Interstellar

Zeměkoule je na prahu skonu. Farmář-kosmonaut se přichomýtne ke startu vesmírného korábu, který se zrovna chystá vyletět k ohledání místa evakuace nebo k plánu bé, a ujme se nabídnutého volantu, přičemž s těžkým srdcem nechá doma děti svému osudu a dědovi. Během letu mu kolegové kreslí na ubrousek, jak funguje černá díra a diskutují, na které planetě by bylo lepší přistát a zahnízdit se. Zatímco táta tu a tam někde zastaví a něco čekne, potomci doma raketovou rychlostí stárnou. Na další zastávce najdou kolegu s kosmickou psychózou ... já vím, zlehčuju to. Na první pohled Interstellar působí monumentálně a je za tím neodiskutovatelná dřina a dobrá vůle, jenže je to tak plný volovin, zbytečných efektních protahovaček a nakonec i Rosamundy Pilčrový, že nemůžu jinak a výš. Proti složitému avšak kompaktnímu Počátku je tohle šlápnutí do tmy. (03.02.2015)

Nolan je prostě jinde. A zase mě uchvátil tak jako letos žádný filmař. Jeho sci-fi Interstellar je mohutnou podívanou, a to jak co se týče vtahujícího audiovizuálu a perfektního trikového podání, tak i v rámci šíře svého vyprávění, kdy prolítáváme skrze dlouhé roky, neznámé galaxie i různé dimenze. Je to fascinující podívaná, která důmyslně pracuje s tím, co důvěrně známe a vynáší to do sfér za horizontem našeho každodenního uvažování tady dole, na Zemi. Na oko ne-až-tak-vděčná pozemská linie pracuje perfektně ve prospěch vyprávění, které je na Nolana nezvykle procítěné, emocionální a intimní, přestože jsou na plátně zároveň vidět monumentální věci a hrdinové se vydávají na výpravu jak ze Star Treku. Dokonalá vesmírná podívaná, která překvapuje i dojímá - nakonec ale strhe tím, jak komplexní obraz dokáže poskytnout o slabostech i síle člověka. Film roku. (03.11.2014)

Z tohohle jsem docela zmatená. On to klidně mohl být velkej film, ale to by se musela trošku zkrátit minutáž a nějak tam dostat víc napětí. Emoce tu vůbec nejsou rozděleny rovnoměrně. Jednu chvíli se nudíte a za moment nestačíte stírat slzy. Pak jsou ty pocity pomíjivý a dlouho v člověku nevydrží. Kdyby se víc soustředili na film jako takový a nestavěli to na dialozích, které diváka trošku moc nutí do toho, jak to má celý vnímat, přidalo by to tomuhle kousku rozhodně na hodnotě. Slabší 4* (02.11.2015)

Těžký film na ohodnocení. Na jednu stranu vnímám tu neuvěřitelnou genialitu, tu úžasnou audiovizuální stránku, tu atmosféru, kterou jsem u žádného filmu hodně dlouho nezažil. Budu citovat Civala, když také pronesu, že Nolan je prostě jinde. Je to pan režisér a jeho filmy jsou vždycky zárukou toho nejlepšího. Na druhou stranu se i naprosto ztotožňuji s komentářem POMa. Ve filmu jsou naprosto zbytečné scény, přijde mi to hlavně ať se tam něco točí a děje, nám tupým divákům to stačí. Přijde mi, že Nolan by byl schopen natočit spolu se Zimmerovým doprovodem nervydrásající scénu o tom, jak nám třeba v autě došel benzín, nebo jak jsem dostal místo kečupu na párek hořčici. Spousta scén mi přijde zbytečná a nechápu proč ten film musí mít 169 minut. První polovina filmu úžasná, druhá slabší ale za ten konec, za ten nápad, za tu srdceryvnou scénu se vzkazy, to nikde jinde nemáte možnost vidět. Běhá mi z toho mráz po zádech a pustím si to znova. Jo dám plný počet, už jen kvůli tomu, že o filmu i po dvou hodinách po projekci přemýšlím, tohle je prostě dílo! Tipuji ale, že hodnocení na CSFD půjde ze současných 86% dolů. Tohle není film pro masu a pro popkornového diváka. A Matthew, to je extratřída! 90% (05.11.2014)

Komentář obsahuje spoilery, takže by ho neměl nikdo číst, jelikož nic nepochopí. O tomhle filmu se ne až tak dobře píše, jako se o něm potom skvěle diskutuje v hospodě. A že bylo o čem. Dobré je vypravit se na film s někým obeznámeným v matematice nebo fyzice, diskuse pak bude o to zajímavější. Ne ani tak pro samotnou zápletku, pokud člověk věnuje trochu pozornosti světu "science" a ne jen "fiction", nemělo by mu alespoň v obecné rovině porozumění dělat potíže, ale proto, aby si popovídal taky o tom, co z toho by nemusela být jen fiction. Nebo o tom, jak nacpat čtyři rozměry do tří. To byla asi nejpromyšlenější scéna filmu. Jak do toho člověka uvrtat, aby se neztratil. Musí se mu jeden ubrat, takže může do kteréhokoli času, ale stále do stejného místa a kam jinam než do knihovny. Hezká myšlenka s tím, kdo jsou to ti "oni", co nám pomáhají. Problém jsem spíš měl s motivací jedné z postav (sabotéra, co nedokázal snést omyl) a jedna postava mi tam zase chyběla, konkrétně milý paní doktorky. Měl tam dost zásadní roli a přitom se tam vůbec neobjevil, to mě trochu zklamalo. Ještě jedna věc, to jsme s kamarádem nedokázali rozhodnout, jestli z děje vyplyne, ale podle mě je v tom chyba, nemůžu si pomoct. Takže naše budoucí já nám postaví červí díru do galaxie s našimi potenciálními budoucími domovy, ze kterých si musíme vybrat ten pravý. Musíme k Saturnu, proletět červí dírou, pak odvysílat zpoza horizontu události prostřednictvím gravitace údaje, abychom dořešili rovnici, na základě které postavíme nové vesmírnéí stanice ve stylu Ráma pro cestu na nový svět - bylo by asi moc složité, kdyby ten portál postavili budoucí lidé rovnou na novou planetu? Nebo to má symbolizovat, že díky tomu jsme se to vůbec mohli naučit a kdyby nám to postavili rovnou, vlastně bychom nepřežili, protože bychom se nenaučili jak to udělat? Možná, možná nepotřebujeme Eso Rimmera, nebo aby někdo napsal domácí úkol za nás, ale aby nás namotivoval a nás to bavilo spočítat samotné. Zmatení? Vy co jste viděli byste neměli a vy co ne máte smůlu, já vás varoval. Jo ještě jedna poznámka. O nějaké mezinárodní kooperaci tu není ani řeči, všude vlají vlajky americké, ale na druhou stranu je tak film aspoň upřímný a neztrácí absolutně čas s politickou korektností. Tak jo, dám plný počet i s výhradami, protože to, že ještě tři hodiny po skončení filmu bych o něm s chutí debatoval, je přidaná hodnota. Update: Neil deGrasse Tyson o Interstellar. (08.11.2014)