Captain America: Prvý Avenger

Adaptace slaboduchých omalovánek pro dyslektiky dosáhly tímto svého pomyslného vrcholu! Za mlaskavých zvuků žvýkání hamburgerů do pateticky znějící americké hymny na pozadí se zrodil otec všech superhrdinů, symbol ducha amerického národa, štít svobody, nezávislosti a demokracie, jediný pravý zastánce slabých a utlačovaných, vdov a sirotků, Kapitán Homokokot: První Gangbanger. Sterilní, steroidy napícháný blondýn, jemuž se ve tváři zračí sveřepé odhodlání z akutní ruptury konečníku, a kterým by se chtěl stát každý týraný stokilový americký kluk, brání v ruce s hajzlovým poklopem vyzdobeným hvězdami a pruhy světový mír, ať už o to někdo stojí nebo ne! A není osamocen. Po boku mu stojí partička ostřílených vojenských veteránů, která připomíná drsnou, zásahovou jednotku rady Vacátka! No nic, ještě by mi zbytečně stoupl tlak! Přeji hošanům spoustu dalších, zábavných homoeskapád a slibuji, že už mě ve své blízkosti nikdy neuvidí! (22.08.2011)

Komiksové adaptace vážně nejsou můj šálek kávy. Captain America se z trailerů zdál jako sázka na reálnější podobu komiksu. Nevypadal jako filmy (adaptace) jeho kolegů, kde masa lidí slintá nad stupidními, nereálnými hrdiny, co lítají deset metrů do vzduchu a mají superschopnosti, kterými prosazují dobro. Bohužel, Captain America je přesně tohle. Existuje vůbec nějáký pořádný komiks, nebo to jsou všechno stejný sračky na jedno brdo, akorát mají všichni pokaždé jiné teplé kostýmy? Kdyby mi bylo dvanáct, kozy neviděl ani z vlaku a byl panic, možná... 45% (08.01.2012)

Aby bylo dopředu jasno, tak kostým superhrdiny bych na sebe nenatáhl ani na maškarním plese pořádaném nadrženými wrestlerkami a žádnou komiksy evidovanou superschopnost bych nevyměnil za svou parádní disciplínu - raketové dělení čehokoliv číslem jedna. Avšak rachitický vlastenec ve službách válečného byznysu, podporovaný skvěle ubručeným plukovníkem, si nějakou tu hvězdu zaslouží a kdyby v závěru snímek zbytečně neztratil slušně nasazené tempo, tak bych se poohlédl po nějakém intelektuálním kroužku, ve kterém bych i o čtvrté hvězdě hloubavě popřemýšlel. (10.05.2012)

Chtělo by se zvolat "MARVELlous!", ale nejde to.. Dokud v příjemné retro atmosféře ukazuje prstem strýček Sam a rachitický chcípák s dobrým srdcem se mění na svalnatého geroje se srdcem Matky Terezy, tak to i díky nadhledu při náborové propagandě a dvojici páprdů Tucci, Jones ještě docela šlape, ovšem jakmile se film překlopí do mixu Ligy výjimečných a Světa zítřka (děsivá kombinace, že jo?), co je plný nevýrazných akčních scén a poletujícího Kapitána s červeno-modrým víkem od popelnice, udělalo se mi tfošku zle ot žaludek, ale za to možná trochu mohl i ten dabing, protože když se na plátně objevil H.Weaving a já zavřel oči, připadal jsem si jak v epizodě Haló, haló. Suma sumárum, nic proti Johnstonovi, ale pokud chtějí producenti komiksovou adaptaci se srdcem jako zvon, nechť se obrátí na Vaughna, či Snydera. A abych nezapomněl:„Heil Hydrant!“ Konečně nacistický pozdrav, kdy vám můžou čuchat k podpaží z obou stran.. (19.08.2011)

Marvel se pomalu a jistě stává producentem modelových popření happy endů skrze tragické rozuzlení osobní linie. Pro Iron Mana, Hulka, Thora i Kapitána Ameriku končí láska nešťastně - odloučením milenců v profesi, existenci, prostoru a čase. Co naopak vítězí je čerstvě nabytý závazek superhrdinství, jehož potem a krví vykoupené plody však smutek ze ztráty zbavuje barvy i sladkosti. Zjevné poražení personifikovaného zla nemůže zastřít mnohem hlubší selhání; neschopnost zabránit kolapsu vlastního světa navzdory nadlidským schopnostem, které dovolují zachránit svět vnější. Tady jde o mnohem víc než pouhou úlitbu přízemní seriálové logice, která poklonkuje nedořešenosti. Až se chce říct: lidské, dojemně lidské... (04.08.2011)