Captain America: Prvý Avenger

Pro někoho roztomilé retro, pro mě další marvelácká nuda pro děcka - když retro, tak sexy retro jako noví X-men, říkám já. Hrdina maximálně naivní správňák, padouch (jeden z marveláckých nejzásadnějších) jednorozměrný, jakžtakž tažený aspoň Weavingovým charizmatem, akce řekněme řemeslná, ale určitě ne úchvatná (a superhrdinský komiks MUSÍ mít úchvatnou akci) a celé je to tak zoufale klasické, že to nespasí ani snaha o sebeshazovačnost, ani množství dílčích nápadů a fórků. Tímto s tebou v kině končím, Marvele. (05.08.2011)

Přišel poslední, ale až bude nejhůř, buďte si jistí, že právě on bude stát v první linii. Steve Rogers zůstával po celou avengerovskou cestu trochu stranou, ale nakonec je to k mému velkému překvapení právě on, kdo se mi pod kůži dostal nejvíc. Jeho oddanost, statečnost a v nejpozitivnějším slova smyslu i bezelstnost jsou v kombinaci s jeho způsobem boje zkrátka bezkonkurenční. Když se přidá temný Red Skull nebo soběstačná agentka Carterová, nezbývá než tleskat. Tuhle válku vyhrál Marvel a já získal hrdinu, který se mi téměř dekádu po zfilmovaném originu stále objevuje hned na několika tričkách. (14.08.2011)

Chtěl jsem tomu po těch líbivých trailerech a vesměs kladných ohlasech věřit. Ale opět jsme se s Joe Johnstonem minuli. Nevadí mi poetika Kapitána Ameriky jako takového, chápu, v jaké době a proč komiks vzniknul a jeho rozpohybování podle pravidel Hollywoodu je tomu všemu adekvátní. Jenže celé je to tak perfektně naaranžované, má to spoustu vizuálních kudrlinek, přetéká to nadhledem, který dodávají přesně obsazení herci, až mě to v poslední třetině přestalo bavit právě tím, jak to dokonale podlé té klasické šablony opisuje. Takový fail, jako Green lantern to není, ale naivní komiksy letos Thor zválcoval naprosto nekompromisně (a vystačil si přitom s poloviční bombastičností!). (26.11.2011)

Marvel je extraliga a mezi současnými blockbustery mu patří výsadní místo v nejvýdělečnějších titulech. A právem. Captain America: První Avenger mi přijde docela podhodnocený, protože myslím, že filmařsky obstál po všech stránkách. Obsazení, příběh, dynamika zpracování a hlavní záporák Hugo "Agent Smith" Weaving. Samozřejmě se film neobejde bez amerického patriotismu, ale tady mi to vůbec nevadilo, prostě to sem tak nějak patřilo. Steve Rogers coby hrdinný Kapitán Amerika mi až dosud přišel ze všech Avengerů nejmíň zajímavý, takový Mirek Dušín. Nebylo na něm nic moc, co by mě zaujalo. Žádné temné stránky, žádný boj s vlastními démony. Jakmile jsem však zhlédla Prvního Avengera, začal se mi líbit. Protože jsem ho začala poznávat, že:) Captain America: The First Avenger to rozjel ve velkém stylu a ten největší nářez na nás poté čekal v pokračování. (26.08.2016)

Jasně, jde o zdařilou pastiš (tj. stylovou nápodobu, která se snaží překonat své předobrazy, aniž by se jim vysmívala). Mám ale za to, že každý, kdo je obeznámen s americkou dobovou produkcí prostřednictvím primárních (filmů samotných) či sekundárních zdrojů (textů o nich), se při sledování bude cítit jako hlavní hrdina na konci. Řada věcí mu bude povědomých a ocení precizní retro stylizaci a charakteristické znaky produkce první poloviny 40. let, ale přesto rozpozná, že jde o ne zcela důslednou faleš, kterou již předtím jednou - a lépe - viděl. Prvnímu Avengerovi totiž chybí potěcha z uchopení neomezených možností brakového universa, která by se jako v případě Indiana Jonese přenášela i na diváka, protože vyprávění je bezešvé a scény jsou inscenovány s důrazem na "pravidla" zesílené kontinuity spíš než z radosti odkazování se na jiné mediální texty. Některými vyzdvihované zakončení marveláckých filmů, které popírá klasické narativní postupy v podobě úspěšného uzavření obou linií akce (pracovní a osobní) a navracení se ke statutu quo, není ničím výjimečným. (Navíc nezavršena není jenom linie čítající romanci, ale i ta pracovní v podobě poražení záporáka a zajištění záchrany světa, jelikož antagonisté v posledních "marvelovkách" zůstávají naživu v jiné podobě/jinde.) Je nutné si totiž uvědomit, že nejde o stand-alone počiny, ale o plánované představení hrdinů, jejichž příběhy se dočkají rozuzlení v chystané týmovce, a tak je takový konec pro podobné filmy typický. I přes všechny výtky - jde spíše o teaser než regulérní počin - je nutné ale zopakovat, že jde o zdařilou - a alespoň v první polovině nebývale sebereflexivní, metodu dobové propagandy sarkasticky reflektující - pastiš. (04.08.2011)