve vile Mansión Seré, kde byli vězněni a mučeni odpůrci režimu a nebo i lidé, kteří s tím neměli vůbec nic společného. Kde pojem jako je lidská důstonost, vůbec neexistoval a to nemluvím jen o podmínkách, ve kterých byli uvězněni. Za závěr filmu jsem byla tentokrát vděčná a hlavně za to, k čemu došlo v následných letech ohledně porušování idských práv. Možná by neškodilo vědět o těch hlavních postavách trošku víc, závěr to ale malinko napravil. (22.09.2014)

(06) Claudio, Guillermo, Gallego (Galicijec) a Vasco jsou čtyři nevinní političtí vězni, kteří se rozhodnou uprchnout z vily Mansion Seré v Buenos Aires, ktreré fungovalo od prosince 1976 jako vězení vojenské junty a kde jsou spolu s mnoha dalšími drženi za údajné spiknutí proti vojenské vládě. Na filmu je pochopitelně nejzajímavější fakt, že se jedná o velmi věrné zobrazení skutečných a drastických událostí z ne tak dávné minulosti. Celý film zobrazuje necelý půlrok, kdy je hlavní hrdina Claudio zadržen pro údajný terorismus, převezen do Seré, vyslýchán a mučen.. Skutečně napínavá je až druhá polovina filmu, první je (naschvál) poněkud monotonní v zobrazování výslechů. Nějaký širší pohled na celou Dirty War chybí, film se zaměřuje právě jen na několik málo jedinců z celkového odhadovaného počtu 9-30,000 zmizených lidí. Což je trošku škoda, vzhledem k tomu, jak málo filmů na toto téma existuje, a jak moc je historie Argentiny pro Evropany neznámá... Film hodnotím čtyřmi hvězdičkami především kvůli tématu, které zpracovává, natočen mohl být zřejmě lépe. Pro zájemce o latinskoamerickou historii/kinematografii je to přínosné. (02.01.2009)

Pomerne jednotvárne zobrazenie krutých skutočností a diktatúrskych praktík, ktoré boli v Argentíne ešte pred pár rokmi na dennom poriadku. Keďže tieto udalosti sú laickým, nejužnoamerickým divákom pomerne vzdialené, mohla sa táto téma prerozprávať obsiahlejšie a nevziať si na zreteľ len pár politických väzňov, držaných vojenskou políciou v stráženom dome. Že sa niečoho podobného nedočkám mi však vyšumelo z hlavy už po polhodinke, keď začína príbeh poriadne naberať grády a ja som sa uspokojil aj v osudmi kruto týraných odporcov vtedajšieho režimu. Posledná polhodinka, ktorá mala konečne niečo spoločné s originálnym názvom filmu, ma držala v napätí každú sekundu, záver bol úspešne zvládnutý a nechýbalo ani zhrnutie osudov postáv v titulkoch, ktoré mám tak rád. 75%. (23.10.2008)

Večná škoda, že film o takýchto významných udalostiach pôsobí pomerne lacne, až televízne. Výslený dojem je nakoniec pozitívny, človek si na konci povie, že je o niečo múdrejší. Zároveň ma ale mrzelo, že táto látka nebola nakrútená produkčne bohatšie a možno aj napínavejšie. Vadilo mi divné záberovanie, aj celková farebná štylizácia filmu, proste niekde sa stratil argentínsky genius loci 70. rokov, na ktorý som sa tešil. Niečo, čo sa podarilo napríklad tvorcom Baader Meinhof Komplex v prípade nemeckej histórie. Našťastie sú herci bez výnimky vynikajúci a poteší aj klasický hispánsky badass policajt s veľkými slnečnými brýlami a mustážou. 70% (13.06.2017)

Stroze vylíčený příběh jednoho únosu a života za zdmi neblaze proslulé vily Mansión Seré i následného útěku čtyř věznů. Jeden z nejzajímavějších současných argentinských filmů, které jsem v posledních letech viděla, na čemž má asi podíl snaha o dokumentární výpověď. Vztahová dramata mi přijdou často zavalená různými klišé, předvídatelným vývojem, kriminálky občas zajímavé, ale domácích filmů věnovaných vojenské diktatuře 7O-tých let moc k vidění není, většinou se tématu dotýkají spíše zahraniční produkce, než argentinští filmaři, tady cením také fakt, že jako divák jsem zúčastněná, ale necítím se emocionálně manipulovaná nebo vydíraná (21.09.2008)