Dracula

Nejsem muzikálový typ ale v rámci mého kulturního povědomí jsem si nemohl nechat ujít včerejší záznam na čt art na počest nedávno zesnulého spolutvůrce Richarda Hese. Ne nadarmo je Dracula nejlepší porevoluční muzikál. Mnoho nezapomenutelných písní, slušná výprava a skvělý výkon Lucie Bílé. Bohužel kvalita strmě padá s nástupem poslední třetiny z blízké budoucnosti, která se hluboko propadla pod úroveň nastavenou první hodinou a půl. Závěr se sice ještě snaží laťku pozdvyhnout, bohužel mé znechucení ale už nespraví. Za první 2/3 4*, za 3/3 2*. A Genzera prosím už nenechte zpívat. (19.02.2014)

Ten příběh se rád vypráví s důrazem na první český muzikál, jakoby Svobodův Dracula přišel na pole neorané. Ale pravda je klasicky někde úplně jinde. V českém prostředí jsme si zvykali na fenomén muzikálu hned po válce díky úpravě V+W Divotvorného hrnce, v 60. letech přichází česká variace na West Side Story v podobě karlínských Gentlemanů a muzikál začíná být oblíbenou alternativou mladých ke klasické operetě, která se dlouho drží v povědomí publika, i když není oficiálně v oblibě. A za normalizace už jsou toho plná divadla, zejména v regionech. Hrají se takové klasiky jako Loď komediantů, My Fair Lady, Kiss me Kate, Chicago, Oklahoma... Ten porevoluční průlom je více ve znamení původního českého muzikálu, ale nikoli objevení žánru jako takového. Nicméně vzpomínka na první nastudování Draculy v Kongresáku je pořád živá a show je neustále aktualizována, kostýmy, novou scénou, koncertní verzí a pořád je co poslouchat. Všechny výrazné osobnosti 90. let tím muzikálem prošli, i když u některých jako u Genzera se tomu už ani nechce věřit. Blondýnky dostávaly za odměnu Adrianu/Sandru, brunetky Lorraine. Hlavní role udělala Hůlku a zapomenut byl Landa. A i když časem došlo na Svobodovo vyčerpání, obliba muzikálů Monte Cristo a Golem zůstala velmi při zemi, tak Dracula je pořád vítaný s otevřenou náručí. "Šašku! Jak pot či slina i krev je jen tekutina, a proto vždycky poteče." - "Máš se nač těšit, člověče." (06.06.2021)

Tento muzikál jsem shlédnul ihned v roce vydání a premiéře jako jedenáctiletý klučina a líbil se mi moc. Hůlka, Bílá, Korn - tihle zpěváci sedli do rolí jak prdele do kastrolů, speciálně prvně dva jmenování - upíři jako malování. Dodnes asi jeden z těch přelomových a kultovních muzikálů................moje hodnocení = 8,5 z 10. (26.04.2015)

Karel Svoboda byl zkrátka mistr a je ho veliká škoda. Melodie, které za svůj život napsal, jsou chytlavé a neskutečně působivé i po letech. Muzikál Drákula je toho zářným příkladem. Ocenit se musí také pěvecké výkony Daniela Hůlky, Lucie Bílé, Jiřího Korna a Tomáše Trapla. Buď navždy proklet, Drákulo! (24.01.2020)

Zase jednou něco českého, za co bychom se nemuseli stydět ani ve světě.* (* Pomineme-li obvyklé strasti při překladu libreta.) Velkou měrou na tomto je podepsán stage design a kulisy. Smekám tedy před ak. arch. Danielem Dvořákem. Nebylo by však moc na co koukat, kdyby prostor mezi všemi těmi velkolepými kulisami byl prázdný, takže za zmínku stojí i všichni herci a herečky, kteří zdatně zpívají a tančí. Stejně jako jsem viděl v Kleopatře, zde máme také postavy, které se během vystoupení téměř nezastaví - krvinky. Smekám tedy i před trojicí Berna-Kolva-Šeďová a jejich výdrží a pohybovými dovednostmi. U nich je také vidět, jak je evidentně esteticky příjemný bílý makeup s červenými očními stíny. Ale to věděl už Macphisto. A věděly to i bojovnice Kyoshi. Muzikál by však byl nic bez hudby a slov, ty se povedly na jedničku, prakticky co věta, to nějaký ten rým, hudební motivy se vesele opakují a navzdory třem různým časovým érám nezní nikdy, že by tam nepatřily. (20.03.2021)