Vlkolak

Johnston je sice nevěrný originálu, ale je více než věrný duchu i atmosféře klasických universalovských horrorů. Jak těch slavných a zdařilých, tak i těch kouzelně béčkově naivních typu "kdekdo versus kdeco". Více žádat ani nešlo. Navíc je vidět, že tvůrci ty filmy milují (důkazů jsou kvanta, kupříkladu scéna s lékařským sympóziem, kdy se odkazuje na původní záměr originálu před zásahem studia). A nejen proto mě stylově na svatého Valentýna srdéčko plesalo naprostým nadšením po celou dobu projekce, čímž zabraňovalo rozumu oprávněně připomínkovat, že místy jsou neshody s producenty na finálním sestřihu přeci jen docela (no dobře, tak tedy docela dost) znatelné. (16.02.2010)

Čekal se horror, čekala se pocta originálu. Ale nečekalo se po všech stránkách komplexní drama, které kombinuje více žánrů než jsem mohl kdy doufat. Scénář od samého začátku dává tušit, že tady se půjde do těch nejtemnějších vod a přerod do zrůdy ukazuje v podobě pokročilého duševního rozkladu. Na první pohled vypadají "falešné" lekavé momenty jako klišovitý neduh, ale filmu jako celku právě tyhle scény slouží jako postupující trauma. Jako noční můra, ze které se hlavní hrdina trhaně probouzí, aby se budil do skutečné, plíživé a neodvratné skutečnosti, která si s děsivými představami nezadá. Johnstonova režie navíc tohle všechno umocňuje na depresivní druhou. A když si to v dialogu vyříkají Benicio Del Toro s Anthonym Hopkinsem, tak není co řešit. Vzniklo velmi specifické dílo, které určitě není pro každého, ale kdo se na něj dokáže podívat i jinak než jako na monster horror, může si odnést více, než by kdy čekal. (13.09.2011)

Vsadím se, že scénář A.K. Walkera byl super a mohl z toho být natočený super stylový temný horor. Občas se tam záblesk takového filmu objeví, bohužel jen občas. Přetáčení a přestříhávání je znát, jako prakticky vždycky. Ale nenudil jsem se. P.S. Na druhou stranu, co kdo mohl čekat od režiséra Jumanji. (05.03.2010)

Scenáristický slepenec snad třiceti autorů, který neví, jestli chce být akční řežbou odkazující na slavný originál, anebo téměř filosofickým zamyšlením na téma "kde končí hranice mezi člověkem a zvířetem, potažmo jak tuto hranici identifikujeme," v němž se má navíc odehrát velká, ne-li snad největší romance všech dob. Není divu, že jako celek Vlkodlak vůbec nefunguje a ve výsledku jen překlikává mezi jednotlivými styly, aniž by se člověku dostal trochu pod kůži. Chemie mezi Del Torem a opravdu mizerně hrající (leč stále pohlednou) Emily Blunt navíc neexistuje (ještě aby ano, když je jejich vztah založen na dialozích z třetí cenové), Hopkins se i přes svoje maniakální pohledy abstinujícího feťáka svému Van Helsingovi z Draculy ani nepřibližuje a Weaving pro jistotu recykluje agenta Smithe v každé druhé scéně. Vlkodlak je vlastně takový odvar. Jako by se onen nespočet tvůrců, který na filmu po léta pracoval, nedokázal shodnout, co vlastně chce, a tak do něj každý napral, co se mu zamlouvalo, aniž by bral ohledy na vyváženost produktu. Aspoň že vykradačský soundtrack (Coppolův Dracula hadr) odvádí atmosferickou práci na jedničku, stejně jako Johnston v případě vizuálu a nápadité akční řezničiny. Tolik upadnutých hlav jsem dlouho neviděl. 5/10 (19.02.2010)

Originál ideálně uzpůsobený dnešku, to aniž by ztratil svůj původní feeling, ale přitom dostatečně odlišný na to, aby se nedal označit za bezcennou kopii. WOLFMAN (první přímý remake klasické verze z roku '41) se může pyšnit zajímavým twistem, bezchybně zmáknutým prostředím Anglie konce 19. století (jak temnými lesy poblíž zapadlého panství, tak Londýnem), charismatickými pány herci (na prvním místě Hopkinse), chvályhodně skromnou love story, ale také slušnou porcí trhání, drásání a kousání. Netvor sám (jak v přeměně, tak ve finální verzi) se vyvedl a svým vzezřením čerpá hlavně z originálu. Po stránce zběsilosti a hrubé síly uspokojí, nic se ale nepřehnalo. Celkově je to podívaná poměrně komorního rázu, čili zapomeňte na nějaké popkornové orgie. Nejsem unešen, ale dopadlo to velmi dobře, těžko bych doufal v něco víc. A ne, nenudil jsem se. Nejslavnější vlkodlačí příběh se myslím úspěšně zahryzává do šíje nového milénia. (18.02.2010)