Buenos Airres 1977. Kronika jedného úteku.

„Oni potřebují, abys jim řekl nějaký jméno. Něco.“ - „Jenže já jim nemám co říct!“ - „Nevěří ti. Předhoď' jim někoho. Nikoho neznáš? Někoho z fakulty. Někoho namočenýho.“ - „Z fakulty nikoho neznám.“ - „A tady? Musíš být trochu všímavější. Začni si všímat s kým tu jsi. Poslouchej. Navíc jim vůbec nejde o nás, ale o radikály. S těma si to chtějí vyřídit.“ Jenže pokud junta nedostane ty skutečné, spokojí se i s domnělými…Intenzivní podívaná. A nebylo k tomu nutné ani explicitně zobrazovat scény mučení. Tenhle film je o atmosféře. Tísnivé, plné strachu, nejistoty a zoufalství, neb hlavní hrdinové si nemohou být jisti ničím. Po zhruba hodině projekce začnou v postavách sílit myšlenky na zdánlivě nemožný útěk jakožto jedinou šanci, jak se odtud dostat. A spolu s tím divák dostane i pořádnou dávku napětí, při kterém skoro ani nedýchá, jak jsou v něm tvůrci schopni vyvolat strach o hlavní hrdiny. Proto se vyplatí být trpělivý, a to trýznivé čekání spolu s postavami vydržet. Film o zlu, bezpráví ale i naději, která umírá až poslední, hodnotím solidními 4*. (11.09.2024)

Velmi zajímavý počin, který chytne a nepustí zejména svým syrovým, dokumentaristickým stylem, až mi to trochu připomělo Let číslo 93. Kamera jen nervózně přihlíží hrůznostem dějícím se před objektivem a nechává na nás jak se s tím poperem. Sympatický je přístup k tématu, kdy nám autoři všechno podávají jakoby nezaujatě, a nenuceně nás tak "vzdělávají". Na tyhle události je vždycky třeba upozorňovat. (27.02.2009)

Zajímavá, i když veskrze smutná rekapitulace argentinských dějin, rok před pořádáním MS ve fotbale, v téhle jihoamerické zemi. Film popisuje únos a posléze asi čtyřměsíční věznění čtveřice hlavních hrdinů tehdejší tajnou provládní policií, která se svými " svěřenci " rozhodně nejednala v rukavičkách. Natočeno velmi reálně, bez nějakých zbytečně brutálních scén a co se mně rozhodně líbilo, tak to byl pokus o útěk, ten ve mě vyloudil pár nechtěných úsměvů, což nic nemění na faktu, že tenhle film má do komedie obrovský kus daleko. (11.10.2014)

Pomerne jednotvárne zobrazenie krutých skutočností a diktatúrskych praktík, ktoré boli v Argentíne ešte pred pár rokmi na dennom poriadku. Keďže tieto udalosti sú laickým, nejužnoamerickým divákom pomerne vzdialené, mohla sa táto téma prerozprávať obsiahlejšie a nevziať si na zreteľ len pár politických väzňov, držaných vojenskou políciou v stráženom dome. Že sa niečoho podobného nedočkám mi však vyšumelo z hlavy už po polhodinke, keď začína príbeh poriadne naberať grády a ja som sa uspokojil aj v osudmi kruto týraných odporcov vtedajšieho režimu. Posledná polhodinka, ktorá mala konečne niečo spoločné s originálnym názvom filmu, ma držala v napätí každú sekundu, záver bol úspešne zvládnutý a nechýbalo ani zhrnutie osudov postáv v titulkoch, ktoré mám tak rád. 75%. (23.10.2008)

Precizně zpracovaná historie jednoho nepatrného útěku, který by měl být zajímavý, protože ho tamní režiséři, scénáristi a herci převedli do filmové podoby. Tahle filmová podoba není vůbec špatná, ale kvalitně také nijak dokonalá není. Líbilo se mi ale, že o nikom vlastně nevím, co je zač a tak jsem nemohl nikomu fandit. Lidem do mozku člověk nevidí, natož pak divák. Takže se během toho dění mohlo stát prakticky cokoliv, a ono se také dělo. Mělo to grády, neztrácelo to akci, ale nevěděl jsem co si o těch lidech mám myslet. Až do samotného konce, který to parádně rozlomil a já z toho vlastně neměl vůbec špatnej pocit. Těm pár lidem jsem to přes jejich minulost stejně hrozně přál. (31.10.2009)