Ostrov

Ťažké hodnotiť pre človeka, ktorý je v téme duchovne zainteresovaný. Bezosporu krásny film - krásny svojim duchovným poslaním (hriešnik > pokánie > pôsobenie na okolie > zmierenie). Ale tak isto aj film veľmi priamočiari, používajúci mnohé formálne "barličky" spirituálnych-náboženských-metafyzických filmov (jemnosť vody, drevo ako symbol života aj smrti, hrejúci aj spalujúci oheň, drsná "špinavosť", blatistosť ako výraz pokory, "metafyzické" zábery krajiny). Hlavná postava je vskutku veľmi krásna, idúca ku svätosti "nechtiac", s veľkou pokorou a sebaspytovaním. Spomedzi riadnych mníchov v maličkej ostrovnej kolónii však vytŕča svojou odviazanosťou od klasického rítu, bezprostrednosťou a šibalskými priekmi (napr. kolomaž na kľučke) až podpichovaním, ktoré však nikdy nie sú samoúčelné, ale skôr majú za cieľ zbaviť ľudí pýchy. Jeho modlitby sú čisté a svieže ako voda okolo jeho príbytku a zároveň horúce ako oheň v jeho peci. Nikoho nesúdi a nezatracuje, pretože na mysli má iba svoje hriechy a hanbu pred sebou samým. Viaceré dialógy majú v sebe aj zvláštny, skrytý humor, milostivý, jemný, ľudský, pomáhajúci prekonávať trápenia. Opakujem, veľmi pekný film, ale z filmárskeho hľadiska musím niečo rozhodne ubrať, pretože v konečnom vyznení to bolo (z môjho pohľadu) ... hanbím sa to povedať ... trochu "ploché", jednoznačné :-/ Ako sa hovorí - "priamy ťah na bránu", čo v kategórii duchovných filmov nie je príliš na osoh samotnej duchovnosti. Slabšie, ale o to zaslúženejšie 4* (27.04.2013)

Nádherne stvárnená hĺbka celoživotnej modlitby osoby, ktorá sa nepovyšuje nad ostatných. Nie žeby šlo o nejakú falošnú pokoru sebaponižovania či nedôveru v Božie odpustenie, ale muž si je vedomý svojej slabosti a úbohosti a zostáva v stave "previnilosti", pretože stojí pred tvárou Dokonaléh. Práve preto vidí svoju nespravodlivosť a vie, že cez neho Boh chce a môže konať pre dobro ľudí, a tak sa nebojí stať duchovným otcom pre každého, kto za ním príde a je otvorený počúvať. Definícia svätosti. Toto dielo je spojením citlivo-drsného filmového ruského umenia so silou "duchovného života" či skôr vzťahu "žitého" z túžby po Tom, ktorý túto túžbu naplňuje tým, že ju neustále nanovo povzbudzuje. (23.07.2012)

Ako jedna stratená duša na konci života k pokoju prišla. Mňa viac ako deklarovaná spirituálna hĺbka, ktorej prítomnosť sa vo filmoch podobného razenia dokazuje veľmi ťažko, upútala nádhera okolitej krajiny. V nej určite spirituálna hĺbka je. Je mi ťažko sa ztotožňovať s postavou, ktorá blížnemu svojmu spáli deku a topánky, pretože v nich sídli diabol. Navyše je jeho čin odmenený uznaním, pretože ich majiteľ si tak uvedomí vlastnú slabú vieru. Ja by som sa do týchto končín sveta rád vybral na dovolenku, avšak nechcel by som tam stretnúť podobné šialené typy pripomínajúce prestarnutých death metalových fanúšikov. Ostrov je film istým spôsobom nadprirodzený, čo ale automaticky neznamená umeleckejší. Možno ale znalec pravoslávnej viery uzná, že režisér verne zachytil jej podstatu prostredníctvom Anatolijovej duše a jeho chovania. Keď sa to tak vezme, trpel celý život zbytočne. (25.12.2013)

Na jednu stranu pěkný film, ale na druhou se mu nedá upřít jistá prvoplánovitost s kterou tu Pavel Lungin příběh vypráví. Snaha zaujmout diváka se podepsala na kameře, které je pěkně vyvedená, ale ještě lepší jsou velmi dobře vybrané lokace severního Ruska, které mají nemalý podíl na vyznění tohoto příběhu. Co se týče netechnické stránky filmu, obávám se, že nemohu již tak chválit. Scénář je napsán dost suše, nedokáže diváka překvapit a každý kdo před film usedne už po patnácti prvních minutách ví o co že to tu asi půjde a jak to skončí... "Kterak hříšník odpuštění přišel a v klidu umřel, přičemž stihl ještě pomoct prozřít jeho okolí." Nevyhneme se zde lehkému balancování s kýčem, žádný druhý plán tu není a jde jen o to jestli na tuhle hru přistoupíte. Všechno je divákovi tlumočeno srozumitelnou cestou, žádné otázky, skoro až místo "duchovního" filmu bych tomu dal přídavek "racionální" film:) Mrzí mě to, protože si s tim jistě šlo více vyhrát. Bohužel pěkné obrazy, které vás na začátku upoutají a naslibují pěknou podívanou vás dlouho neudrží ve střehu a pokud nejste nějak zainteresovaní v náboženství, nemá Vám tenhle film nic dát a budete se u něj po chvíli nudit. Pokud jste ovšem "duchovním" člověkem, budete spokojeně kývat hlavou, přestože Vás tenhle film nikam neposune a nepoloží Vám žádné zákeřné otázky metafyzična:)____Tři hvězdičky to ode mě dostává za pěknou výpravu, dobrou hudbu a pěkný začátek. (25.10.2007)

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý. (28.07.2013)