Orel kontra žralok

love story pro outsidery alá paralelní universum, kde shopaholic adel neobjevila tiktok, ale pracuje v mekáči. nedokážu se úplně ztotožnit s přístupem "ježiiiš to je tak infantilně roztomilý jak jsou ti lidi podivňoušcí a postižení, ťuťuňuňu-- ach ne, božínku, je někdo šikanoval, to je mi tak líto, jůj, ubožáčci, oni nerozumí normálnímu světu, to je tak kjut"...no prostě uf. quirky dětinskost se nádherně projevuje v barvách a kompozicích, o tom žádná, ale vystavění příběhu a postav nedokážu ocenit kvůli pocitu neotřesitelné (byť nejspíš cílené) trapnosti. tomáš vorel > žralok a orel.  (16.11.2022)

U Boy jsem, si posteskl, že by bylo lepší, aby do nejvíc zasahovala tvrdost reality. Tuhle potřebu už měl ale Waititi zjevně dávno vyřešenou. Film, který začíná jako nenápadná romantická komedie typu Napoleon Dynamit postupně odkrývá další a další vrstvy komplexů a vnitřní tísně, který musí nevyhnutelně skončit potupným soubojem s invalidou - trochu mě mrzí, že to nakonec ucukne opět k nějaké naději, ale chápu, že Waititi chce ke konci navodit pozitivní emoci. (01.05.2018)

Waititi se právě zde nejvíce projevil jako novozélandský Wes Anderson. Naivní příběh s uměle vypreparovanými charaktery podává Taika tak uvolněně a vynalézavě, jak to v Hollywoodu dokáže skutečně jen zmíněný hračička, a jeho režie doslova přetéká vizuálními nápady, nenucenými vtípky a ve finále i uvěřitelnými emocemi. Především je opět fascinující nenásilné zapojení humoru, který dělá z jinak smutného filmu zábavné povzdechnutí nad útrapami lásky a nenaplněných snů. Tradičně skvělý je hlavně melancholický úvod, oproti němuž některé části ztrácí na lesku, ale sečteno a podtrženo se jedná o nádherný debut nezávislého tvůrce, který má ještě hodně co říci. (13.02.2018)

Komedie z Nového Zélandu. Dva naprosto ujetí hlavní hrdinové. Nebo vlastně nehrdinové. Eagle vs Shark je příběhem o vztahu dvou obyčejných outsiderů ("Do you wanna kiss now?" -"Yep." So they're kissing. "Do you wanna have sex?" -"Yep". So then they're having sex.), kdy celou dobu, co je sledujete, buď mlátíte hlavou do zdi, proč je ona tak strašně uťáplá a on takový arogantní debílek, nebo prostě přistoupíte na to, že Novozélanďanům to myslí jinak, a mlátíte se rukama do kolen, jak je to výborná komedie ze života. No tak si Jarrodova sestra se svým manželem ulítává na šusťácích a Jarrod ve svých 30-či-kolika-letech pořádá house párty v kostýmech s malými dětmi a plánuje odvetný souboj se svým šikanátorem ze střední školy, vždyť všichni máme něco.... (09.02.2010)

Úžasne spontánna a nespútaná záležitosť, ktorá dáva na frak väčšine komečrných sračiek. Milý, úsmevný, trpký i citlivý príbeh, v ktorom dali tvorcovia zbohom všetkému, čo by sme mohli označiť za klišé. Trošku zdramatizovať záver, do pár scén pridať štipku viac humoru a bolo by to geniálne. 85%. (30.04.2010)