V Bruggách

Pro mě asi největší překvapení roku. Film debutujícího režiséra McDonagha dokáže být v jedné scéně vtipnější než většina komedií dneška, o chvilku později je zase dojemnější než lecjaké drama. A i když ta hranice mezi tím je někdy sakra tenká, tak tady funguje po celou dobu. Je to perfektně napsaný, ať počítáme dialogy, postavy nebo celej příběh. Divadelní průprava režiséra je tady docela poznat. Atmosféra této ,,prdele světa" je budována průběžně a funguje dokonale. A herci tomu samozřejmě taky hodně přidávají. Colin Farrell podobnou roli potřeboval jako sůl a je vynikající, stejně tak jeho parťák Brendan Gleeson a jako dvojice fungují tito dva bezvadně. Ralph Fiennes se sice objeví až ve výborném závěru, kdy to všechno vyvrcholí, ale stejně hraje na 100% (a fuckuje nejméně třikrát v jedný větě). No a vedlejší postavy jsou taky perfektně obsazený, ať už se jedná o půvabnou Clémence Poésy nebo ,,rasistickýho trpaslíka". Prostě tento film mě naprosto překvapil. Normálně bych možná dal hvězdy 4, ale díky tomu že se jedná o debut, a že jsem tak vynikající film opravdu nečekal, tak se nebojím dát nejvyšší možný počet. (13.06.2008)

Pro jedny nebe, pro druhé peklo, pro všechny očistec. Komorní existenciální gangsterka o vině, odpuštění a napravení, která se strhujícím způsobem vyvíjí od romantické turistické prohlídky vlámských krás až do pokřiveného boschovského plátna. Těžkotonážní otcovský výkon Brendana Gleesona, afektovaně dětinská kreace Collina Farrela a až starozákoně přísný Princip ztělesněný Ralphem Fiennesem – a kolem nich pečlivě vystavěné divadelní dialogy, fantasticky vygradovaná obraznost a intenzivní atmosféra, která úzce souvisí se způsobem, jakým filmaři využívají vlámskou gotiku. McDonagh staví na odiv svůj dramatický talent (místy je to vlastně spíš divadelní hra ve strhujícím filmovém podání), ale zároveň nijak neupozaďuje kouzlo filmové řeči (brilantní práce s dynamikou vyprávění). Ve výsledku se tak skromné Brugy rozrůstají do komplexní filmové metafory, jejíž boschovská pointa je stejně krásná jako mrazivá. Mohou tu padat jména jako Ritchie či Tarantino, ale to nic nezmění na tom, že McDonagh je neokázale a promyšleně svůj. P.S. Nevím proč, ale nějak ve mě vyklíčila touha, aby tenhle člověk někdy natočil bondovku... třeba s Colinem. (10.11.2010)

Kdyby z celého filmu netrčela úporná snaha ukázat „Podívejte, jak úžasně originální a vtipné dialogy dokážu napsat !“, tak bych hodnotil i pozitivněji, protože ta melancholická nálada, která celým filmem prostupuje, byla moc fajn (za ní a za mého oblíbence Brendana Gleesona 3*). Někomu zjevně stačí rádoby kultovní dialogy o střetu bílých a černých trpaslíků a nevadí mu, že se hlavní postavy chovají jako idioti, mě ano a tak se do zástupu spokojených diváků nezařadím. Těžko uvěřitelný rozhovor po skoku z věže a závěrečný čin gangstera Watersa pak spadají někam do sfér absurdní sebeparodie ála Monty Python. (12.06.2008)

Místy až hypnotický a setsakra hláškařský mix psychologického dramatu a klasické gangsterské komedie. Veškerou pozornost na sebe strhávají herci, škoda ale, že Ralph Fiennes se dostane k lizu až ve finále, které již bohužel nedovede držet s nabušenm zbytkem krok a chtě nechtě film brzdí. Clémence Poésy je SEXY!! (30.04.2008)

McDonagh nabízí v celovečerním debutu přesně to, co by divák znalý jeho krátkometrážního snímku (popřípadě i u nás často hraných divadelních her) čekal. Je to cynické, vtipné a umí to v záplavě výstředností a hlášek i něco sdělit. Zápory v pravém slova smyslu tu tak sice nejsou, ale autorovy divadelní hry mi přijdou přeci jen lepší (hlavně teda Pan Polštář v Činoheráku, o Osiřelém západu raději vůbec nemluvě). Tam se tragika s komikou potkává důsledněji. Tohle je "pouze" taková blbina; zábavná a skvělá, ale na McDonagha je třeba mít jen t nejvyšší nároky. Vím(e), že jim umí dostát. (08.05.2008)