V Bruggách

Maybe that's what hell is, the entire rest of eternity spent in fucking Bruges. Film, který se mi do hlavy zaryl opravdu hodně. Očekával jsem černou komedii, kde se bude pouze střílet a ono naopak. Dostal jsem sirové drama, kde se sice střílí, ale až v posledních 20ti minutách. Hlavní hrdinové mi byli okamžitě sympatičtí a kdo by nebyl, když musíte strávit 14 dní v "prdeli světa", kde rusové vlastní arzenál armády, tlustý amíci dostávaj infarkt při lezení na věž a trpaslíci si dávaj koňský dávky drog, aby to tam vůbec přežili. (23.09.2008)

Skutečně "jiná" gangsterka, a rozhodně ne komedie, byť určitý humor a pár vesměs (velmi) černých vtipů tu je. Troufám si říct, že film nestojí na hercích - byť jsou jedním vrzem výborní a hrají každý svým způsobem přesně to, co je od nich potřeba - on totiž (překvapivě) stojí na Bruggách, a jak tu už kdosi napsal, jejich geniu loci. Nejpřiléhavějším popisem by asi byla "fucking strange fairy tale", abych dodržel "kodex" filmu. Za řekl bych nezapomenutelnou poetiku dávám Bruggám, totiž pardon, V Bruggách, 80%. A beru to jako svéráznou pozvánku, byť tam určitě nepojedu v zimě...radši. (08.05.2011)

McDonagh nabízí v celovečerním debutu přesně to, co by divák znalý jeho krátkometrážního snímku (popřípadě i u nás často hraných divadelních her) čekal. Je to cynické, vtipné a umí to v záplavě výstředností a hlášek i něco sdělit. Zápory v pravém slova smyslu tu tak sice nejsou, ale autorovy divadelní hry mi přijdou přeci jen lepší (hlavně teda Pan Polštář v Činoheráku, o Osiřelém západu raději vůbec nemluvě). Tam se tragika s komikou potkává důsledněji. Tohle je "pouze" taková blbina; zábavná a skvělá, ale na McDonagha je třeba mít jen t nejvyšší nároky. Vím(e), že jim umí dostát. (08.05.2008)

Uputávku na V BRUGGÁCH jsem viděl když jsem na promítání IRON MANA náhodou dorazil dřív a... no stručně řečeno mě upoutala. Co je na tom zvláštího? Nic. Akorát se mi to ještě nikdy nestalo. Na Trailery se většínou dívám v klidu domova a většinou předem vím co se kde šustne (díky redakci MovieZone ;-). No abych to zkrátil. Film mě okouzlil snad ještě víc než ta výborná ukázka. Do štředověkého městečka plného památek přijíždí dva nájemní zabijáci na dovolenou. A jeden z nich si sebou veze vzpomínku na poslední vraždu, která se zvrtla tím nejhoším možným způsobem. Colin Farrell a Brendan Gleeson celou dobu excelují a od půlky se knim přidá ještě Ralph Fiennes, který snad ještě nikdy nebyl sprostší než právě tady. No a před režisérem Martinem McDonaghem musím smeknout. Jeho prvotina totiž už teď patří k nejlepším filmům letošního roku. (12.06.2008)

Nešťastná volba povolání vás může přivést leckam, v případě nejhorším až do rozkošné „prdele světa, kde i trpaslíci musí brát drogy“. Pravdou je, že v gotických zákoutích Brugg nečíhají jenom výjevy (jako od) Hieronyma Bosche, při nichž váháte, jste-li jenom v očistci nebo již v pekle, ale také dívka nemudlovsky čarokrásná, která vám s trochou štěstí více dá, než vezme. A to jsou právě ty okamžiky, kdy s naprostou přesností víte, kde jste se octli, totiž v nebi. __ Synopse režijního debutu Martina McDonagha vybízí k představě třeskuté komedie, ke slovu „třeskuté“ mají ovšem nejblíže náboje dum-dum, jež rozprsknou váš mozek po dlažbě rychleji, než stačíte říct „teď se nedívej“. McDounagh s obratností chodce po laně balancuje na pomezí filmu smrtelně vážného a zabijácky vtipného. Což nám nepřetržitě dává najevo. Jeho snaha zvrátit každou potenciálně „jenom vážnou“ scénu ve scénu ne tak docela vážnou je místy trochu násilná a vede k tomu, že jenom čekáte, čím bude shozena serióznost dalšího výlevu emocí. Bezesporu zábavně. Precizní vypointovanost každé vtipně nepravděpodobné situace připomíná poslední film bratří Coenů. Jejich dvorní skladatel Carton Burwell navíc výraznou měrou přispívá k zahalení Brugg do (ne)pohádkově gotického hávu. Scén představujících „místo s atmosféru“ bylo na můj vkus příliš a navíc nemohu tvrdit, že by plnily svou funkci, V Bruggách povyšují nad rámec karnevalu šibeničního humoru především herci. Colina Farrella trápí takřka identické trauma jako v Cassandra’s Dream, ale zde působí mnohem přirozeněji a velmi zábavně se nedoplňuje s Brendanem Gleesonem (nechápu, jak vůbec mohli přežít společnou cestu do Brugg, ale o ní snad v jiném filmu…). O prvek nepředvídatelnosti je vyprávění v poslední třetině (zahrnující zároveň jeden z nejadrenalinovějších i nejvtipnějších killerských duelů) obohaceno třetím mužem do počtu, psychopatickým permoníkem Ralpha Fiennese. __ Můj vztah k téhle drsné komedii, urážející průběžně liliputány, gaye, černochy, Američany a obyvatele Brugg, se od prvních minut vyvíjel pozitivním směrem. Použil bych v této souvislosti nanejvýš neoriginální příměr s cizím městem, které zprvu nenávidíte a potom jej toužíte zas a znovu navštěvovat. Paradox tkví v mé obavě, že druhé zhlédnutí by v mnoha ohledech nedotaženým Bruggám na rozdíl od No Country for Old Men hvězdičku nepřidalo, nýbrž ubralo. Ale třeba se mýlím, moc rád bych se mýlil, protože něčím tak vtipným, drzým a nehollywoodsky krutým pro mne bylo naposledy Kiss Kiss Bang Bang. Apendix: : Co mělo znamenat to pobídnutí během závěrečných titulků „Nezapomeňte tento film ohodnotit na CSFD“? Další znak expanze POMObyznysu? (Black Box) P.S.: Obavy z druhého zhlédnutí byly zbytečné, krásně vynikla propojenost všeho se vším. 90% Zajímavé komentáře: POMO, Nuala (02.05.2008)