Across the Universe

Na první pohled nástupce Moulin rouge minimálně ve vizuální stránce, na pohled druhý je však jemná skořápka broučího tělíčka rozmačkána napadrť. Hudba od slavné skupiny, která byla možná větší a slavnější než Bůh, ale dnes už není ničím víc než výkřikem staré doby, která je dávno pryč. Stejně jako jejich písničky. Beatles už nejsou výjimeční, jejich doba je pryč a jejich hudba dokazuje v celém snímku svou obyčejnost. Jejich hudba je nosným pilířem filmu, který je uvnitř dutý a postupně s ubíhajícími minutami praská až se celý rozpadne. Pokud hudba v muzikálu nestojí za nic, výsledný muzikál prostě nemůže být dobrý a hudba od Beatles nemá na to, aby unesla takový snímek. Julie Taymor se snažila využít barevné škály, kterou viděla ve svých halucinacích způsobených opiáty, k vytvoření generační výpovědi s hudbou, která obletěla svět. To se nepovedlo, vizuální stránka je v 99% času slabounká a snad jedině narukování jedné z postav dokáže trochu zvednout vizuální vyjádření snímku. Ohledně herců se nemá moc cenu vyjadřovat. Jedna půlka jsou mladí talenti, co zrovna nehrají nic extra a zbytek malá camea "osobností", pro které je otázkou cti vystupovat v muzikálu s hudbou Beatles. Krom zapřisáhlých milovníků "Brouků" tento film příliš lidí neoslní... (22.02.2008)

Muzikál, který vám nasadí do hlavy Brouky ...Julie Taymor roztáčí lásku za časů vietnamské cholery do spirály barev, rentgenových koláží, cirkusových výstupů a vizuálních jisker v rytmu Beatles. Jude a Lucy jsou dokonale zahrané figurky pragmatického hlasu a pacifistických ideálů, evoluce a revoluce. Stejně jako Across the Universe, který rozrušuje pravidla muzikálového žánru, vyprávěcí postup připomíná rozsypaný pytel blech a celé hraní si na povrchnost má v sobě jakýsi zlomyslný antihollywoodský duch. Kontrast strnulé zmraženosti křoví a živelně zpívajích hrdinů, každodenních pohybů namísto tradiční taneční choreografie, používání klišé a subverzivních momentů na ploše jednoho videoklipového střihu může tenhle snímek komerčně pohřbít, protože trailery lákaly na něco mainstreamovějšího. Ve mně ale tenhle rozporuplný snímek probudil melancholii, touhu podupávat a tančit a obdiv k nápaditým, ale surreálným vizuálům, které jsou stejně šílené, jako geniální. Love it or leave it. 80% :-) (12.10.2007)

Já...prostě nevím. Na ten muzikál jsem se opravdu těšila - Beatles, 60. léta, demonstrace proti vietnamské válce, vztahy, hudba, Jim Sturgess... Znělo to fakt slibně a...ten příběh opravdu nebyl špatný. Jenže docela rozvleklý, pomalý, bez záchytného bodu, na který se soustředit. Nějak plynul v rytmu písniček a než jsem si stihla prožít hlubší emoce, byl pryč. A přitom na to Julie Taymor, všichni představitelé, kameraman i střihači měli víc jak dvě hodiny. Tak nevím, kam se ta zápletka poděla. A taky..to už je asi moje chyba...ale fakt nedokážu překousnout, když jsou přezpívané písničky horší než originál. A tyhle byly, o dost. Bojím se, že zpracovat hudbu slavných liverpoolských brouků, byla pro tyto tvůrce až moc vysoká laťka... (14.09.2011)

Inspiraci, zřejmě hledala režisérka v mnou velmi oblíbeném Luhrmannově spektáklu. Across the Universe je hezký muzikál ale s velmi nadčasovými písničkami a scénkami které mnohdy působí až nesourodně.Některé jsou přímo úžasné a originální, jiné zase hrozně utahané a nudné. Atmosféra šedesátých let se podařila,děj není dvakrát originální ale jaký muzikál ho má?Herci a herečky byly vybráni s přesností včetně hlavní dvojce Evan Rachel Wood a Jima Sturgesse kteří zpívají jako profesionálové. Takže převládá spokojenost. (13.07.2010)

Nothing's gonna change my world. Za nádhernou kamerou, osobitou interpretací broučích songů a naprostým pohlcením při hudebních číslech se skrývá lehce zmatená směs vypadající jako výtvor minimálně desítky scénáristů. Ztráta lásky, nevinnosti nebo naděje tak při častém přerušování jednoduše načrtnutými figurkami typu Sadie nebo Prudence vyzní minimálně polovičně. A přitom ta love story s rozdílnými názory na krizovou dobu mohla vyznít naprosto dokonale. Na jednu stranu mě mrzí, že z takového potenciálu zůstalo jen pár dokonalých a několik velmi solidních scén. Na druhou ale ty klady (hlavní dvojice, kompozičně dokonalá Strawberry Fields, dojemně vygradovaná All You Need Is Love) natolik září, že přehlušují přílišnou surreálnost a roztříštěnost. 70% (22.02.2008)