Armáda démonů: Matka slz

Talianský režisér Dario Argento ešte nepatrí do starého železa. Jeho film "Armáda démonov: Matka sĺz" síce nie je najlepšie dielo, ktoré vyprodukoval, ale moje očakávania splnil. Zaujímavý scenár okultného príbehu situoval do Ríma. Nezabudol prihodiť krvavé gore. Nevynechal surové scény a nahotu. Natočil výborný horror, ktorým uzavrel trilógiu o troch Matkách (Mater Tenebrarum, Mater Suspiriorum, Mater Lachrymarum), ktoré sú zároveň aj Sestrami. Je to večná trojjediná nesvätá trojica, ktorej spoločné meno je Smrť. **** (14.07.2016)

Obecně mě tahle afektovaná pseudohorrorová gialla vůbec neberou, ale La terza madre mě po počátečním ošklíbání se docela pobavila. Děj je samozřejmě totálně praštěný, spousta scén působí levně nebo vyloženě amatérsky a Italové v Itálii mluví i píšou anglicky. Ale pro fanoušky žánru je právě tenhle způsob režie asi ta pravá lahůdka; nezasvěcený divák však možná upadne v rozpaky, jako třeba já v první půlhodině. A z prkenného a bezkrevného hereckého výkonu režisérovy dcery Asie jsem zůstal v rozpacích až do konce, měl ji spíš pokřtít třeba Antarktida, nebo Androidka. Ovšem furt lepší, než Matka Představená Čarodějka se silikonovýma ceckama. Několik scén se mi ale dost líbilo. Třeba matka s dítětem na Andělském mostě. Nebo vtipný konec japonské zoku čarodějnice. Nebo ještě vtipnější konec Uda Kiera. Nebo holohlavý pan vrah s velkou pusou. Nebo "boschovské" výjevy na konci ve sklepě. A lekla mě jedna dobrá lekačka. Ale úplně nejvíc ze všeho se mi líbilo domovní osvětlení na natahovací klíček, to jsem ještě nikdy nikde neviděl a chci ho mít v baráku na chodbě taky! (11.11.2015)

Sarah není zrovna oslnivě krásná ani kdovíjak chytrá (soudě podle jejího chování a těch pár scén kdy "bádá"), zato má matku ducha a jednu chrakteristickou vlastnost - kam přijde, tam je někdo (kdo měl tu smůlu a dal se s ní do řeči) vzápětí nějakým brutálním a vizuálně efektním způsobem zavražděn. Likvidováni jsou zcela demokraticky všichni - muži, ženy, ba i dítka (ta zpravidla odkrágluje vlastní matka). Oběti si tak nemohou stěžovat na diskriminaci a divák na to, že by se nudil. Děj neoplývá soudržností, vyprávění je občas mírně chaotické a ani atmosféra není silnou stránkou "Matky slz", konec přichází příliš náhle a určitě by snesl větší propracovanost. Na druhou stranu se má divák stále na co dívat, napětí se podařilo vybudovat zdařile, násilí je zobrazováno s dostatečnou mírou invence a nechybí ani semtam nějaká ta pohledná samička. Když k tomu připočtu i jednu opravdu povedenou lekačku, klady pro mne rozhodně převyšují zápory. (24.04.2009)

Nejlepší díl z trilogie o tří matkách a to jednoznačně. Skvělej příběh, spousta napínavých scén, naprosto elektrizující hororová atmosféra podbarvená úžasnou takovou satanistickou hudbou, která je tady dokonale přesná a zbytečně se nevnucuje a samozřejmě spousta krve a typický argentovy brutality, který jsou ale asi tak 2x drsnější, než v předchozích dílech. Snad jen konec mohl být ještě o něco vypjatější, ale zakončení trilogie to je fakt výjimečně parádní. (26.01.2008)

Třetí a poslední matka páně Argenta oplývá asi největší dávkou brutality a gore skopičin, zejména úvodní vyvržení muzejní restaurátorky opravdu stojí za to, krvelačný divák musí být spokojen. Dříve ne až tak podstatné mystérium tří mocných čarodějnic zde pro mne překvapivě narostlo až do apokalyptických rozměrů, ovšem zrovna tenhle motiv na mne působil trochu levně. Sehrané bojůvky na ulicích, výskyt afektovaných moderních čarodějnic apod. mi příliš nesedly, stejně jako digitální finále. Přes všechna negativa mne z nějakého neznámého důvodu ( uhranutí ?) opět Argentovo pojetí filmu nadchlo, možná ta snová atmosféra, možná ty výše zmíněné skopičiny a pak celá ta mozaika obrázků, nevím, čtyři. (29.09.2014)