V Bruggách

Melancholické, vtipné, krvavé… Je docela kumšt dát takovým mezižánrovým piruetám posloupnost a eleganci, která by automaticky nekopala do slabin. Pravda, své slabší momenty si film nemilosrdně vybere. Hlavně v těch dlouhosáhlých dialozích ‚o ničem‘, které mají být velmi cool, ale paradoxně spíše narušují celou tu zvláštní náladu snímku, kterou mu dodává město samotné a naprosto fantastičtí herci. Ale ač si to přiznáte nebo ne, tahle belgická pohlednice má něco do sebe. (11.05.2010)

No panečku Colin umí i hrát. Nikdy jsem ho jako herce nebrala vážně. V Phone Booth mi poprví a asi naposled připadal, že nějakej talent má, ale on se kluk jeden ušatej nezdá :-D Nejlepší jeho role co jsem viděla. Jak už jsem několikrát v kometářích říkala, černej humor je moje gusto :) Pár let zpátky bych tento snímek zkritizovala, protože jsem nepovažovala za umění, když v jedné scéně zazní minimálně 10x fucking, ale teď už mi to připadá jako účelný prostředek jak diváka z drzostí pobavit :) Nádech ironie, překvapivé přátelství, zajímavá láska a trpaslík.. oh.. pardon lilipután s koňským sedativem. No sakra, ono to nějak funguje :) Fucking bruges vůbec není fucking ;) (15.05.2009)

Najmilší film o nájomných vrahoch. Ak máte už po krk besných videoklipových gangsteriek v štýle Guya Ritchieho (nič proti nim!), toto vás svojou atmosférou príjemne prekvapí. Skvelý Colin Farrell a Ralph Fiennes v úlohe muža, ktorý by Voldemorta naporcoval na kúsočky. P.S.: Bonusy na DVD obsahujú čarovnú vystrihnutú scénu, v ktorej Fiennesova postava jedným šmahom zabije istého Pottera. Konečne!!! :-D (15.12.2008)

Vše co jsem před filmem o Brugách věděl, bylo to, že FC Bruggy je na belgický poměry dobrej fotbalovej manšaft. Nyný můžu před děvčaty s výrazem světáka znalecky popisovat krásy a pamětihodnosti Brugg a svůj znalecký popis zakončím otázkou, "Ty vážně neznáš Bruggy, tak pohádkový město ? " Jak, ale znám holky přišla by mě odpověd něco vy stylu " Původně jsem s tebou chtěla jít domů, ale takhle si tam vem ty svoje Bruggy." (07.09.2008)

Svěží a inteligentní dílo i sebevědomý autorský rukopis. Ať už situačním dilematem, kadencí víceplánových vtipů a point i tím, jak vás o postavách, u nichž se záměrně nedozvíte nic o jejich osobní integritě, ustavičně nutí znovu a znovu přehodnocovat první dojem a posouvat možné limity sympatií a definice dobra a zla. Přitom je zápletka nenáročná a snadno pochopitelná a všechna jednotlivá sdělení obrazem i slovem co nejjednodušší a nejpřímější (až se to méně pozorným divákům bude plést s banalitou a samoúčelnou oddechovostí a těm náročným s absencí uměleckosti), takže se můžete naplno soustředit na svůj natahovací vztah k postavám - a to ke všem. Tenhle film si totiž vzal na mušku jasně vytyčený úkol a jako sniper míří přesně a nerozptyluje sebe ani vás - míří na černobílou morálku s oporou ve zvyklostech a rozstřílí je na cucky. ***** V neposlední řadě stojí za pozornost i obratná práce s formou - je hluboce působivé, když si ve správnou chvíli uvědomíte, že natáčení snové scény, kterého se trpaslík účastní a o které se postavy ve filmu několikrát baví, nebo i prostorem natáčení ve městečku několikrát procházejí, se celou dobu chystalo právě pro tento film - a najednou se v té natočené scéně s nimi ocitnete a pochopíte, proč se v průběhu odvíjení děje natáčela - k čemu se už tehdy schylovalo. Je to, jako když se ladně a nevyhnutelně ocitneme na "druhé" straně téže Möbiovy pásky, aniž bychom kdy přešli šev, aniž by to i jenom zadrncalo. A aniž si to nejspíš valná většina diváků vůbec kdy uvědomí. Film to nijak nezdůrazňuje. Tenhle zdánlivě iracionální přechod na druhou stranu smyčky se ve zdánlivě hravém a komediálně odlehčeném snímku povedl McDonaghovi hladčeji a nenápadněji než třeba kdy Lynchovi (ve vší úctě k mistrovi), pro něhož je to jedno z celoživotních těžkých témat. ***** Plusem navíc je také jazykové šprýmování a hrátky s irskou angličtinou a veškeré žerty se sociálněkritickým podtextem (jejich prostoduchost a banalita je v mých očích opět záměrná, evokující sprostotu a lidovost i přímohubost) - a vůbec způsob, s níž je tu vulgárnost napříč panoptikem neotesaných postav předváděna k promýšlení v různých podobách, třeba skrze jekjich sklony k teatrálnosti, dojímání, žvanění, podléhání pudům, reflexům a emocím atp. Vulgárnost sama ještě ale neznamená nic zlého, i nekultivované způsoby mohou sloužit k projevení dobré vůle a citu. Ale pak babo raď, jaký si k těm postavám vypěstovat vztah, co o nich soudit. ***** Celkově vztato tahle nenápadná, ale přitom ostře nabitá záležitost s lehounce a obratně dosahovanou hloubkou lidskosti mě po skvělém krátkometrážním Šestiraňáku přivedla k tomu, že si McDonagha beru zcela vážně do soukromého hledáčku. *~ (27.12.2017)