Captain America: Prvý Avenger

Marvel je extraliga a mezi současnými blockbustery mu patří výsadní místo v nejvýdělečnějších titulech. A právem. Captain America: První Avenger mi přijde docela podhodnocený, protože myslím, že filmařsky obstál po všech stránkách. Obsazení, příběh, dynamika zpracování a hlavní záporák Hugo "Agent Smith" Weaving. Samozřejmě se film neobejde bez amerického patriotismu, ale tady mi to vůbec nevadilo, prostě to sem tak nějak patřilo. Steve Rogers coby hrdinný Kapitán Amerika mi až dosud přišel ze všech Avengerů nejmíň zajímavý, takový Mirek Dušín. Nebylo na něm nic moc, co by mě zaujalo. Žádné temné stránky, žádný boj s vlastními démony. Jakmile jsem však zhlédla Prvního Avengera, začal se mi líbit. Protože jsem ho začala poznávat, že:) Captain America: The First Avenger to rozjel ve velkém stylu a ten největší nářez na nás poté čekal v pokračování. (26.08.2016)

Je to přesně ta tupé, jak se podle trailerů zdálo, ALE film to o sobě dobře ví a je schopný se s dobrým načasováním ironizovat a nebrat smrtelně vážně (hlavně propagandistická pasáž, v níž Kapitán prodává dluhopisy je jedna velká mňamka). Problém je, že vedle sebeironie už toho Johnstonův film zas až tak moc nenabízí. Skutečně to je vydatný návrat do 90. let, kdy byl komiksový hrdina 100% formou a žádným obsahem. A bohužel tu chybí kus toho režijního srdíčka, kterým Brannagh zachránil kolegu Thora. Johnston umí solidní trikovou podívanou, umně navozuje i retro atmosféru (tanul mi na mysl polo zapomenutý Svět zítřka), herci jsou trefní a takový Tommy Lee Jones skvěle hláškuje. Není se co divit, že čas utíká, úsměv jen málokdy přeroste v úsměšek a Kapitán svou misi doklepat to do časové osy ostatních Avengerů plní s fortelem. Dojmy mám zaseklé někde v neutrálním pásmu - žádné zklamání, žádná pecka, prostě solidně ošetřený produkt, který jen utvrzuje můj dojem, že The Avengers nemohou dopadnout dobře, určitě ne s tak šíleným rozptylem stylu a nálady. P.S. Za dabing stahovat z kůže. Mám podezření, že to celé namluvili tři zhulení puberťáci. (22.07.2011)

Steve Rogers je obyčejný klučina z Brooklynu, ze kterého armáda udělá supersilný válečný stroj. Jeho vytříbené morální hodnoty ale tahle přeměna nezasáhne, a tak se druhou světovou válkou prodírá po svém. I Kapitán Amerika dostal nadmíru vydařený origin, který je plný nářezové akce, upřímné romantiky a na jedničku zvládnuté retro atmosféry. Mohl to být velký průšvih. Místo toho ale před sebou máme vyváženou popcornovku, která baví minimálně stejně dobře jako Iron Man a Thor. Možná i o ždibíček lépe, to už ale záleží na vašich osobních preferencích. (8/10) (23.07.2011)

Captain America: Prvý Avenger je veľmi dôležitý pre univerzum, ale nie je to ktovieako dobrý film (pravdupovediac som mal problém dať mu čo i len 3*, ale čert to ber, nech ich má). Chris Evans je našťastie vcelku sympaťák... hoci treba pre poriadok dodať, že naplno sa do postavy vžil až vo fantastickej dvojke. Nanešťastie, hlavný záporák je tradične marvelovsky o ničom, vizuálna stránka občas mierne hapruje, romantická línia ma nenadchla (na rozdiel od dvojky, kde stačila jedna návšteva Peggy v nemocnici a boli slzy v očiach), takisto vzťah kapitán/Bucky nezáživný (na rozdiel od dvojky, kde z neho bolo konečne vyťažené to, čo z neho malo byť vyťažené v jednotke).  Páčilo sa mi viacero vecí, vrátane šikovného napojenia na "súčasnú" marvelácku dejovú líniu (zamrazenie, Nick Fury...). (20.12.2016)

Jasně, jde o zdařilou pastiš (tj. stylovou nápodobu, která se snaží překonat své předobrazy, aniž by se jim vysmívala). Mám ale za to, že každý, kdo je obeznámen s americkou dobovou produkcí prostřednictvím primárních (filmů samotných) či sekundárních zdrojů (textů o nich), se při sledování bude cítit jako hlavní hrdina na konci. Řada věcí mu bude povědomých a ocení precizní retro stylizaci a charakteristické znaky produkce první poloviny 40. let, ale přesto rozpozná, že jde o ne zcela důslednou faleš, kterou již předtím jednou - a lépe - viděl. Prvnímu Avengerovi totiž chybí potěcha z uchopení neomezených možností brakového universa, která by se jako v případě Indiana Jonese přenášela i na diváka, protože vyprávění je bezešvé a scény jsou inscenovány s důrazem na "pravidla" zesílené kontinuity spíš než z radosti odkazování se na jiné mediální texty. Některými vyzdvihované zakončení marveláckých filmů, které popírá klasické narativní postupy v podobě úspěšného uzavření obou linií akce (pracovní a osobní) a navracení se ke statutu quo, není ničím výjimečným. (Navíc nezavršena není jenom linie čítající romanci, ale i ta pracovní v podobě poražení záporáka a zajištění záchrany světa, jelikož antagonisté v posledních "marvelovkách" zůstávají naživu v jiné podobě/jinde.) Je nutné si totiž uvědomit, že nejde o stand-alone počiny, ale o plánované představení hrdinů, jejichž příběhy se dočkají rozuzlení v chystané týmovce, a tak je takový konec pro podobné filmy typický. I přes všechny výtky - jde spíše o teaser než regulérní počin - je nutné ale zopakovat, že jde o zdařilou - a alespoň v první polovině nebývale sebereflexivní, metodu dobové propagandy sarkasticky reflektující - pastiš. (04.08.2011)