Interstellar

Kdo jiný měl natočit Vesmírnou odyseu pro 21. století. Kubrick našel svého nástupce a Nolan posunul hranice lidmi obývaného vesmíru. Přerod komorního příběhu farmářské rodiny na rozmáchlou výpravu s cílem najít nový domov pro lidstvo je fascinující. Zimmer i Hoytema mají ve vesmíru dostatek prostoru pro další exhibici a McConaughey v nejlepší formě bez problému utáhne celé tři hodiny. (12.04.2024)

Pevně věřím, že až se na Interstellar podívám v klidu podruhé, nevyhypovaný, tak si tuhle profesionálně zrealizovanou, nadprůměrnou sci-fi užiju alespoň na solidní čtyřhvězdí ... ale kdybych teď nepřipustil, že se pro mě jedná o poměrně velké zklamání, lhal bych sám sobě. A je mi to strašně líto, protože na žádný jiný film jsem se letos netěšil víc. Nejvíc tomu uškodila závěrečná půlhodinka, která na to, jak se tváří chytře a ambiciózně, je pro mě ve výsledku prostě de facto fádní a banální. Opravdu mi celé to ústřední vypointování nepřijde vůbec objevné. Kdyby u toho ty postavy alespoň pořád tak srandovně nežvanili a nechali diváka, ať si na to přijde sám, tohle prostě bylo moc uspěchané a doslovné, a kupodivu i emočně chladné (emoční vrchol nastane bezesporu zhruba v půlce stopáže, při přehrávání vzkazů). Navíc i v průběhu filmu se čas od času objeví nějaká divná rozhodnutí a logicky sporné momenty, které prostě v takto ambiciózním filmu ruší (když zjistili, že na první planetě ubíhá čas v důsledku přílišné blízkosti k černé díře pomaleji, opravdu by té špičkové vědkyni nedošlo, jaké konsekvence to bude mít na to, co tam doktorka Millerová asi tak mohla stihnout udělat atp.). Takhle - v Interstellaru je spousta věcí, které se mi na něm líbily. Scény, u kterých jsem nedýchal, byl v napětí, nebo mě dojímaly. Skvělá hudba, výborný Matthew. Ale z celku jsem prozatím v rozpacích, achjo. (10.11.2014)

Nolan je prostě jinde. A zase mě uchvátil tak jako letos žádný filmař. Jeho sci-fi Interstellar je mohutnou podívanou, a to jak co se týče vtahujícího audiovizuálu a perfektního trikového podání, tak i v rámci šíře svého vyprávění, kdy prolítáváme skrze dlouhé roky, neznámé galaxie i různé dimenze. Je to fascinující podívaná, která důmyslně pracuje s tím, co důvěrně známe a vynáší to do sfér za horizontem našeho každodenního uvažování tady dole, na Zemi. Na oko ne-až-tak-vděčná pozemská linie pracuje perfektně ve prospěch vyprávění, které je na Nolana nezvykle procítěné, emocionální a intimní, přestože jsou na plátně zároveň vidět monumentální věci a hrdinové se vydávají na výpravu jak ze Star Treku. Dokonalá vesmírná podívaná, která překvapuje i dojímá - nakonec ale strhe tím, jak komplexní obraz dokáže poskytnout o slabostech i síle člověka. Film roku. (03.11.2014)

Nedávno jsem navštívil významné knihkupectví a po rozpačitém bloudění mezi regály jsem obsluhu překvapil dotazem na sekci knih se sci-fi tématikou. Odkázali mě k regálům, kde se to zjevně hemžilo tituly a obrázky plnými magie, draků, čarodějnic a upírů. Je to logický důsledek dlouhodobého vývoje, kdy zájem čtenářů i diváků převážil ve prospěch fantasy, které nezatěžuje tolik mozkové závity a obvykle bývá zábavnější. Pohádky vždycky táhly. Sci-fi titulů se natáčí jako šafránu a žánr sci-fi je obvykle jen zástěrkou pro horor, western nebo komedii ve sci fi kulisách. Díky Interstellar jsem měl pocit žánrové renesance, protože jde po dlouhé době o čistokrevnou sci-fi podívanou bez kouzel, mystiky a mytologie. Prostě vědecká fantastika tak, jak se tradičně chápe. Věda, boj s přírodou i se sebou samým a člověk opírající se o techniku a technologie. Navíc, v případě Interstellaru se jedná o typický blockbuster, kde velký rozpočet umožňuje zažít velkorysou podívanou se špičkovými triky a hvězdným obsazením. Fanoušek sci-fi, ale nejen ten, může zažívat velké dávky emocí při průletu černou dírou, přistávání na cizích planetách a putováním mezihvězdným prostorem. Film se dá považovat za jakési pokračování odkazu Stanleye Kubricka, lehce šmrclého Spielbergem. Osobně mi sice vadila určitá dávka nadbytečného patosu a emočních manipulací s divákem, stejně jako pro mě příliš nastavovaný pozitivní konec, protože pro mě mohl příběh skončit o 20 minut dřív, ale při všech výhradách jaksi nemám s čím srovnávat, resp. který film dát Nolanovi za příklad. Tohle prostě za poslední dekádu vyčnívá hodně okatým způsobem. Jeden z mála případů, kdy se blockbuster vyprodukovaný velkým studiem vymkne z tradičního schématu pohádkových vyprávěnek pro rodinné publikum a vznikne dospělý film. Celkový dojem: 90 %. (17.11.2014)

Interstellar nabízí několik velkolepých akčních scén, kdy si připomenete, jak milujete film. Dále je tu umouněný McConaughey bez hereckého zakolísání coby milující otec a doslovné poselství, že láska prostupuje čas i prostor a rada, abychom poslechli své srdce. Ach./// Často porovnávanou Gravitaci spojuje s Interstellarem několik záležitostí jako např. intimní dějová linie vs. epická ve vesmíru, lidská touha přežít nebo velká ambicióznost tvůrce. Gravitace je však oproti Interstellaru klišovité "Earth porn". Zde vás sice také čeká nějaké to klišé, ale i několik nečekaných zvratů a dokonce jedna lekačka. Hoytema nabízí jen pár záběrů na planetu Zemi, neboť Nolan míří dál, a to až za hranice galaxie. A někdy neví, kdy se zastavit, takže téměř tříhodinová stopáž je místy znát. První třetina je relativně obyčejné rodinné drama, ale chápu 5hvězdičková hodnocení, protože třetí akt vše přehluší, já ale slabší rozjezd nezapomněla. Zvuková stopa byla v kině poněkud přepálená, ale intenzivní vibrace a dunění tak skrze podlahu doslova procházejí celým tělem a z projekce se stává de facto fyzický zážitek (start raketoplánu, únik před vlnou, dokování). Celkovému vtažení výrazně napomáhá roztažené plátno v některých scénách a burácivý Zimmer střídající se s klasicky znějící hudbou (např. v podobě jemných tónů klavíru), která připomene Kubrickův opus, byť se stále jedná o skladby HZ./// Prozkoumávání/hledání nových planet připomene to nejlepší ze startrekovských a stargateovských seriálů, absentují ovšem naléhavost a tíha BSG. Chybí eminentní hrozba, hmatatelné zlo, striktní deadline nebo alespoň vyhublé děcko. Naštěstí se režisér vyhýbá všeobjímajícím přesahům a zcela přechází i duchovní rozměr či vyšší síly, takže žádné rozhovory o smyslu existence či vzniku života zde nejsou. *Spoiler* Kromě skutečného plánu mise je překvapivým dějovým zvratem, že jsme ve vesmíru sami, čímž režisér opět potvrzuje svůj smysl pro racionalitu a realističnost, ale fanoušky sci-fi to zamrzí. *Konec spoileru* Nolan je skvělý režisér, ale už horší vypravěč. Některé pasáže jsou velmi doslovné, jiné chladné. Kýžené emoce se tak nedostavují, byť u scény, kdy si McC přehrává stará videa, začínají vlhnout oči. [IMAX, 70mm] (03.11.2014)