Across the Universe

Docela velké zklamání (uvědomím-li si, že to byl v roce 2007 můj nejočekávanější film). Spíš podprůměrný muzikál, na který Julie Taymor nanesla výraznou rtěnku a tunu make-upu. Hudební čísla občas sice vtipně využívají prostředí, chybí jim ale šťáva a hlavně nějaký "rhythm", který by poháněl písničky dopředu. Ve výsledku se předvádí jen slepenec nezáživných videoklipů na nic moc coververze šedesátkových hitů ... prostě ostudně promarněný potenciál. Pohled výtvarnice Julie Taymor je totiž okouzlující, práce režsérky Julie Taymor je ale víc než matná. Po Hairsprayi bych na rozpohybování její vize klidně najal Adama Shankmana. Zní to sice zvrhle, ale právě ten by jejím malbám dodal správný muzikálový šmrnc. (12.10.2007)

Překvapení roku. U Across the Universe je důležité, jak moc rádi máte Beatles, respektive jak moc rádi je máte od jejich pátého alba, a jak moc vám vadí, když si s těmi písničkami někdo pohraje. Julie Taymor a celý její tvůrčí tým prokázal neuvěřitelnou kreativitu, když z asi 30ti songů vytvořil sice prostinký, ale v detailech působivý příběh, který stojí právě na práci jak s texty, tak s hudbou. Film doslova přetíká stovkou různých nápadů a nevím, co bych zde upřednostnil dříve. I Want You, kde jsem si nevím proč vzpomněl zrovna na Hair, nebo gospelovou Let It Be, která mě málem rozplakala, či snad Strawberry Fields Forever, kde jsem si zase vzpomněl na The Wall? Ne že by šlo o nějaké vykrádání, jen tím chci říct, že bych s trochou tolerance zařadil Across the Universe k výše zmíněným skvostům. (13.01.2008)

Skvělá podívaná pro fanoušky muzikálů a pravděpodobně i jedné liverpoolské kapely.. bohužel já jsem spíš milovník Liverpoolu než Beatles :-) Dovedu si představit, že kdyby to nebylo zabalené do toho bizardního kýčovitého kabátku, tak by mě hlavní pár okouzlil a já jim klidně dala plný počet. Evan Rachel je totiž neskonale kouzelná a talentovaná a Jim Sturgess docela sympatický, i přes ten falešný liverpoolský scouse. Jejich příběh navíc začal neskonale svižně a dobře, přesně takové romance mě prostě baví. Ale uprostřed najednou jakoby tvůrci zapomněli, o čem, že to mělo být a snažili se tam násilím nacpat různé kýčovité, umělé a nepřirozené zhovadilosti. Vata, vata, vata ! Později jakoby si vzpomněli, že je to vlastně příběh o velké lásce a k dvojici se vrátili. To už jsem ale byla znechucená tou psychedélií, u které jsem si připadala jako květinové dítě. Navíc.. budu upřímná, já zkrátka nenávidím muzikály. Čest výjimkám jako Moulin Rouge, který se toho žánru dokázal zhostit s grácií, vtipem a nadsázkou. Nechápu, proč si někdo libuje v tom, vnést do lidského příběhu umělost a nepřirozenost. U zpívaných scén mi bylo občas vážně trapně (Bono), nudila jsem se, písničky nebyly nijak zapamatovatelné a průměrné podání herců to ještě více kazilo. Stručně a jasně další film, u kterého je mi hodnocení záhadou. Liverpoolu je pro těch pár scén do nezajímavého filmu škoda. (06.06.2013)

Nothing's gonna change my world. Za nádhernou kamerou, osobitou interpretací broučích songů a naprostým pohlcením při hudebních číslech se skrývá lehce zmatená směs vypadající jako výtvor minimálně desítky scénáristů. Ztráta lásky, nevinnosti nebo naděje tak při častém přerušování jednoduše načrtnutými figurkami typu Sadie nebo Prudence vyzní minimálně polovičně. A přitom ta love story s rozdílnými názory na krizovou dobu mohla vyznít naprosto dokonale. Na jednu stranu mě mrzí, že z takového potenciálu zůstalo jen pár dokonalých a několik velmi solidních scén. Na druhou ale ty klady (hlavní dvojice, kompozičně dokonalá Strawberry Fields, dojemně vygradovaná All You Need Is Love) natolik září, že přehlušují přílišnou surreálnost a roztříštěnost. 70% (22.02.2008)

Protože jsem vůbec netušila, o co kráčí, šoklo mě to hned v první minutě a drželo se jak klíště. Mamma Mia po beatlesácku s angažovanou příchutí a paráda největší. Tady jdou stranou mrňky, co mohlo bejt jinak, míň naivní nebo tam nemuselo bejt vůbec. Tady jde o zvoneček, kterej buď zacinká nebo spí. Mně duše hrála jak zvonkohra. Beatles jsem odkojená a poznamenaná forever a že tuhle režii nedostala Julie Taymor za trest, je taky jasný. Magical Mystery Tour, Jahodová proklamace i trochu tý Zdi a Vlasů, Bono "Walrus" Vox nebo Joe Cocker chvilku po tom, kdy zazněla With a little help from my friends a já si řekla: kde je Joe?, zpěvandule Sadie, gejzír vizuálních nápadů, Lucinka a Jude ... lidi zlatý, neni nic, co by mě v pátek večer mohlo rozněžnit a potěšit víc. (03.01.2009)