It's Always Sunny in Philadelphia

Viděl jsem to tak před deseti lety, když byly na světě tři čtyři série a moc jsem se u toho řezal. Když jsem nedávno potřeboval nějakou ujetost, nějaký černý humor, vzpomněl jsem si na to. No a než jsem stihnul ohodnotit první sérii, sjel jsem čtyři. Sakra to je ujeté. Takový plesnivý humor plný špíny, ponížení a neštěstí. To mi po těch čtyřech sériích čím dál tím více lezlo na nervy. Potřeboval jsem zase nějaký happy-end, tak nevím, jestli svůj plán dokoukat to celé (má to už třináct sérií!) zvládnu. Možná počkám na podzim, kdy má vyjít McElhenneyho nový seriál Mythic Quest, který věřím, že bude podobně zbarvený. Tak mi to nedalo a sjel jsem všech čtrnáct sérií. Musím říct, že po pár týdnech jsem si na celou partičku zvyknul a teď, když jsem na konci, je mi po nich smutno. Překvapivě se příběh začal přenášet mezi sériemi a byla tam určitá kontinuita. To mám rád u tohohle typu seriálů, že jen tak roky nežvaní, ale posouvají se v příběhu. Nejsilnější (a zároveň nejnápadnější) linka je homosexualita Maca, která vykristalizuje v epický závěr třinácté série. Pouštěl jsem si to dvakrát a pak ještě jednou ženě. Nesnáším balet a muzikály, ale tahle exprese toho, co se v Macovi bilo vyjádřené moderním baletem byla prostě kulervoucí. Nic podobného jsem nikdy neviděl a klobouk dolů za takový výkon. Možná bych se nezlobil, kdyby to skončilo tímhle eposem, ale dostali jsme další čtrnáctou sérii, která opět nezklamala a je plná gegů. Závěrem mi tedy bude smutno, ale těším se, že si pustím zase nějaký sitcom, kde to končí třeba romantickou uzávěrkou (HIMYM?) nebo morálním ponaučením (Earl?). Nebo že bych si dal nějakou další depresi (Black Mirror?)? (23.08.2019)

Dneska lidi přecházejí ze Simpsonů na Family Guye prostě proto, že jsou na takový humor už zvyklí a nepřekvapí je. Stejné je to s Philadelphií. Kdysi tabu, dneska sranda. Všechny postavy jsou namyšlení, sobečtí blbci. Jenže člověk si je zamiluje. Narozdíl od Hanka Moodyho, tihle žijí téměř na dně společnosti. Když jsem si seriál pouštěl znova, tak jsem se pořád smál a místy tekly až slzy. Neuvěřitelný, co tenhle kolektiv je schopný dát dohromady. Šéstá sezóna už byla slabší. Můj oblíbený Phily: Mac. -"What's up, bitches?" (12.10.2011)

Ohromne politicky nekorektné a veľmi vtipné. Avšak po dokonalej prvej sérii (hlavne časť o potratoch ) kvalita trocha upadá a je cítiť isté opakovanie námetov. A na rozdiel od väčšiny si nemyslím že DeVito seriálu prospel, skôr naopak. Napriek tomu, pre milovníkov kvalitných, uletených a hlavne politicky nekorektných sitcomov je It's Always Sunny in Philadelphia povinnosťou. (22.07.2009)

Některé díly jsou dobré, některé naopak dost špatné - bohužel však převládají ty špatné díly. Každopádně jsem si k postavám nevytvořil žádný vztah a snad to ani nešlo. Sitcom, který se snaží bořit hranice politické korektnosti, ale dělá to bohužel příliš násilně a bez vtipu. 3* za těch pár dobrých scének a se seriálem se v druhé sérii raději loučím. (05.08.2012)

Čo si nedovolia hrané seriály, dovolia si niektoré animované. Presnejšie povedané, niektoré animované a It's Always Sunny in Philadelphia. Tento seriál neprekračuje žiadne hranice, pretože žiadne hranice nemá. Nech vás napadne čokoľvek nekorektné alebo spoločensky odsúdeniahodné, Sunny o tom má epizódu. A ak nemá, tak bude mať. A postavy… Ó, tie postavy! Nenávidím ich. Sú to pokrytci, ignoranti, klamári, idioti a neviem čo všetko ešte. Tupí hajzli. Milujem ich. Chcem byť ako oni. Chcem byť s nimi v gangu. Chcem mať Charlieho za najlepšieho kamaráta. Nenávidel by som ho, ale aj tak chcem. Určite poznáte význam slovíčka „najlepší“ v zmysle, že niečo nie je naozaj najlepšie, že to nie je ani bezchybné a že to možno nie je ani dobré, ale predsa je to „najlepšie“? Tak presne taký je tento seriál. Najlepší. (22.11.2009)