V Bruggách

No panečku Colin umí i hrát. Nikdy jsem ho jako herce nebrala vážně. V Phone Booth mi poprví a asi naposled připadal, že nějakej talent má, ale on se kluk jeden ušatej nezdá :-D Nejlepší jeho role co jsem viděla. Jak už jsem několikrát v kometářích říkala, černej humor je moje gusto :) Pár let zpátky bych tento snímek zkritizovala, protože jsem nepovažovala za umění, když v jedné scéně zazní minimálně 10x fucking, ale teď už mi to připadá jako účelný prostředek jak diváka z drzostí pobavit :) Nádech ironie, překvapivé přátelství, zajímavá láska a trpaslík.. oh.. pardon lilipután s koňským sedativem. No sakra, ono to nějak funguje :) Fucking bruges vůbec není fucking ;) (15.05.2009)

Bruges, Bruges, fucking Bruges, takové krásné gotické město. Ne však pro Colina Farrella, který toto místo nesnáší snad ještě více než my Uwe Bolla. Ve filmu najdeme pěkný mix černého humoru - už samotná úvodní scéna v kostele se vzkazem nebohého chlapce, tomu se říká opravdu bad luck, byla lehce tragikomická. Zvláštní ponurá atmosféra linoucí se z každého kouta belgických uliček a kanálů přidává filmu určitý nádech tajemnosti. Ralph Fiennes si svou skoro až psychopatickou roli gangstera pěkně užíval a já také. Hudba Cartera Burwella navíc slušně přispívá k vtáhnutí diváka do tamějšího prostředí. Uvidíme, jestli nám Martin McDonagh za rok či dva, až si trochu ošoupe botky cestováním po světě, nadělí další porci filmové zábavy, já bych byl rozhodně pro. (8/10) (15.06.2008)

Život není sakra spravedlivej. A nebo naopak je, a to mu my, nedokonalí lidé, nedokážem odpustit. - Jak jsem později zjistila, toto je jeden z těch filmů, na které se dívám ne proto, abych se dívala, ale abych přemýšlela. Něco se ve mně při tomto setkání pohlo, asi venkovan, poeta či znechucený trpaslík. To máte za Johna Lennona, parchanti. - Dodatek: Speciálního bludišťáka Carteru Burwellovi za hudbu, respektive její gradaci a vynikající finální vypalovačku. (27.02.2009)

Výrazně autorský a "literární" snímek, plný nádherného černého humoru a absurdity, kterou běžně zažívá každý z nás, akorát se jí možná neumí zasmát tak bezstarostně jako, když se s ní setká na filmovém plátně. Martin McDonagh přesne ukázal, co mají film a divadlo společného i v čem se liší, ovšem výsledný produkt o vzájemné přínosnosti a inspirativnosti obou těchto umění vypovídá opravdu hodně. Scénář je vypilovaný do posledního detailu, snímek není "samoúčelně" absurdní. Nese jistou tezi, samozřejmě v Rayově postavě a v jeho vývoji, zcela nenásilně, ale organicky poskládanou z přihrávek vedlejších postav i toho, co čteme mezi řádky zdánlivě efektních "hlášek." Jenomže - pozor na to - tohle nejsou hlášky v onom popcornovém stylu, ačkoliv se proti nim nechci nijak absolutně vymezovat, Martin McDonagh je někde úplně jinde, je to literát, život má odpozorovaný, ať už v rovině prožívání, tak v rovině jeho odrazu především ve filmovém umění. To je vidět, a to je obrovské plus snímku, což vyvažuje jeho jisté formálně filmařské nedostatky. (04.07.2008)

Celosvětově divácky úspěšný film. Příběh party nájemných vrahů má černý, ale přesto jemný humor, spousty hlášek, perfektní herectví výjimečného Colina Farrella, vypointovaný scénář a k tomu historické Bruggy. Poněkud mi to provedením i atmosférou připomínalo Pulp Fiction, což je pro film V Bruggách asi nejlepší pochvala. A užíval jsem si i zajímavé "politicky nekorektní" výroky směrem k trpaslíkům, teploušům, čenochům, Vietnamcům a především Američanům. Fuck(t) jo. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=KoE9edjEDCI (19.09.2009)