Princ z Perzie: Piesky času

Jako bruckheimerovský blockbuster precizní, ale neosobité, a jako adaptace videohry důsledné, ale přesto částečně vyvolávající zklamání. Tvůrci se sice snažili využít co nejvíce prvků z celé videoherní série, ale právě díky tomu působí výsledek rozbředle. Od každého (fantasy, mystika, parkour, vraždné pasti, osobnost hrdiny, silná ženská postava, vracení času, různě silní protivníci, atd.) je ve filmu troška, ale nikdy to není rozvedeno natolik, aby se s toho stal charakteristický motiv. Takže to, co videohry (ve smyslu série i jednotlivých dílů) dělalo unikátními, je zde jen vágně nasazeno na šablonu letního blockbusteru. Zklamání přinášejí akční scény pojaté v post-bourneovském stylu, který bohužel primární atrakci těla v pohybu nahrazuje zde kontraproduktivní snahou o impresi dynamiky (lidově řečeno by to chtělo více velkých a delších záběrů a ne jen rozsekání pohybu na nepřehledné záblesky). Ani motiv vytvářející z příběhu paralelu k přehodnocování americké válečné kampaně v Iráku nedělá z filmu v dnešní době výjimečné dílo, byť je dobré si připomenout, že mainstreamová zábava v sobě odráží dobové nálady a není tedy radno ji vnímat jen jako únikovou a dobově ambivalentní potravu pro masy. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (20.05.2010)

Jerry vybrakoval zlatou perskou pokladnici, vyměnil ji za dolary a svěřil dvě stě milionů anglickému režisérovi konverzačních filmů. Trailery varovaly, ale takové fiasko jsem vážně netušil. Důkaz, že Verbinski v Pirátech z Karibiku nebyl jenom levným rutinérem s naditou peněženkou, vám Newell podá po pár minutách, kdy všechny scény zabírá na detaily, takže akce je zmatenou a nepřehlednou přehlídkou skákání po hradbách, která se po dvaceti minutách bez výraznější inovace opakuje. Navíc tomu těžce selhává jakákoliv mystika, takže vtáhnutí do děje (který beztak víceméně neexistuje) nehrozí. Za Jakea mi bylo vyloženě stydno, zato Gemmu jsem obdivoval bezmezně celé dvě hodiny. Tak krásná a krásně sarkastická herečka v hollywoodských blockbusterech dlouho chyběla. Dvě hvězdy vlastně jenom za to, že Souboj Titánů mě nasral o něco víc. Fakt jsem se ve druhé třetině na 5 minut vytratil ze sálu s tím, že to vzdávám… [Filmová noc 2010] (19.06.2010)

Nevím sice, proč se při tak velkém rozpočtu scénaristé a producenti zalekli nějakého epičtějšího pojetí příběhu, tedy s opravdu úžasným a rozsáhlým fantasy světem a hlavně s opravdu děsivými monstry a nějakými nebezpečnějšími bossy, ale stále je to dostatečně přijatelný zástupce tohoto žánru, který má sympatické obsazení i přijatelný příběh. Konec sice mohl být podle mně dotažen trochu lépe, ale proč si to prostě neužít, když je to tak pohodové a vcelku rychle uplývající. Vizuální triky jsou v pořádku no v rámci akčních scén už pomalu přestávám doufat, že se režiséři jednou poučí a začnou nám dávat opravdu přehlednou a pořádnou řežbu bez toho střihu a divně se pohybující kamery. To snad dokáže jenom Snyder a možná ještě pár dalších vyvolených, o kterých ani nevím. Gylenhaal se ale snaží velmi a jeho princ tak nakonec není nijak špatný. No Arterton je opravdu velmi obdařená mladá herečka a to ve všech směrech. Líbila se mi už v QoS, kde v klidu strčila do kapsy i Kurylenko a tady svůj koncept vznešené a tak trochu ukecané princezničky dotáhla do zdárného konce. Je to opravdu velmi pěkné stvoření. Kingsley standartní. Na hru to tedy nemá zdaleka, no jako takový klasický pohádkový příběh z Orientu to jde. Ale opravdu čekám, který film podle hry konečně prolomí to prokletí průměru a hlavně i dokáže něco vydělat. Protože noví Piráti z tohoto nebudou ani náhodou. (09.02.2011)

Nejukecanější pohádka, kterou nám Šeherezáda odvyprávěla. Princ Dastan má na všechno argument, princezna Tamina pak ten nejostřejší jazyk, co kdy na východě poznali a člověk si mezi všemi těmi dialogy a argumenty občas přeje, aby se zase projevil ten vyprávěnkový duch, který kolem sebe hra rozhazovala snad v každém kroku, skoku nebo souboji. Dějová linka ale potěšila víc, než jsem se odvážil čekat. Tvůrce hry totiž dodal přesně ty dějové zákruty, které mě na předloze tak fascinovaly a dýka, hodiny, záporák i chemie hlavní dvojice rozhodly o tom, že atmosféra Písků času se dostavila. 70% (01.06.2010)

Jake je prkno, Gemma má sex-appeal primalexové stěny, ale když se ten film rozjede, hrozně těžko se do něj strefuje, i přes chatrný scénář a vcelku neinteresovaného Newella. Ten se veze na písečné vlně obřího rozpočtu, slušně zabydlené mytologie (film vždy podrží vedlejší postavy, které dodávají humor i texturu děje) a dobrodružného feelingu, který nesmáznou ani Gyllenhaalovy telecí pohledy, ani roztřesené akční scény, ve kterých někdo zoomoval víc, než by bylo zdrávo. V režii někoho jiného by to možná bylo dospělejší a snesitelnější, ale Bruckheimerova ruka je naštěstí celkem pevná. Až tržby zřejmě rozhodnou o tom, jestli se dočkáme dalších pokusů, ale napoprvé to jakž takž vyšlo jak po stránce blockbusterové letní omáčky (v souboji s Titány Prince o notný chlup vede), tak co se týče herní adaptace (dost nevěrné, míchající dohromady Prince a Assassins Creed). Teenageři budou spokojení, hráči nebudou utíkat a labužníci nestihnou díky razantnímu tempu krvácet. (24.05.2010)