Strom života

Famózna pitva ľudskej duše, ktorá siaha k tým najzákladnejším životným princípom. Despotický Brad Pitt skrz majstrovské obrazy znázorňuje všetko, čo sa nachádza v hĺbkových pedagogických analýzach. Toto je čistá genialita. Bez zbytočných, argumentujúcich dialógov skĺbiť len jednovetné nevtieravé úvahy s lyrickou kamerou (ktorá ma dostala už v Novom svete) a podmanivou hudbou (symbióza obrazu a Vltavy od Smetanu ma maximálne odrovnala). Je priam neuveriteľné, ako Malick dokáže len prostredníctvom filmových záberov, konkrétnej atmosféru-dotvárajúcej melódie a hereckého prejavu zobraziť to najtajnejšie ľudské utrpenie či krehké okamihy vnútornej harmónie a dočasnej radosti, prelieva myšlienky, mení náladu sekundu za sekundou (fascinovalo ma citové odsudzenie syna na otca) a divák len vpíja prekrásne obrazy. Malicka považujem za jedného z najosobitejších režisérov súčasnosti a vážim si ho o to viac, že jeho filmy netrpia absenciou autorského rukopisu, ako je to u mnohých iných nevýrazných tvorcov. Strom života je náladovo roztrieštený, vyžarujú z neho osobné Malickove postoje, a to mi nedovoľuje ísť s hodnotením nižšie. Pocahontas do mňa zaťala trochu viac, ale to nič nemení na skutočnosti, že Malickovu hypnotickú filmovú poéziu milujem. A Pitt v mojich očiach konečne herecky dozrel (nerátajúc 12 opic) a vyťažil zo seba maximum. (29.09.2011)

33 let práce... neuvěřitelné... na jednu stranu jsem uchvácena alegorickou prosluněnou kamerou, ale značně zachmuřena stylizací lidství do jedné americké patriarchální rodiny, kde je otec generálem a matka němou utěšitelkou. Kdyby si Malick hned od počátku udržel nastavenou audiovizuální levitaci, mohli jsme hlasitě plesat. Ano, asi takhle nějak by se dal zachytit život, tak široce, tak neuspořádaně, tak krásně. Ovšem pominula bych právě tu humanitní složku, jelikož je troufalé a až urážlivé nacpat člověka do jedné fordovské rodiny. A není to trochu rouhání střídat evoluční záběry o vzniku života se životem represivní křesťanské rodiny? Bůh nebo Darwin? To je otázka, která ovšem není v dnešním vědecky orientovaném světě příliš výstižná a dostačující. Pro mě, jako pro ateistu, stála krása života ve stínu křesťanství a imperialistické morálky. (18.12.2011)

Kto nikdy nevidel Malickov film a dal sa zlákať menom Brad Pitt, musel byť prekvapený ako ľadový medveď na púšti. Ja som čakal presne film v tomto duchu, ale popravde, nadšený nie som. Keďže som videl takmer všetky Malickove filmy, musím povedať, že sú pre mňa čoraz menej zaujímavé, pretože sa začínajú podobať ako vajce vajcu. Je to podobné ako jeho posledný Nový svet. Nádhera s blbými kecami okolo. Takmer všetky zábery i niektoré momenty sú sami o sebe päťhviezdičkové, ale ako celok to funguje kolísavo a film niekedy vyslovene nudí. Opäť kopa vnútorných a zasnených monológov a často zbytočných rečí o zmysle života. Prvá polhodina je dosť rozpačitá a prekvapí hlavne asi 10 minútová scéna ako z prírodopisného filmu. Je to nádhera, ale ja som chcel pozerať film...Čo záber, to nebeská krása, ale príbeh o rodine je tu až na druhom mieste, čo je škoda a prednosť dostalo ukájanie sa vo vizuálnej kráse. Film pre mňa najviac fungoval v prostrednej časti, záver sa zase podobá prírodopisnému a nič nehovoriacemu úvodu. Sean Penn je fajn herec, ale najstarší chlapec mi celú dobu pripomínal skôr Jima Caviezela. Ten by sa hodil viac, zvlášť ak nebolo veľmi čo hrať a smutné pohľady Jimovi idú dobre. 60%. (22.04.2012)

po prvním zhlédnutí na MFFKV: Stejně jako při rozhovoru s nefanaticky věřícím člověkem se i při sledování Malickova kreacionistického vyznání dostavují smíšené pocity respektu, úžasu i pochybností a rozčarování z nemožnosti argumentace. Dílo na jedné straně zaujme režijní jistotou z hlediska inscenování sekvencí a celkové vizuální koncepce, ale současně překvapí svou plochostí. Jobovský obdiv k velikosti božího stvoření se mísí s primitivními postoji jak z nedělní školy ("Tam bydlí Bůh" ukazuje matka na bílý mráček na nebi) a kýčovitě odpuzujícími obrazy ala Strážná věž (celé finále o shledání v nebi je jak oživlá ilustrace z nechvalně známého jehovistického plátku). Jestliže Malick v "Tenké červené linii" impresivně odhaloval střet člověka toužícího po harmonii s hororovým chaosem války a v "Novém světě" zase dával publiku pocítit ohromení z lásky a nových světů tentokrát stejným způsobem přináší vhled sám do sebe coby věřícího. Zatímco předchozí snímky pojímaly obecná témata, tentokrát je potíž v omezenosti (ve smyslu ne-univerzálnosti) křesťanského pohledu na svět, jeho stvoření a jeho fungování z hlediska lidského života. Potíž není pouze v úctě k Bohu místo Buddhy, Ganéši či mnohých dalších. Rozmáchlostí, doslovností a znakovostí navíc Malickova vize připomíná barokní katolictví, s čímž se naopak neztotožní lidé preferující spíše vnitřní kontemplaci a víru stojící stranou institucionalizovaných kódů. Ač autorská sebestřednost nedosahuje odpuzujících rozměrů jako u Kima Ki-duka v jeho stominutové honitbě "Arirang", zůstává "Strom života" dílem, k němuž nelze nic říct - stejně jako církev prostě lidi polarizuje na věřící a nevěřící. ----- o dekádu později: Názor zůstává, jen hodnocení se mění. Nikoli z důvodu pokání nebo měknutí mozku, ale protože navzdory všem racionálním výtkám některé výjevy a emoce přetrvávají napříč uplývajícími roky. Filmové kvality a osobitý styl mistrovského režiséra prostě Malickovy nelze upřít. (06.07.2011)

Nebyť tých pekných snímkov, audiovizuálnych animácií, krásnych melódií a Brada Pitta, ZASTRELÍM sa. Žiaden text ma tak hrozne nenasral ako práve ten z The Tree of Life, ako fráza: vidí ruku božiu len ten kto je obdarovaný? a podobné sračky? Ne dík. Jeden z mála filmov kde som mal sto chutí ho vypnúť a nikdy nedopozerať, no Chvála nášmu pánu Bohu, Nášmu Pastorovi, Spasiteľovi a kto vie čo všetko ešte zato, že ukončil ten krásny zmysluplne vymletý text v 40 minúte a doprial mi pokoj na srdci. POZNÁMKA: film začína od 41 minúty. (16.11.2011)