Mládí v hajzlu

Kniha patří mezi to nejlepší, co jsem kdy četl. Tady nejde o brilantní jazyk ani o dílo obohacující historii literatury, ale o ten pocit, který u čtení vyžadujeme. To potěšení z každé další stránky, které nás ujišťuje, že neztrácíme čas. S hlavním hrdinou jsem se ztotožnil, bavil mě a já byl při čtení vždy naprosto mimo realitu, která se v porovnání s Nickovým světem zdála tak směšná a nudná. Film je však jejím naprostým opakem. Jedná se jen o nudný destilát. Navíc se tvůrci pokusili narvat do filmu snad tři knihy ze série. Nickovo alter-ego sice občas pobaví, ale v hlavní roli bych si stejně představoval někoho jiného. Redukce je nejvíce znát na prostoru vedlejších postav. Některé tam nejsou vůbec a Nickův nejlepší kámoš Levák, který patří mezi největší hvězdy knihy, dostal dvě scény o ničem. Radím sáhnout po knihách. Tam je úspěch zaručen. (20.09.2011)

Namísto natřískané taškařice se filmové Mládí v hajzlu prezentuje jako hořkosladký nezávislák oscilující někde mezi Superbad, Prcičkami a Zahulíme, uvidíme. Zásadním problémém se stává fakt, že ačkoliv se ve filmu objevují VELMI VTIPNÉ momenty (houbičky, Ray Liotta), celek jako takový příliš srandovní není. Potěší tedy spíše jednotlivé fragmenty (animované pasáže, zpomalený běh lesem, nebo kterýkoliv záběr s autem uprosted obýváku), a samozřejmě Michael Cera, který to prostě táhne, jinak ale zůstala takhle adaptace kdesi na půli cesty. A možná se ani na tu půli nedostala... (25.05.2010)

Soundtrack John Swihart: 1. When U Love Somebody – Fruit Bats ,2. I Willn’t Be A Prisoner – Little Wings ,3. Les Cactus – Jacques Dutronc ,4. I Have A Boyfriend – Michael Cera ,5. What’s Up Fatlip – Fatlip ,6. Popular Mechanics For Lovers – Beulah ,7. Light Of Love – Fleshpot ,8. Keys – John Swihart ,9. Happiness Trigger – Fleshpot ,10. ‘Tain’t What You Do (It’s The Way That You Do It) – Fun Boy Three & Bananarama ,11. My Romance – Jo Stafford ,12. Nick and Sheeni Make Love – John Swihart, (10.05.2011)

Myšlenky na sebevraždu vyvolávající dílko, ke kterému cítím fyzický i duševní odpor a pouhá zmínka o něm ve mně vyvolává dávicí reflex. Knižní předlohu jsem sice četl, ale absolutně jsem jí v tomto filmu nepoznával. Už jen to režisérovo neumětelství s jakým se chopil dané látky (bez tempa a vtipu) a celková forma sklouzávající k rádoby nezávislému indie filmu ve stylu Juno. Ha tak co bychom sem dali? Hodíme sem vsuvku s plastelínovýma figurkama, a pak HMMMM proč nepoužít taky karton. Kniha samotná má náboj, švih a vtip, ale tenhle film ho z člověka akorát tak vysaje a nedá nic na oplátku. (•̪●) Katastrofa intergalaktických rozměrů (•̪●), kterou ve světlých momentech zachraňuje herecké obsazení. Hnus velebnosti. (22.05.2010)

Jako příznivec Sue Townsendové musím Oscarovi oponovat, četl jsem pochopitelně (až na poslední díl The Prostrate years) komplet adrianovskou ságu v češtině i angličtině, a Američan Nick Twisp se křehkému inteligentnímu britskému humoru nemůže podívat ani pod ocas. Navíc, pokud se podíváte na roky vydání obou deníkových "konkurentů", musí vám být jasné, kdo od koho "opisoval". Nepokrytě dávám najevo, že C. D. Payne se velmi lacině s přidáním nepříliš vtipných sprosťáren, ale zato s chutí, svezl na oblibě leicesterského rádobyintelektuála. Omlouvám se za OT, film jsem zatím neviděl. (24.02.2010)