Captain America: Prvý Avenger

S Kapitánem Amerikou vzhůru až do oblak aneb jak Joe Johnston překročil svůj vlastní stín a vyhrál tuhle MARVEL World War II v bezkonkurenčním komiksovém koloritu. (Plusové body naskakují už jenom za vzbuzení dojmu, že se mu podařilo skloubit to nejlepší z Dobyvatelů ztracené archy a prvního Hellboye) Captain America je přesně tím, co slibovaly trailery – šestákově podvratnou retro podívanou (nikoliv však filmařskými postupy, ale atmosférou) s celou řadou vodítek, které se snaží napasovat Ameriku do filmového Marvel universa a připravují tak půdu pro AVENGERS. Ve výsledku těžce vydřené vítězství, ale za českou vlajku v závěrečných titulkách patrioticky přihazuji i tu pátou hvězdu a odcházím domů s pocitem, že jsem viděl pravděpodobně nejlepší komikový film roku. PS: dabing je doslova a do písmene neředěné šišlavé peklo. (22.07.2011)

Marvel se pomalu a jistě stává producentem modelových popření happy endů skrze tragické rozuzlení osobní linie. Pro Iron Mana, Hulka, Thora i Kapitána Ameriku končí láska nešťastně - odloučením milenců v profesi, existenci, prostoru a čase. Co naopak vítězí je čerstvě nabytý závazek superhrdinství, jehož potem a krví vykoupené plody však smutek ze ztráty zbavuje barvy i sladkosti. Zjevné poražení personifikovaného zla nemůže zastřít mnohem hlubší selhání; neschopnost zabránit kolapsu vlastního světa navzdory nadlidským schopnostem, které dovolují zachránit svět vnější. Tady jde o mnohem víc než pouhou úlitbu přízemní seriálové logice, která poklonkuje nedořešenosti. Až se chce říct: lidské, dojemně lidské... (04.08.2011)

Je to přesně ta tupé, jak se podle trailerů zdálo, ALE film to o sobě dobře ví a je schopný se s dobrým načasováním ironizovat a nebrat smrtelně vážně (hlavně propagandistická pasáž, v níž Kapitán prodává dluhopisy je jedna velká mňamka). Problém je, že vedle sebeironie už toho Johnstonův film zas až tak moc nenabízí. Skutečně to je vydatný návrat do 90. let, kdy byl komiksový hrdina 100% formou a žádným obsahem. A bohužel tu chybí kus toho režijního srdíčka, kterým Brannagh zachránil kolegu Thora. Johnston umí solidní trikovou podívanou, umně navozuje i retro atmosféru (tanul mi na mysl polo zapomenutý Svět zítřka), herci jsou trefní a takový Tommy Lee Jones skvěle hláškuje. Není se co divit, že čas utíká, úsměv jen málokdy přeroste v úsměšek a Kapitán svou misi doklepat to do časové osy ostatních Avengerů plní s fortelem. Dojmy mám zaseklé někde v neutrálním pásmu - žádné zklamání, žádná pecka, prostě solidně ošetřený produkt, který jen utvrzuje můj dojem, že The Avengers nemohou dopadnout dobře, určitě ne s tak šíleným rozptylem stylu a nálady. P.S. Za dabing stahovat z kůže. Mám podezření, že to celé namluvili tři zhulení puberťáci. (22.07.2011)

Jasně, jde o zdařilou pastiš (tj. stylovou nápodobu, která se snaží překonat své předobrazy, aniž by se jim vysmívala). Mám ale za to, že každý, kdo je obeznámen s americkou dobovou produkcí prostřednictvím primárních (filmů samotných) či sekundárních zdrojů (textů o nich), se při sledování bude cítit jako hlavní hrdina na konci. Řada věcí mu bude povědomých a ocení precizní retro stylizaci a charakteristické znaky produkce první poloviny 40. let, ale přesto rozpozná, že jde o ne zcela důslednou faleš, kterou již předtím jednou - a lépe - viděl. Prvnímu Avengerovi totiž chybí potěcha z uchopení neomezených možností brakového universa, která by se jako v případě Indiana Jonese přenášela i na diváka, protože vyprávění je bezešvé a scény jsou inscenovány s důrazem na "pravidla" zesílené kontinuity spíš než z radosti odkazování se na jiné mediální texty. Některými vyzdvihované zakončení marveláckých filmů, které popírá klasické narativní postupy v podobě úspěšného uzavření obou linií akce (pracovní a osobní) a navracení se ke statutu quo, není ničím výjimečným. (Navíc nezavršena není jenom linie čítající romanci, ale i ta pracovní v podobě poražení záporáka a zajištění záchrany světa, jelikož antagonisté v posledních "marvelovkách" zůstávají naživu v jiné podobě/jinde.) Je nutné si totiž uvědomit, že nejde o stand-alone počiny, ale o plánované představení hrdinů, jejichž příběhy se dočkají rozuzlení v chystané týmovce, a tak je takový konec pro podobné filmy typický. I přes všechny výtky - jde spíše o teaser než regulérní počin - je nutné ale zopakovat, že jde o zdařilou - a alespoň v první polovině nebývale sebereflexivní, metodu dobové propagandy sarkasticky reflektující - pastiš. (04.08.2011)

Myslím, že po téhle slátanině se na chvíli ukryji v asijské kinematografii. Nevím proč se Amerika v poslední době snaží smísit nemožné. Najednou jsou kina plné scifi westernů a válečných fantasy akčňáků. Jsem znechucena tou červenou obludou, která narušila poměrně povedenou retro atmosféru (chvála za make up Hayley Atwell). Z drobného a odhodlaného klučiny se stává super namakaný idol valící jednu drsnou hlášku za druhou. Byl ale vážně nutný ten nepřemožitelný a hlavně kýčovitý štít? 2,5* (17.08.2011)