Matiné

K filmu jsem se dostal vlastně úplně náhodou a nadchnul mě. Příliš nechápu zdejší hodně nízké hodnocení, ne že by to byla až taková pecka, ale velmi dobře jsem se pobavil. Ať už šlo o spoustu vypečených hlášek (nejvíc mě pobavila ta s Ghándím), prostřihy na Woolseyho nádherně béčkové filmy, nebo postavy jako takové, z nichž právě výše jmenovaný producent, jeho „sestřička“ a pár dalších bylo velmi dobře napsaných. Úsměvné dospívání za vážných historických okolností… za určitou naivitu a pár slabších míst ten plný počet nedám, ale rozhodně šlo o velmi milé překvapení, které myslím můžu doporučit. (04.04.2013)

Přehlížený klenot z dob karibské krize. Exploatační režisér Woolsey uvádí v Key West poblíž vojenské základny film Mant! o člověku, jenž zmutoval smícháním mravenčí a lidské DNA. Dnešní optikou, kdy debata o jaderném zbrojení a zastrašování narůstá, se Matiné jeví jako ideální relaxační protipól k vážnému Oppenheimerovi. O závažných věcech pojednává s lehkostí nenáročného odpoledního představení v kině, kde publikum vášnivě reaguje na ty nejpokleslejší, a přitom nejvíc ryzí filmové podněty. Kinosál se zde stává popkulturním chrámem, který se z bezpečného útočiště před nástrahami reality mění v její ultimátní prožitek. Kvůli nezvladatelným vychytávkám Goodmanova režiséra (pocta Williamu Castleovi či Rogeru Cormanovi) a paranoii jednoho ze zaměstnanců, přesvědčeného o zažehnutí jaderné války, vzniká zábavný chaos připomínající katastrofické filmy. Ty evokuje i  Woolseyho „4D“ projekce odkazující k systému Sensurround, který Universal vyvíjel v 70. letech a jenž rozvibroval sedačky u blockbusterů jako Zemětřesení (1974) nebo Bitva o Midway (1976)… Matiné perfektně reflektuje dobu, již pro změnu utvářel strašák studené války. Ta už v průběhu padesátých let zakořenila v popkultuře a v podstatě zažehla subžánr sci-fi hororů, jejichž zápletky se odvozovaly od možných dopadů radiace a vojenských experimentů. Woolsey přetváří hrozbu jaderného úderu, která prostupuje i každodenní školní docházku v podobě náhlých evakuačních cvičení, do ryzích cinefilních zážitků. Stejně jako Joe Dante, jehož možná nejlepší film docení hlavně milovníci kinematografie, jimž neuniknou ani sofistikovanější a skryté pocty. 85 % (14.08.2023)

Skvěle provedená upřímná pocta béčkovým hororům 50. a začátku 60. let od režiséra z těch nejpovolanějších. John Goodman i celý ansámbl kolem něj jsou výborní a stejně tak i dětší herci, ale těm bohužel chybí zajímavější postavy. A protože je jim věnována dost podstatná část snímku, nelíbil se mi nakonec Danteho film tolik jako Burtonův "Ed Wood". Ten ale zase neobsahuje přidanou hodnotu v podobě parodického filmečku "Mant!". Dávám za tři, ale je to u mě hodně silná trojka. (13.12.2011)

Matiné je zvláštní film. Svojí stylizací a absurdním humorem se pohybuje někde na hraně coenovských komedií, linkou hlavního hrdiny s Karibskou krizí na pozadí zase připomíná dětské postavy Spielbergových filmů. Problém vidím v tom, že za celou hodinu a půl se ve výsledku vlastně nic nestane. Postavy se nezmění, jejich překážky nejsou opravdovými překážkami a divákovi tak chybí jakýkoliv dramatický oblouk. Což je škoda, protože samotné téma, lokace i stylizace skýtají obrovský potenciál odvyprávět silný příběh. Bez něj zůstává jen příjemný pocit, ošizený o jakékoliv významnější emoce. 6/10 (28.03.2019)

Joe Dante skládá další poctu americké béčkové kinematografii a zároveň silnému dětskému nadšení z eskapismu, jakým bylo chození do kina v období politického pnutí za karibské krize, křišťálově čistému nadšení nejen ze stran dětí, ale i dospělých (výborný John Goodman) - no pokud jste cinefilové od dětství, Matiné nesmíte minout. Takováhle fandovská dobrodružství si kdykoliv nechám líbit. A William Castle by zatleskal. (18.04.2019)