Mlčanie

Scorsese sa s nami hrá. Naporcuje nám to cez veľkolepú dobrodružnú výpravu, z ktorej nám tvrdne krv v žilách, ale cez tichú horlivosť jednotlivca. Hoci kamera nám umožňuje nahliadať do tradičného japonského prostredia a kultúry a zaberá aj širšie uhly, drží sa hlavne v blízkosti protagonistov. V atmosfére strachu z mučenia a pomalej smrti sa nesú dni Japoncov konvertovaných na kresťanstvo. Jednoduchí ľudia objavili čaro v náboženstve, ktoré im po smrti ponúka raj bez bolesti, utrpenia a daní. Tvorca filmu dáva priestor na hľadanie odpovedí. Príbeh je najmä o ľudskosti, jej protipólu a ich snúbiacich sa úlomkov. Snímka je náročná na sledovanie i vstrebávanie. Tvorcovia musia preto rátať aj s veľkou vlnou nevôle širšieho publika. Martin Scorsese však nie je z tých, ktorí by sa báli neprijatia. (08.09.2019)

Historické drama Martina Scorseseho sice není tak silné jako třeba Poslední pokušení Krista, ale rozhodně udržuje vysoce nastavenou laťku svého tvůrce. Adaptace románu je tentokrát podepřena jen zřídka utichajícími voiceovery, u kterých se vystřídá několik vypravěčů. Jakkoli více vypravěčů má své opodstatnění v předloze, tady mi přišlo, že zejména v závěru změna hlediska na pro diváka prakticky neznámého vypravěče výsledný divácký dopad oslabila. Nezpochybnitelná je špičková práce kameramana i (pro mne nečekaně) soustředěný herecký výkon Andrewa Garfielda. (21.04.2017)

Uf, tak tohle bylo něco ! Připomnělo mi to Zajatce japonských ostrovů, kde jsem měl s podobnou tématikou a také pověstnou japonskou krutostí své první setkání... Japonsko se zkrátka bránilo křesťanství o němž tušilo, že jej může zevnitř rozložit podobně jako se to stalo v dávném Římě. Japonci už toto pochopitelně věděli a také věděli, že by se přeuspořádal celý společenský systém včetně dosavadního hlavního budhistického náboženství. Císař a správa země toto samozřejmě nechtěla dopustit a tak začali být křesťané pronásledováni podobni jako ti první v antickém Římě. Jít do takového místa na misijní cestu, to už tedy řekvu vám chtělo hodně velkou kuráž a víru. Jenže on svět vypadá jinak ze stinných chodeb jezuitského kláštera v ,,civilizovaném'' Portugalsku poloviny 17. století a jinak obalen otepí slámy na připravené hranici kdesi v Nagasaki. Kdo zná historii uvědomí si ten podivný paradox. zatímco v Evropě a hojně i v Portugalsku tou dobou probíhají hony na čarodějnice a tisíce lidí jsou upáleny na hranicích ve jménu křesťanství, na druhé polovině světa jsou upalováni křesťané a misionáři jakožto šiřitelé bludů ohrožujících řád země. Film má však i duchovní rovinu. Rovinu osobní odvahy, rovinu víry v Boha. Je tu se mnou když trpím? Proč shlíží na masakry a nezasáhne? Trpí mučení a popravovaní šeptajíc modlitbu či přímo Kristovo jméno méně? Ulevuje jim než je přijme tam nahoře, kde už není bolesti a strádání? A co když člověk opravdu věří bludu. Co když žádný Bůh není a všichni ti mrtví jsou jen zbytečné oběti vlastního omylu a hrdosti? Stačí odvolat. Stačí šlápnout na podobiznu Krista a skončí věznění i kruté popravy křesťanů sloužící jen a jen ke zlomení vlastní víry... Jak říkám, bylo to skvělé. Moc se divím zdejšímu chabému hodnocení. Zpracování bylo naprosto dokonalé, užíval jsem každičký jednotlivý detail oděvů, zbraní i budov. Také jsem si uvědomil jak je Japonsko krásná země co se týče přírody. Scorsese nám zase jednou naservíroval parádní velkofilm a snad jen proto, že se týká křesťanství jej někteří zavrhli či nepochopili... To je ale jen a jen jejich škoda. Pro nás by z toho mohlo plynout ponaučení. Podobně jako tehdy Japonsko, postupně se u nás uchytává také jedno náboženství. Na rozdíl o křesťanství si zatím ještě neprošlo vývojem a transformací, je stále kruté a netolerantní jako ve středověku kdy vzniklo. Jmenuje se islám a i ono to tu může zcela rozložit vše jak doposud známe a to k horšímu. Já dávám za 5 korálků růžence ! * * * * * (31.12.2018)

„PRO JAPONSKÉ KŘESŤANY A JEJICH PASTORY. PRO VĚTŠÍ SLÁVU BOŽÍ…“ /// Hele Scorsese, nezdá se ti to bejt trochu nuda? A BŮH TAM VŽDYCKY BUDE! bude nebude… šíření křesťanský víry a slova prej bylo v Japonsku nebezpečný. No jo, ale proč se na mě místo příběhu valej tuny modliteb? Co jsem Ti kurva udělal? DĚKOVAL JSEM BOHU, ŽE MĚ SEM ZAVEDL. No fajn, ale já teda rozhodně nemíním děkovat, páč jsem spíš dost votrávenej a hlad po duchovnu nepociťuju! Jsem držák, a proto hodinu držím. Pak vítězí rychloposuv (modlím se za vodpuštění!). Po půl hoďce přestujupu do normálního módu, páč KREV MUČEDNÍKŮ JE ZÁRODKEM CÍRKVE, takže ty polemiky vo křesťanství a buddhismu snad začnou mít nějakej příběhovej smysl. DRAHÝ BOŽE, PROČ JSI MĚ OPUSTIL? (já bych ti to vole řekl…) Křesťanská pornografie, u který má pro bezvěrce smysl ten cca hodinovej zbytek, kterej by si snad 4* zasloužil. Ale jako komplet… (2* + 4* = 6* ÷ 2 = 3*) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1966 napsal Šúsaku Endó, neznám. 2.) Zjistím, že Míra Kalousek má předky až v Japonsku. 3.) Thx za titule „cybero75“ a „zizen“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (23.04.2017)

Ahooooj, opičky! Já jsem otec Pederast a tohle je bratr Efebofilus. Ovečky už jsou ve stádě, tak jsme přijeli naučit píchat nezletilé ministranty i vás, jakož i nakrást a naterorizovat si pár budoucích restitučních nároků. Je tu s námi i Chesus Gonzáles, daleko větší frajer než ten váš přičmoudlý pupkáč, a jestli na něj plivnete, skončíte jako švábi, místo abyste mohli navěky sterilně čurákovat po kolena v mlze a foukat cherubínům do šalmají. Navíc s Chesusem můžete dělat jakékoliv kurvárny, stačí potom pouze párkrát zarecitovat pomatenou básničku, vše odpuštěno a s klidným svědomím buďte zmrdi znovu. Fanaticky vás zkudlankujeme, ať chcete, nebo ne, takže se teď budeme skoro tři hodiny tvářit hrozně útrpně, ublíženě a zmučeně, přitom se jen otravně do zblbnutí modlit a nudně řešit blahoslavená dilemata z pičoidní fantasy. *** Tak, a je to v hajzlu! Po Štefanovi se vydal směr prdel už i Marťas a dříve tutové pilíře světové kinematografie leží zhrouceny v radioaktivním prachu z homixiád, telenovelických kýčů a artových svinstev. Soudnému divákovi po téhle ukrutné ubíjející hemoroidiádě s odpudivým nehereckým jelimanem v hlavní roli nezbývá, než jen vyslat děkovnou modlitbu ke svatému Ripovi, patronovi všech těch šikovných zlodějů audiovizuálních děl, za to, že nemusel vyhodit banditské výpalné zaprděnému Cinestáru, mohl u toho pohodlně ležet s prstem na velmi vytíženém tlačítku FFW, pouštět si ve vedlejším okně třeba Kasíno nebo Mafiány, a se slzou v oku vzpomínat na doby, kdy ještě filmy bývaly zábavné. (31.01.2017)