Strom života

Prvních dvacet minut jsou kamera i střih dech beroucí a příběhové střípky příjemně mnohoznačné. Jenže pak se podíváme do vesmíru, do prehistorie a zase zpátky a nic se nemění. To jen hlavní příběh stojí celou dobu na jednom místě s neústupným Pittem v čele. Malickovo osobní pokání nesdílím a jen velmi těžko proto odpouštím spirituální podtext (který vcelku nepokrytě přechází do náboženské agitky). Je to jako sen, jako vzpomínka. Jenže cizí a tím pádem se žádná průvodní emoce nedostaví. (26.01.2012)

V tom filmu chybí jen robotická prostitutka z budoucnosti, jinak je v něm všechno. Hodně těžko stravitelné dílo, možná je v něm i uspokojující odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec ... ale asi se mi ji nepodařilo pobrat. Nicméně mě zaujalo celkem dost momentů, ať už byly čímsi myšlenkově podnětné, nebo prostě vizuálně pěkné, takže jsem se nakonec nudil mnohem míň, než jsem čekal. Každopádně doma u monitoru, kde mám přehršel možností, jak si nechat odlákat pozornost, bych to nedal. (08.08.2011)

O tomto snímku jsem hodně slyšel (hlavně, že je "netradiční", když to řeknu politicky) a proto jsem byl na něj hodně zvědavý. A výsledek mě… zklamal? Asi by se tomu dalo říkat zklamání… Takhle, Tree of Life má parádní kameru, skvělý hudební podkres (Vltava je, jak jinak, nejlepší :-)) a dokonalou Jessicu Chastain. Jenže vše kolem toho jsem prostě nepobral. Nestydím se za to, protože pak mi to má spolubydlící vysvětlila a na tohle bych opravdu asi nepřišel. A proč teda dávám jen průměrné hodnocení, když vím, co tímto filmem Malick chtěl říct? Zkrátka a dobře - podle mě to nevyšlo. Vím, že budu znít tvrdě, ale on není Kubrick či Bergman. Proč zrovna tihle dva? Možná proto, že když oni vytvořili film, kterým chtěli něco říct, bylo to poznat. I když ne vždy jsem ty filmy pochopil, to se přiznám, ale vždy jsem od jejich (speciálně Kubrickových, přeci jen od Bergmana jsem viděl zatím jen čtyři filmy) filmů odcházel s hlavou otázek, které jsem si dřív či později uměl vyložit po svém. Neříkám, že správně, ale po svém a to je něco, proč miluju filmy. A tady mi přišlo, že tato možnost mi nebyla nabídnuta. Nevím, jak to jinak vysvětlit, tak použiju slova mé spolubydlící: "To prostě musíš cítit, jako ten režisér. Buď to tak cítíš, nebo ne." Já to bohužel necítil. 50 %. (04.11.2012)

Malickův kousek hodně vypovídá o životě vládnoucího druhu na zemi a úžasné vesmírné a zemitvarující interludy ukazují jeho marnost v celkovém kontextu. Celá ta banální část s rodinou a typickými problémy zaniká v nicotě stvoření. V prostoru máme své jedinečné místo, které je pro nás důležité - nejdůležitější, ale stejně bysme neměli zapomínat, že jsme jen prach. Někdy se jen zastavit a uvažovat. Po vizuální stránce jde o skvost (netopýři!), stejně tak hudební stránka je kapitola sama pro sebe. A Brad Pitt jako otcovská figura překonává sám sebe. (24.07.2011)

Podobenství, které ostatní pobuřuje, je pro mě výzvou i lákadlem. Strom je nálož, pravda, ale zároveň automat na poetiku, ladnost a svobodu projevu, byť někdy smrdí Biblí. Je to ručkování na tenké větvi, ale Malick dokáže film zajistit pevnou ideou, obrazovou symfonií a hudbou, která snad byla v prvopočátku stavby filmu, a já mnohdy oněměl, nekecám! Každé filmové políčko má účel a rytmus a ve výsledku se ta událost stane kaleidoskopem Života, čili ne, nelituju té výzvy! (24.07.2011)