Dealer II

Já jsem si prostě tenhle film prožila od začátku do konce, i když dost možná proto, že hlavní roli hrál Mads Mikkelsen, a že jí hrál takovýmhle způsobem, protože co tam předvádí je jeden z jeho nejlepších výkonů v kariéře. Je zajímavý vidět ho po všech těch machrech hrát žabaře, kterej je všem pro smích, na co sáhne podělá, pro vlastního otce je "míň než hovno", ztrapňuje se před děvkama (přiznávám ale, že tahle scéna mohla bejt pro mou potěchu klidně mnohem delší) a ještě dluží pěknou sumu peněz, co nemůže sehnat. Tak se snaží zapůsobit na otce krádeží Ferrari, za což dostane další sprduňk (jako prakticky za cokoliv, co udělá), pořád spekuluje kde splašit prachy a nakonec se musí vyrovnávat ještě s nečekaným otcovstvím. K depresivnosti přispívá i neustálá noc a hnusný bary plný feťáků. Posledních cirka 15 minut je fakt slušnej nářez, kdy to Tonnymu začíná prokluzovat mezi prstama a konec tomu nasazuje korunu. Hodně oceňuju reálný a pochopitelný reakce Tonnyho na to, co se mu dělo. Prvního Pushera jsem neviděla (ale podívám se), nicméně Pusher 2 funguje i jako samostatnej film, takže ani divák co jedničku neviděl, by neměl bejt moc zmatenej. Navíc sympatická stopáž hoďky a půl. S odřenejma ušima za 5*. (13.04.2011)

Vítejte v sociálním pekle Nicolase Windinga Refna. Realistická kamera diváka vtahuje do ponurého světa dánského podsvětí vším, čím může. Kytarové rify podtrhují už tak dost tragický děj těch pár lidí, které druhý Pusher sleduje. Z toho nejvíc hlavní postavu Tonnyho (Mikkelsen), který aby namísto aby se ujal druhé šance a začal život bez průšvihů, tak se do nich noří čím dál víc. Realistický tón, který druhý Pusher nese, jde ruku v ruce s Refnovým naturalistickým filmováním, kde explicitnost nabírá na obrátkách a kde vyzývavost jde ruku v ruce s brutalitou. První Pusher byla jen temná sonda do životních tragédií lidí z okraje společnosti. Druhý Pusher je trochu rozvětvenější a zabírá z části pohled na jednu rodinu, z větší části na vztah otce a syna. Kam je člověk ochoten zajít, aby docílil svého a dokázal se zavděčit nezavděčitelnému? PS: Uživatel Cervenak to ve svém komentáři vystihl perfektně. 78% (04.10.2015)

Pusher 2 je oproti jedničke trochu vlažnejší. Svoje plusy však nadobúda inde, teraz sa totiž hrá na rodinnú strunu a pripomína takmer až antickú drámu. Keď som si v 2/3 filmu položil otázku, kam sa za ten čas posunul Tony, zistil som, že v podstate nikde. Po dejovej stránke tu absentuje výrazný konflikt, poriadne sa film rozbehne až v záverečnej tretine, odhalí svoje motívy a dodá predošlým scénam zmysel. No v mafii je rodina veľmi relatívny pojem, ak nie vôbec iba pokrytecký žvást. Tony je stále vôl, ale niekde vnútri sa v ňom možno skrýva charakter. Nakoniec zo všetkých postáv z toho vychádza najlepšie. Znova 70%. (01.09.2015)

Refn v pokračování překvapuje rozdílným pojetím v podobě studie Mikkelsenovy postavy Tonnyho, která byla v prvním díle vedlejší. Troufám si říct, že dvojka je nejsilnější z celé trilogie právě díky polidštění charakteru Madsovy postavy, s níž se můžeme sami svým způsobem ztotožnit a závěr je solidní katarzí a zadostiučiněním. (28.11.2018)

„Ti 2 vzadu byli hned mrtvý. Ale ti zbylí 2...na ty nikdy nezapomenu. Jak křičeli. Křičeli bolestí jako prasata. A pak…pak prostě zemřeli. A to byli takový tvrďáci, že sem se jich bál. Ale v ten moment sem přišel na to, že nebyli vůbec jiný než já. Ani náhodou. Jen překonali svůj strach, stejně jako sem ho tehdy překonal já. A právě, protože sem to udělal, tak sem vyslal signál. Vyslal sem signál, že když si se mnou bude někdo zahrávat, tak si s ním taky zahraju. A vidím, že tys tuhle zprávu ještě nevyslal. Protože tys prostě ještě nepřekonal svůj strach.“ Byl jsem na to volné pokračování zvědavý. Mads to neměl bez Kima jednoduché, přesto toho svého zkratovitého vyhula znovu vystřihl se ctí, navíc dostal opravdu hodně prostoru. Ačkoliv s mými sympatiemi k němu to bylo snad ještě komplikovanější než v jedničce, protože každý další jeho krok, který byl průserem, vyvolával palčivou otázku, jak se mohl takový jedinec vůbec dožít dospělosti. Přesto u Tonnyho dojde k jistému polidštění. Zvláště k závěru, opět velmi otevřenému. Dám ještě slabší 4*. (05.01.2024)