Orel kontra žralok

Tímhle filmem jsem se opravdu protrápil. Nevylučuju, že ústřední dvojice looserů se obyčejným mladým lidem ve skutečnosti podobá mnohem více, než 99 procent filmových postav, já jsem je ale měl za totální, nepřesvědčivé, nereálné, skrz na skrz podivné mimoně, ze kterých mi vůbec nebylo dobře. Oddechnout jsem si od nich mohl při pohledu na dalších dvacet podobných ichtylů. Nebo mě z té všudypřítomné podivnosti mohl vytrhnout neméně bizarní animák o jablíčku a ohryzku. Závěrečné titulky už hodně dlouho nechutnaly tak sladce. Režisér Waititi se jistě projevil jako netradiční tvůrce, nemůžu se ovšem zbavit dojmu, že to bylo na můj úkor- v podstatě se na to nedalo koukat, o nějakém požitku nebo radosti nemá vůbec smysl mluvit. (16.03.2018)

Strašně mě štve americká indie scéna s kreslenými titulky a ruční kamerou zachycující život na předměstí (viz Juno), tohle je ale jiné kafe ... Ve své podstatě jednoduchoučký film o několika zvláštních až lehce retardovaných lidičkách, dokonale suchý humor místy přerůstající do potrhlého dadaismu, slunce, seno a pár kiwíků. Krása. (18.03.2009)

Na další doporučení související s Conchordy přišel na řadu Orel kontra žralok. Sem tam to lehce ztrácelo švunk, jinak ale krásný, bizarní příběh dvou totálních loserů. Jemainea jsem tu viděl poprvé doopravdy hrát, neb v Conchordech a Co děláme v temnotách se po herecké stránce moc nenadřel. A celkem mu ta role asociála seděla. Scéna, kdy začne rubat kripla na vozíčku nunčaky nemá chybu... 80% (27.02.2016)

Mohl to být takový krásně milý film o looserech. Ty já moc ráda. Jeden z hlavních looserů má sice pusu jako Arnold (pro což bych mohla mít i slabost), ale jiank je to naprosto nesympatický debil, ke kterému jsem si za celý film nenašla ani malinkatou pěšinku, ani mravenčí cestičku... Animace milá, hudební podkres je asi - ne asi - určitě to nejlepší z celého filmu a hlavní hrdinka je taková krásně svá, fotogenická. Zbytek bohužel směs nejrůznějších divně trapných lidí a scének, které dávají dohromady velké nic o ničem. Jako milovník ujetých postaviček Wese Andersona a spol., jsem hodně, ale hodně zklamaná... (05.11.2011)

Další bizarní úlet z novozélandské dílny pana Waititi (What we do in darkness, Boy). Je to nahořklá komedie o nerdovi, který je obětí vlastního světa, nedostatku uznání, konfliktu s otcem a nevyrovnanými událostmi ze školy (čti: šikana) a o lásce, která toto vše přehluší a vyřeší, ale na to je třeba být připraven, aby to člověk mohl uvidět. Láska hory přenáší. Ouje. Miluji novozélandský přízvuk. (04.03.2018)