Dealer II

Lepší než první Pusher. Mikkelsenův Tonny je mnohem zajímavější postava než zcela nepragmaticky se chovající Frank z prvního filmu. Ten svým zjevem sice působil jako docela chytrý chlapík, ale choval se jak splašená husa, a tak bylo nesnadné sledovat film s tak rozporuplnou hlavní postavou. V druhém Pusherovi je mnohem lehčí přilnout k Tonnymu jako k tragickému "hrdinovi", protože kolem sebe má auru černé ovce rodiny a věčného smolaře. Navíc mnohem lépe poznáme jeho rodinné a společenské zázemí, a tak se Pusher II tak trochu přesouvá od černého gangsterského filmu k sociálnímu (drogovému) dramatu, aniž by ale i první zmíněný žánr přišel zkrátka. (04.08.2011)

Pusher 2 je oproti jedničke trochu vlažnejší. Svoje plusy však nadobúda inde, teraz sa totiž hrá na rodinnú strunu a pripomína takmer až antickú drámu. Keď som si v 2/3 filmu položil otázku, kam sa za ten čas posunul Tony, zistil som, že v podstate nikde. Po dejovej stránke tu absentuje výrazný konflikt, poriadne sa film rozbehne až v záverečnej tretine, odhalí svoje motívy a dodá predošlým scénam zmysel. No v mafii je rodina veľmi relatívny pojem, ak nie vôbec iba pokrytecký žvást. Tony je stále vôl, ale niekde vnútri sa v ňom možno skrýva charakter. Nakoniec zo všetkých postáv z toho vychádza najlepšie. Znova 70%. (01.09.2015)

Pokračování úspěšného snímku zaměřeného na Tonnyho v podání neskutečného Mikkelsena, kde patriarchálně orientovaný Tonny se snaží uspět v rámci svých možností ve svém kriminálním mikro světě s těžkou závislostí na drogách. Vše eskaluje k finálnímu vzepření se osudu, otázkou je reálnost udržitelnosti. (09.06.2021)

Platí můj komentář k prvnímu dílu trilogie, s tím rozdílem, že tady je to všechno na ještě trochu intenzivnější výrazové rovině - jakoby poučenější a dospělejší podívaná. Hudba více dominuje a určuje tempo obrazů a herecké akce. Už je tu dost znát Refnův vizuální styl. Jsem zvědav na trojku, resp. na Drive, který se má Pusherovi blížit jak v některých dějových motivech a výběru lokací, tak ve vizualitě. Líbilo se mi, že tu spodinu neheroizuje, k čemuž má hodně podobných filmů dnes nebezepčně blízko, ale nechává všechno tam, kam to patří, tj. na úplném dně morálního hnusu. Závěrečná jízda autobusem je naštěstí jako symbol natolik nejednoznačná, že nelze režiséra obviňovat z nějakého nadržování. (30.09.2011)

Tam, kde jsem v jedničce trochu tápal v jejím vyprávěcím stylu a finálním přínosu pro kdejakého diváka, jsem se s dvojkou ztotožnil v téměř všech scénách a hlavně si ve druhé půlce dost užíval Refnovy typické filmařské kreace, ať už ve hře světel nebo netradičního záběrování. O nepříjemné hudbě, která jen umocnila navozenou atmosféru, se snad ani zmiňovat nemusím. [viděno v Edisonline 7.7.2023] (08.07.2023)