Strážca zákona

Olivier Marchal, bývalý strážce zákona a režisér s talentem od Pánaboha opět vypráví… o tom, že nošení placky je těžké břemeno a odhalením vraha to většinou nekončí. Marchal vypráví jednoduše, téměř až úsporně a víceméně obrazem, v dialozích nežvatlá a díky hercům je to vše neskutečně životné, tepající a opravdové, jako život v uniformě sám. Zapomeňte na prefabrikáty, které putují v desítkách kopií skrze naše kina. Tohle je na ránu distributorovi. Nejlepší ‚krimi‘ od Zodiaca. (16.11.2008)

Olivier Marchal tentokrát už příliš tlačí na pilu... Venku je neustále zataženo, na zem padají potoky vody, vraždy jsou vyloženě sadistické, hlavní hrdina tížený rodinnou tragédií se topí v litrech alkoholu, pochcává se, vyrábí jednu botu za druhou, při vyšetřování případu selhává, mnozí kolegové jím (vcelku právem) pohrdají. Policejní tým-netým krom elegantní velitelky tvoří skoro samí santusáci, kterým byste nevěřili, že jsou od policie, ani kdyby vám mávali plackou a potvrzením ministra vnitra pod nosem, ve volném čase okrádají oběti zločinů, v bordelu jsou víc než doma. Vyšetřování vražd je vlastně věnováno pouhé procento času, navíc je vedeno takovým stylem, že nalezení vraha se dá přirovnat k malému zázraku (a to uznávám, že při policejní práci musí mít člověk i trochu štěstí). Po jeho odhalení navíc dojde k takovým veletočům, až jsem nestačil kroutit hlavou.. Celkově je děj "MR73" koncipován pouze a jenom za jediným účelem - aby se hrdina brodil čím dál tím hlubší špínou, bez ohledu na to, jestli se do ní noří vlivem vnějších sil nebo vlastní vinou. Prostředky, kterými scénář přimáčkne hrdinu na samé dno a dotlačí ho k "nevyhnutelnému" závěru, však nepůsobí důvěryhodně, logicky. Už úvodní scéna překračuje mantinely absurdity a samotný konec filmu vše jen podtrhuje - navíc si nemyslím, že tragédií, kterou si Schneider prochází, se dá omluvit všechno, jak by si asi Olivier Marchal přál. Opravdu působivý umí být "MR73" pouze ve scénách, ve kterých se objevuje Philippe Nahon alias recidivista Subra - z něj čiší opravdové zlo a temnota, zbytek filmu si na ní bohužel jen křečovitě hraje. (14.11.2014)

V podstatě můžu napsat totéž, co se objevilo v komentáři k thrilleru Zemřít znovu. Technická stránka je brilantní, Marchal patří ve Francii k režijní špičce nejen ve svém žánru. Těžko lze cokoliv vyčítat hereckým výkonům, Daniel Auteuil je podle mě momentálně největší herecké eso francouzské kinematografie a dokáže svého vyhořelého zatrpklého policajta ztvárnit naprosto přesvědčivě. Hudba, střih, kamera - to všechno je skvěle sladěné a naplňuje režijní záměr. S obsahem už ale potíž mám, byť scénář je logicky vystavěný, celé je to ale tak nějak přeexponované. Všechny konflikty jsou dovedené do krajnosti a vytváří nejen pesimistický, ale přímo nihilistický obraz dnešní Francie a její spravedlnosti. Navíc hlavní hrdina je nejen nedokonalý, ale může sloužit jako ukázkový příklad zmaru člověka, který svou sebedestrukci dokázal vypilovat k dokonalosti, a jen stěží si tak dokáže získat divácké sympatie. Film např. pracuje s myšlenkou, že 25 let kriminálu je zjevně nedostatečným trestem pro muže, který spáchal dvojnásobnou vraždu. Je to vlastně nepřímá výzva k polemice o trestu smrti. Popravdě řečeno, nevěřím na zázračné změny charakteru a výchovné prostředí věznice, ale muž na pokraji sedmdesátky je po 25letém věznění už příliš vyčerpaný a těžko bude plánovat a provádět další zločiny. Po emocionální stránce jsem se zkrátka s MR73 nedokázal ztotožnit. Celkový dojem: 65 %. (21.09.2010)

Znova sa mi potvrdilo, že milovať francúzske filmy sa oplatí. Francúzi totiž nepotrebujú veľa, len jednoduchý príbeh..Hlavný hrdina je hero, ktorému odpustíte ba priam odobríte, že chlastá ako dúha - je to len prejav jeho osobnej slobody a hra s vlastnými chybami a prešľapmi priamočiaro smerujúca k vykúpeniu/zániku. Film má všetky atribúty kvalitného krimi: výborný pomer detektívnych ingrediencií, stabilne vzrušivú atmosféru, nekomplikovaný príbeh, hrdinu, s ktorým sa dajú zdielať emócie. (20.04.2009)

Noir kriminálka temná jako nihilismus uvnitř hlavy masového vraha, film, jehož většinu omývá noční déšť a který je utopen v kontrastu potemnělých ulic a těch několika denních (záměrně přeexponovaných) záběrů (které mají ovšem takové nepřirozené, mrtvolně bílé světlo...). Hlavní hrdina se (jak velí tradice tohoto žánru) doslova utápí v alkoholu a černá barva není jen barvou policejních speciálních jednotek, barvou jejich aut, zbraní i oblečení, ale také barvou jeho duše... Tenhle film je tak pesimistický, že symbolická naděje obsažená v konci příběhu je vystavěná spíše zase jen pro ten kontrast k všeobecně panující skepsi a pesimismu. Největším kladem tohoto snímku je ten rozměr (možná nereálného) autentického vyprávění, kterému se jinak podobné filmy tohoto žánru tak rády ve své stylizaci vzdalují. Olivier Marchal již svým předchozím filmem Válka policajtů naznačil, že temné vhledy do nitra dění policie umí, MR 73 je však daleko vyzrálejší - přímá dějová linka spojující dvě časové roviny, dokonalá režie, ukázněný herecký projev, vynikající Daniel Auteuil tak připomínající Jeana Reno... Jestli chcete vidět temnou kriminálku bez zbytečných akčních naplavenin, MR 73 vás nezklame... Podobné filmy: Válka policajtů, Purpurové řeky, Sedm, Zodiac (17.12.2008)