Pacifik

Udělat z tohoto seriálu pouhý pětiminutový sestřih bitev s nějakým deathmetalovým doprovodem, tak je to fajn. Ale strávit u toho předlouhých 8 hodin a doufat v alespoň trochu podobný zážitek jaký nabídlo geniální Bratrstvo neohrožených? Ne, Pacific na něj kvalitou nenavazuje vůbec nijak - je to jen tragicky hloupý a nedomrlý pokus, který i přes obrovský rozpočet nenabízí nic ani trochu zajímavého ve srovnání s libovolným aspoň trochu kvalitním válečným filmem, seriálem či dokumentem. Ostatně i tady je dosti tristní, když i pětiminutový dokumentární úvod každé epizody je mnohem atmosféričtější a zajímavější, než celý její zbytek. Takže budeme předstírat že tohle nikdy nevzniklo. 5/10 (04.08.2010)

Pokud se Bratrstvu neohrožených jakš takš podařilo udržet během deseti hodinových dílů souvislou linku vyprávění, pak Pacifik totéž nedokázal. Jako materál pro výuku dějepisu se nehodí v žádném případě, neboť vynechává i zásadní události a jiné výrazně zjednodušuje. Není to ovšem vina tvůrců, boje v Pacifiku zkrátka trvaly více než čtyřikrát delší dobu a navíc, hraniční situace, jaké američtí vojáci v Evropě zažívali pouze výjimečně, především hned na počátku invaze a pak v obleženém Bastogne, zažívali vojáci bojující v Pacifiku prakticky denně. Celý příběh je ostatně, stejně jako Bratrstvo neohrožených, vyprávěn jako příběh několika konkrétních postav, se vší subjektivitou, jako příběh viděný jejich očima... Pokud Band of Brothers nešetřilo naturalismem a nebálo se popisovat Američany nikoli jako hrdiny bez bázně a hany, pak Pacifik jde v naturalismu snad ještě o kus dál a pokud bychom mohli mluvit o hrdinství, pak jedině v obecné rovině. Nikoli jako glorifikace výjimečných jedinců, byť i tady se takoví rozhodně najdou, ale jako prostá připomínka všech zmařených životů, nekonečného řetězu nesmírně krutých bojů s obrovskými lidskými oběťmi na obou stranách, s neuvěřitelnou krutostí a brutalitou, s všudypřítomným strachem, desiluzemi, cynismem, otupěním, únavou a duševními problémy... Přestože je značná útržkovitost zachycených dějů vykoupena prostým faktem deseti hodinových dílů, asi by bylo možné i v jejich rámci většinu "nebojových" akcí poněkud zhutnit, zvláště australské milostné epizody jsou z tohoto hlediska poměrně zbytné, a bylo by jistě možné jejich obsah stlačit do polovičního času, naopak vyzdvihnout je třeba to, že nebyla opomenuta krvavá řež na Peleliu, neboť jde o dosti exemplární ukázku zcela zbytečných obětí, způsobených jak faktickou nevýznamností tohoto ostrůvku, tak velmi špatnou, zcela nedostatečnou přípravou bojových operací. Velmi cenný je také předposlední díl, mj. proto, že opět vrhá jiné světlo na svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. Když člověk nemá dostatečné informace, tak je tak snadné být pacifistou, vlastencem, nebo čímkoli dalším, co charakterizují jednoduché poučky a černobílý pohled na svět... Pochvalu tvůrci rozhodně zaslouží nejen za bezchybně natočené bojové scény, ale také za skvěle zvládnutou psychologickou linku. Právě z tohoto hlediska je naprosto zásadní zdánlivě nadbytečná desátá kapitola... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, flanker.27, Superpero (06.11.2011)

Při uvedení seriálového Pacifiku v roce 2010 mě „dobová kritika“ odradila do té míry, že jsem si jej v záplavě jiných quality TV sérií přesunul do kolonky „až jednou“, a došlo na něj až před Vládci nebes, kdy se situace opakuje. Bombarďáci dostávají sodu, protože nejsou jako mýtické Bratrstvo neohrožených, vztahy postav prý nefungují, CGI je mizerné, bla bla bla.  Stejně jako je každá válka jiná, liší se i pacifické bojiště od toho evropského. Je zuřivější, chaotičtější, nevypočitatelnější, fatálnější. Masomlýnek ne nepodobný vylodění v Normandii je tam denní chleba. Konstantní tlak demoralizovaného nepřítele fanaticky bránícího každý píď svého nehostinného území vytváří na psychiku jedince extrémní tlak. Na vztahy buď není čas, nebo jsou otevřené, chvilkové (viz kritizovaný 3. díl s dovolenou v Melbourne) či násilně zpřetrhané. Pacifik se mnohem víc než jeho oceňovanější předchůdce soustředí na vliv bojů na psychiku, disociaci, otupění, vyhoření, různě závažné formy PTSD (linie Leckieho, šířeji Sledge) a mechanizaci zabíjení. Tomu odpovídá i vyprávění: je roztříštěnější, těkavější, postavy se objevují a mizí, u žádné (pokud jste si nezagooglili) není jisté, jak skončí.  Pacifik je v jádru stejně silnou výpovědí o bratrství  jako jeho seriálový předchůdce, možná je ale upřímnější v tom, jak odhaluje lidskou křehkost (rozhodně ne neohroženost), jé méně líbivý a (americky) sebedojímavý. Nadstandardní produkční podmínky (120M USD)  jsou vidět na parádních kontaktně nasnímaných scénách bojových operací i davovkách nenaředěných viditelnými pixely, ale to je rovina, kterou  snad ani nemá smysl zmiňovat. (26.03.2024)

V prvním dílu se nevyhnu porovnání s Tenkou červenou linií, Pacific z toho jako vítěz rozhodně nevychází a možná i z toho důvodu jsem docela zklamanej. Paradoxně nejvíc na mě zapůsobila úvodní znělka, která je stejně jako v Bratrstvu prvotřídní a běhá mi při ní mráz po zádech. Potom jsem se ale docela nudil, protože podle mě nepřinesl tenhle díl do válečnýho filmovýho světa nic novýho. Klasický loučení v domovech, zamyšlený pohledy a naopak drsný kecy velitelů. Rozhodně nepopírám, že to tak nebylo, ale co se týče kinematografie, nepřijde mi, že by Pacific zaujal něčim novym. Prozatim. (19.03.2010)

Jak se lišila válka, tak se líší i seriál. Je tedy jasné, že další nářez typu Bratrstva neohrožených nás nečeká a bude tu pochopitelně pár změn. Bohužel, tyto změny ne vždy vyšly. Celé se to víc než na bitevní vřavu snaží hrát na charaktery postav a jejich psychiku při složitém dobívání japonských území. To se ale ne vždy povedlo a zvláště prvních cca 5 dílů je značně nevyvážených a místy i docela nudí. Správně smíchat válečnou vřavu a psychologii postav se podařilo až v závěrečných 3 dílech, které jsou opravdu vynikající. Zaměření se na postavy navíc paradoxně způsobuje, že diváka nezaujmou tolik, jako v případě Bratrstva. Jasně, Leckieho a Basiloneho jsem si oblíbil hned, ostatní v čele s Eugenem mě ale moc nezaujali a některé vedlejší postavy navíc dostaly po hříchu málo prostoru. Zkrátka to chtělo úvodní seznamovací díl jako v předchozím případě. Když už ovšem dojde na samotné boje, tak je opravdu na co se koukat a jde o špičku ve svém žánru. Peníze jsou zde vidět od prvního do posledního výbuchu. Herci jsou výborní, několik silně emotivních scén se tu také najde a hudba je také vynikající. I přes těch několik výtek je to pořád výborný seriál a jeden z vrcholů letošní seriálové sezóny. Pátou hvězdu tomu ale dát s čistým srdcem nemohu, pár nudných chvil tu opravdu bylo a nemám chuť se na to ještě někdy znova kouknout. Na Bratrstvo neohrožených přitom můžu koukat pořád dokola. (23.06.2010)