Avatar

Cameron po letech zcela po právu opětovně uchvátil titul autora technicky nejvyprecizovanějšího filmu, jaký tu kdy byl. Na vymakané obrázky on si vždycky potrpěl, a já mu to vždycky žral (až na Titanic, ehm)... ale TOHLE - až teď si, dámy a pánové, uvědomíte, na jak placaté 2D jste se až doteď dívali a zvykli si to považovat za normální. A teď nemluvím o tom, že na vás z plátna vyskočí nějaká příšerka nebo vyletí oštěp - je řeč o dvou a půl hodinách prostupných obrázků a efektech, ze kterých mi padala čelist, což mi v požehnaném roce 99 nezpůsobil ani Matrix, jehož DVD stále hýčkám ve své filmotéce. Tohle není vizionářství, tohle je zcela přelomové zpracování té někdejší vize pana Jamese Camerona o zcela novém druhu filmu. Přihoďte k tomu neskutečně přitažlivou flóru a faunu Pandory a k tamním projižďkám skvěle vyladěnou hudbu, a máte atmosféru uceleného, dýchajícího a dechberoucího ekosystému/organismu, ve kterém byste se s radostí ztratili. Je sice možné, že to na vás nezafunguje a budete se jen dívat na to, jak třímetroví modří mimozemšťani hopkají (jen tak btw daleko realističtěji než jakékoliv jiné animované postavy) dle scénáře obdařeného jen prostinkou a mnohokrát viděnou zápletkou skrz ty moc fešně vymodelované šumící bory a hučící vody, jenže Avatar redukuje skupinu svých nepříznivců ještě jedním fíglem, a na ten možná nebudete připraveni. Tím fíglem je poselství o dluhu, který si my tady u nás, na té naší pro tak velkou skupinu bezohledných dementů opravdu příliš malé planetě každý den navyšujeme. Jamesi Cameronovi za to budiž chvála, protože s Avatarem přichází ve chvíli, kdy jistý od reality zjevně odtržený paňáca neváhá v živé stand up tragedy poučovat celý národ o tom, že naše současná "svoboda" je daleko důležitější, než celá naše planeta (takže už asi ani ty neexistující globálně oteplené banány nebudeme potřebovat na něčem pěstovat), a že na svoje potomky můžeme zvysoka kašlat, protože to, v jakém světě budou následkem našeho chování nuceni žít, je přece jenom jejich problém. Pokud to snad náhodou někomu nedošlo, snažím se (ač mě to mrzí) říct, že prezident téhle republiky je latentní sociopat vymytý tak dokonale jako plukovník Quaritch, a přejít plynule k tomu, že Avatar je ekologický až za roh. Ano, sice se maskuje za sci-fi žánr a až na kost jdoucí konflikt dvou diametrálně odlišných civilizací v daleké budoucnosti, kdy budeme posílat svoje mysli na procházky v cizím těle, ale zejména skrze nezdravě přehrávajícího Giovanniho Ribisiho demonstruje zabedněnost lidské rasy vůči očividným věcem a vyzařuje svou pozitivní zelenost do světa způsobem, který musí být téměř každému srozumitelný a sympatický. Mě dokázal Avatar i přes svůj skoro až laciný příběh strhnout a pohltit - možná proto, že mě nemusel o ničem přesvědčovat. To ale vůbec nic nemění na tom, že si ode mě zaslouží 90%, a to i přes to, že mě poslech OST samostatně bez obrazu dost zklamal - ve filmu hudba funguje na výbornou. (21.02.2010)

Epická kanonáda nejlepších nápadů a momentů vydestilovaných ze svaté čtveřice Matrix / Pán prstenů / Star Wars / Tanec s vlky. V momentech i jako celek silná, audiovizuálně omamná (i když chvílemi až příliš opájející se sama sebou), za všech okolností přehledná, dotažená, kompaktní nádhera. Na druhou stranu "jen" do detailu vymazlený blockbuster s horou klišé a nějakým tím soudobým poselstvím - nic víc, ani nic míň. Což není nutně špatně, když se věci dělají s takovým fanatizmem a posedlostí pro každý detail. Ale termíny jako filmová revoluce tu nemají co dělat. Jinak se mi líbí, že rozhodování mezi 2D a 3D je opravdu jen otázka diváckých preferencí a nikoliv základní stavební kámen filmu. Cameron se tedy nepodřizuje technologii, ale využívá ji pouze k tomu, aby případným fajnšmekrům poskytl lepší zážitek za vyšší cenu. Poctivá a férová nabídka, která jde zcela proti proudu současného vnímání 3D filmů (pneumatiky letící na plátno, které by ve 2D vypadaly divně, tu nenajdete). [10/12/09, Londýn] (14.12.2009)

// Vlastně se za těch 13 let nic moc nezměnilo. Avatar je pořád tou skvěle natočenou, velkolepou a na několika místech slušně emocionální atrakcí, která mě letos v IMAXU strhla stejně jako kdysi dávno při premiéře. Pořád v tom ale vidím víc tu atrakci, zejména, když se k tomu přidá za mě po 48 fps druhá nejhorší filmová technologie ever: 3D. Já prostě v kině ke správnému zážitku nepotřebuju, aby mi do prostoru lezly něčí chapadla. Spíš naopak. A ne, neberu jako polehčující okolnost, že Cameronovo 3D poráží veškerou konkurenci. Pořád je to otravný a zbytečný formát, který nejenže okrádá návštěvníky kin naprosto smyšlenou nadstandardní cenou vstupenky (a že mi normálně nevadí utrácet za blbosti), ale především ruší obraz a obtěžuje brýlemi, které za těch 13 let coby technologie naprosto zaostaly za veškerou konkurencí. Na dvojku vyrazím pouze na 2D a už teď je mi jasný, že si opět budu říkat, jak by to bylo super, kdyby režisér polovinu času nezabil přemýšlením, kam všude strčit z obrazu vylézající rádoby cute prvek. 8/10 (04.10.2022)

Přišlo to, co přijít mělo. Vždycky, když se rozezvučely ty opojné, domorodé a vycizelované world music kompozice, říkal jsem si, jestli to takhle bude ještě pokračovat, nebo už to konečně začne. Je skvělé, jak tu funguje všechno jinak. Teda všechno. Dokud se opájíme barvami, sníženou gravitací a tvory vygenerovanými pomocí lysohlávek, teče nám slina po bradě. Jenže co z toho, když se pak Ripleyová minutku hádá s Ribisim a na minutovém prostoru oba vygenerují nejsilnější emoce na půl kilometru pralesa a hodinu stopáže. A pak už je to dokolečka. Člověk začne být fascinován tvary, věcmi a živočichy, aby ho následně vytrhlo z rytmu jemné políbení, kmenová rada nebo jiná proprieta, kterou už v životě vidí po desáté, ale díky technologii jí má dneska chuť poprvé odpustit. Bez otvíráku, bez pořádného finále a s hrozně zlou vojenskou gumou, která si myslí, že kovbojské hláškování vždycky zabere. Z Camerona si nepamatuju vůbec nic, z 3D si toho pamatuju hodně. Mrzí mě to. (17.12.2009)

Když to skončilo, připadal jsem si jako Jake Sully probudivší se odpojen od svého avatara. Chtěl jsem okamžitě zpátky. Ano, ten příběh je od začátku dokonce neomylně předvídatelný. Jenomže to mi nevadilo. Je potřeba vědět, na co jde člověk do kina. Jestli nejste ochotni přistoupit na přímočarou pohádku v DOKONALÉM vizuálním hávu, na Avatara nechoďte. Jen budete lomit rukama a nechápavě si trhat vlasy. Můžete se ptát: 1) Je Avatar opravdu ekologická agitka? Zeptám se: Líbila se vám Princezna Mononoke nebo Naushika z větrného údolí? 2) Vypadá to opravdu tak úžasně? ANO! 3) Jaký je dabing? Ujde, ale zcela jistě zabil spoustu vypjatějších scén. 4) Co Hornerova hudba? Mně tam sedla jako prdel na hrnec. Je totiž stějně předvídatelná jako Cameronův příběh. 5) Tak co teda? Avatar je podaný s takovou lehkostí a samozřejmostí, že většinu z vás donutí se na Pandoru vratit co nejdříve. (19.12.2009)