Dealer II

Platí můj komentář k prvnímu dílu trilogie, s tím rozdílem, že tady je to všechno na ještě trochu intenzivnější výrazové rovině - jakoby poučenější a dospělejší podívaná. Hudba více dominuje a určuje tempo obrazů a herecké akce. Už je tu dost znát Refnův vizuální styl. Jsem zvědav na trojku, resp. na Drive, který se má Pusherovi blížit jak v některých dějových motivech a výběru lokací, tak ve vizualitě. Líbilo se mi, že tu spodinu neheroizuje, k čemuž má hodně podobných filmů dnes nebezepčně blízko, ale nechává všechno tam, kam to patří, tj. na úplném dně morálního hnusu. Závěrečná jízda autobusem je naštěstí jako symbol natolik nejednoznačná, že nelze režiséra obviňovat z nějakého nadržování. (30.09.2011)

Mads Mikkelsen zaválel. Tentokrát je tu za největšího hadráka, podržtašku, pitomce a přece si vás získá. Narozdíl od Franka z prvního PUSHERA, který všechno táhl tak Tonny se prostě snaží pasivně přihlížet a jen vydělat nějáké ty prachy. Celkově jde o trošičku slabší pokračování, ale závěr je mnohem silnější a dojem hodně zvedá. (31.10.2010)

Lepší než první Pusher. Mikkelsenův Tonny je mnohem zajímavější postava než zcela nepragmaticky se chovající Frank z prvního filmu. Ten svým zjevem sice působil jako docela chytrý chlapík, ale choval se jak splašená husa, a tak bylo nesnadné sledovat film s tak rozporuplnou hlavní postavou. V druhém Pusherovi je mnohem lehčí přilnout k Tonnymu jako k tragickému "hrdinovi", protože kolem sebe má auru černé ovce rodiny a věčného smolaře. Navíc mnohem lépe poznáme jeho rodinné a společenské zázemí, a tak se Pusher II tak trochu přesouvá od černého gangsterského filmu k sociálnímu (drogovému) dramatu, aniž by ale i první zmíněný žánr přišel zkrátka. (04.08.2011)

Refn v pokračování překvapuje rozdílným pojetím v podobě studie Mikkelsenovy postavy Tonnyho, která byla v prvním díle vedlejší. Troufám si říct, že dvojka je nejsilnější z celé trilogie právě díky polidštění charakteru Madsovy postavy, s níž se můžeme sami svým způsobem ztotožnit a závěr je solidní katarzí a zadostiučiněním. (28.11.2018)

Mikkelsenův loser Tonny téměř neopustí scénu a těkavě hledá cestu, jak získat to, co má vytetováno na temeni. Jenže není větší marnosti, než snažit se zavděčit tam, kde o to nestojí.. Refn oloupal slupku autentické gangsterky a udělal to tak, že přes dužinu sociálního dramatu a úderný hudební podkres začalo na konci prosvítat jádro.. (12.04.2021)