Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ďábelský nápad StB - falešná státní hranice uvnitř republiky - a fiktivní příběh lidí, kteří ji překročili. Námětem příběhu je tzv. akce Kámen, při níž agenti Státní bezpečnosti záměrně mystifikovali občany Československé republiky, kteří se pokoušeli o ilegální odchod do zahraniční, vytvářením falešných hranic i falešných pohraničních hlídek a vyslýchajících skupin amerických, německých a francouzských úřadů. Příslušníci Státní bezpečnosti při výsleších zadržené utvrzovali v domněnce, že skutečně překročili státní hranice naší republiky a získávali od nic netušících lidí informace, které byly následně používány v rámci trestního řízení. V průběhu této akce byly zatčeny téměř dva tisíce občanů Československé republiky a většina z nich se o tom, že se stali obětí komplotu, dověděla až po roce 1968. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (116)

misterz 

všetky recenzie používateľa

Človek človeku vlkom...Čakal som ale podstatne viac. Námet určite zaujímavý, čo už len človek nevymyslí, len aby niekoho udržal pod zámkom. Tí ľudia mali jednoducho smolu, mohli viesť úspešné životy niekde na Západe ako dobrí muzikanti, no žiaľ narodili sa za oponou. Emotívne ma to však vôbec nezasiahlo, sálal z toho taký podivný chlad v zlom slova zmysle, miestami dokonca šedivosť. Priemer. 60/100 ()

borsalino 

všetky recenzie používateľa

Přiznávám, tohle mě dostalo. Četl jsem knihu o akci Kámen, viděl dokumenty a byl jsem se podívat za obcí Všeruby, prošel po hrázi Myslívského rybníka a dále kolem rozvaděče po cestě k hranici. Film jen volně využívá kulisy této události a nemá ambice být dokumentárním. Polišenský dokonale ztvárnil dobu, kdy nešlo nikomu věřit a každá snaha o důvěru byla přísně potrestána. Ale především Alois Švehlík mě doslova rozebral, dostal dost prostoru a skoro mě přesvědčil, že důvěra má smysl. ()

Reklama

Flego 

všetky recenzie používateľa

Rafinovaná akcia československých eštébakov priviedla mnoho osudov do pracovných táborov či k smrti. Spôsob akým sa s týmto vysporiadali scenárista Jan Drbohlav a režisér Jaromír Polišenský je obdivuhodný. Uznanie patrí aj Českej televízii, ktorá vyprodukovala na televízne pomery veľkorysú výpravu. Vladimír Dlouhý dal postave muzikanta Pavla cit i tragiku. Pri sledovaní televízneho filmu mi chodil mráz po chrbte a po dramatickom finále som si opäť uvedomil hrôzu režimu, ktorý dokázal trestať svojich ľudí v mene vlastnej ideológie. ()

kujon 

všetky recenzie používateľa

Naprostá bomba na televizní poměry a velmi, velmi kvalitní film na poměry české. Troufám si dokonce tvrdit, ež to je to nejlepší, co česká kinematografie za poslední roky vyprodukovala. Tomu filmu nelze nic vytknout, snad jen když bych měl opravdu rýpat, tak Ingrid Timkovou. EDIT po 9 letech od prvního shlédnutí: Včera jsem to sčíhnul znova a je to zcela zaslouženě stále na 5*. Ingrid mi paradoxně tentokráte toliko nevadila, byť její herecký výkon nebyl úplně takový, jaký by si člověk představoval. Co mi naopak vadilo byla značná uspěchanost filmu (zřejmě aby se vešel do předem dané televizní stopáže). Nebýt toho, mít to ještě vybroušenější scénář (byť námět sám o sobě je tak silný, že pokazit ho chce um) a rozložit děj do řekněme dvojnásobné stopáže, tak bych asi (ne)váhal nad šestou hvězdou z pěti. ()

L_O_U_S 

všetky recenzie používateľa

Velmi dobrý film, který popisuje zrůdné mechanizmy Státní bezpečnosti, kdy jsou lidé zneužíváni, šikanováni a ponižováni, aby se orgánům podařilo nalákat co nejvíce důvěřivců. Závěr mě docela překvapil. Jako klarinetista se musím pozastavit nad muzicírováním Vladimíra Dlouhého a Aloise Švehlíka. Považuju za nemožné, aby člověk po tolika letech dokázal zahrát na klarinet tak, jako pan Švehlík. Navíc je klarinet nástrojem laděným in B, takže pokud hrál klavír "In the Mood" v C-dur, musel by klarinet hrát v D-dur. Ale to je jen detail pro rýpalisty mojeho formátu. (167.) ()

Galéria (17)

Zaujímavosti (2)

  • Filmovalo se v Kytíně a Praze. (M.B)
  • Když Pavel (Vladimír Dlouhý) diktuje Jiřímu (Alois Švehlík) tóny písně "In the Mood" a hraje při tom na klavír, zapomíná, že klarinet je nástroj laděný in B. Místo "C-E-G-C..." by měl říkat "D-Fis-A-D...", protože klarinet zní o tón níže než klavír. Stejně tak Jiřího zdůvodnění, proč nechal hry na klarinet, je poměrně zvláštní vzhledem k faktu, že při výuce se nepostupuje po tóninách, ale samotných tónech - zahrát B nebo Fis není o nic těžší než zahrát ostatní tóny. (L_O_U_S)

Reklama

Reklama