Ostrov

Nepatřím k těm, co potřebují dupnout bosou nohou na rezavý hřebík, aby si vyzkoušeli imunitní reakci na tetanus, a pranic mě neláká mapování cimrmanovských slepých cest. Proč jsem si tedy myslel, že bych já, sekulárně orientovaný jedinec, mohl bez následků shlédnout snímek, jehož cca třetinu vyplňují modlitby, je vážně záhadou. V britské minisérii Čas řeší hrdina příběhu stejné dilema jako Anatolij - jak se vyrovnat sám se sebou a s okolním světem, když mám na svědomí lidský život? Britský učitel prochází očistnou zkouškou se ctí, Anatolij zůstává uvnitř přerostlým dítětem, kterého stěny kláštera a bůh chrání před složitostí světa a který až do svého konce nepochopí, co je odpovědnost za sebe, své činy a své bližní. Smutný pohled. Celkový dojem: 40 %. (11.04.2022)

Film je o člověku, který zabil svého kamaráda a po zbytek života si nese vinu a tak žije život v jakési sebetrýzni a hledá Boha. Nemůže žít ani umřít - vina jej stíhá kudy jde. Přesto jej mají lidé za světce a chodí za ním pro pomoc. Film, který se tváří jako Boží, přesto se onen člověk s Bohem evidentně nepotkal - nepřijal jeho odpuštění. Umírající člověk, jehož poslední slova jsou "hříchy mě tíží, Bože, přijmi moji hříšnou duši" žil svůj život nadarmo, nic nepochopil. Právě proto totiž přišel Ježíš, aby nás očistil (vzal na sebe naše hříchy) a posvětil, abychom mohli do Boží přítomnosti! Protože hřích k Bohu nemůže! Co z toho, že jiným pomáhal, když si své hříchy nese sám a tudíž jde do věčného zatracení? Tento film podle mého dosavadního poznání nenese žádné poselství a spíše lituji času, který jsem mu věnoval. (31.05.2012)

Umělecký a myšlenkově hluboký pohled do východní spirituality. Drama člověka, jehož si Bůh vyvolil, aby stal jurodivým starcem mezi ruskými mnichy na odlehlém ostrůvku v moři. Režisér Lungin na tomto jednoduchém - a přece tak fascinujícím - příběhu dokázal mistrně divákovi přiblížit křesťanskou (pravoslavnou) víru, sílu pokory a modlitby. Osobně mne tento film zaujal více než Tarkovského Andrej Rublev. (07.08.2009)

Zvláštní, filozofické, skvěle zahrané umělecké drama, které by v této podobě rozhodně nemohlo vzniknout v továrně na sny zvané Hollywood. Důvod je prostý: nejedná se o film určený pro široké masy, ale spíše pro intelektuálně zaměřené publikum, kterému nevadí teologické podtexty či jiné myšlenkové kontexty, kterými je tento příběh doslova přeplněný. I proto chápu řadu negativních komentářů, nicméně já se mezi tyto lidi řadit nebudu. Příběh o kontroverzním léčiteli mě až moc zasáhl natolik, abych mu udělil méně jak čtyři hvězdy. 80% (12.08.2012)

Velmi pěkný a optimistický film, který je současně i nečekaně vtipný. To, co se zpočátku jevilo jako hodně temná ruská depka, se posléze přehouplo do zcela jiného filmu, který je inspirativní, hluboký a meditativní, a který v lecčems může připomenout známý snímek Kim Ki-Duka Jaro, léto, podzim, zima... a jaro, jak si už přede mnou všiml jiný kolega. Ostrov je mimořádně působivý svou hudbou, nehostinnými lokacemi i hereckým výkonem fantastického Pjotra Mamonova. Myslím, že by se našly i další podobné filmy, třeba Scorseseho Poslední pokušení Krista, ale zrovna ten podle mě kvalit Ostrova nedosahuje ani zdaleka. Za mě zcela bez pochybností plný počet 5 *. UPDATE 9. 3. 2015 - Na druhé zhlédnutí se mi tento film líbil snad ještě více než prve. Nádherná kamera, hudba, jedinečný humor, optimistické vyznění a dojemný závěr dělají z OSTROVA jeden z nejhezčích ruských filmů, co znám - toto je velkolepý a očistný filmový vyprošťovák, když je člověku smutno na duši. (21.11.2013)