MR 73
MR 73
Mr 73
The Last Deadly Mission
Réžia:
Olivier MarchalScenár:
Olivier MarchalKamera:
Denis RoudenHudba:
Bruno CoulaisHrajú:
Daniel Auteuil, Olivia Bonamy, Catherine Marchal, Francis Renaud, Gérald Laroche, Guy Lecluyse, Philippe Nahon, Clément Michu, Moussa Maaskri (viac)Obsahy(1)
Marseillský policista dostal příležitost napravit to, co zkazil. Má ochránit ženu před vrahem, který zabil její rodiče. Thriller podle skutečné události je zahalen do temného roucha kruté beznaděje a bezpráví. Kriminální policista Louis Schneider alkoholem řeší těžkou havárii své ženy. V opilosti unese autobus, je zatčen a je mu odebráno vyšetřování čtyř brutálních vražd bohatých žen. Zbaven policejní hodnosti, nezbývá mu nic jiného, než vzniklé problémy řešit po svém… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (269)
Dlouho jsem si odkládal tento Marchalův filmík. Od různých zdrojů jsem slyšel samou chválu, takže očekávání jsem měl nepřekvapivě dost vysoko. A teď mohu s čistým svědomím bohužel oznámit, že režisér oplývá ve své sbírce povedenějšími kousky. Herecky to je extratřída, o tom žádná. Daniel Auteuil se vyznamenal již ve Válce policajtů a zde opět předvedl svou one-man-show. Problémem ale je ukrutně pomalé tempo, kdy se za celou stopáž skoro nic nestane. Čekal jsem napínavé nahánění hlavního vraha, ale na to jaksi vůbec nedošlo. Jasně, vizuál patří do nejužší špičky. Dlouho jsem neviděl detektivku, která by na mě v každém záběru křičela takovým nedozírným pesimismem. I hudba potěší. Ale to tempo filmu odpustid nemohu, fakt ne. Konec se malinko utrhl ze řetězu (tam jsem pocítil starého dobrého Marchala), ale nestačilo to. Za mě 6,5/10 ()
Poctivá francouzská filmařina. Francouzi byli vždycky zvláštní při natáčení kriminálek a to jim na filmové kvalitě jenom přidává. Příběh je sice takový rozveklý, měla jsem skoro pocit, že si taky musím loknout něčeho ostřejšího, ale atmosféra je tak hustá, že by se dala krájet na kousky. Za závěr dávám plný počet bodů. Takhle to má všechno skončit. ()
Řek bych, že Olivier Marchal tady trošku promarnil šanci na jeden z nejlepších krimi thrillerů posledních let, kterej se klidně moh zařadit po bok i samotnýmu Se7en (Ostatně je to sedmičce i trochu podobný), protože příběh, atmosféra, styl točení i Daniel Auteuil jsou naprosto skvělý, ale jelikož Marchal příběh rozdělil na dva menší příběhy v jednom a věnuje se jim vcelku rovnoměrně, tak se prostě celá ta úžasná atmosféra hrozně rozmělňuje a i když oba dva ty příběhy by samy o sobě byly naprostá bomba, tak pohromadě vyznívaj daleko slabším dojmem a to i přesto, že se jedná o příběh založenej na skutečných událostí, což teda když se nad tim zamyslim a vybavim si ty úchylný vraždy, tak ho to pozvedává úplně někam jinam, než všechny podobný kriminálky, ale při sledováni mi to prostě tak nepřišlo a druhá půlka byla už zdlouhavá. Fakt velká škoda, našlápnuto to mělo parádně. - Věříte v Boha, doktorko? - Ano, jinak bych tu nebyla. - Bůh je zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju. ()
Snímek je až příliš rozvleklý , zbytečně moc se zabýva alkoholovými démony hlavního hrdiny a jako hlavní negativum se mi jeví zbrkle odkryté karty celého příběhu. Daniel Auteuil opět předvedl svoje velké herectví a je škoda , že se k němu nepřidaly také další aspekty potřebné k prvotřídnímu filmovému zážitku , ze kterých vybírám hlavně špatný scénář a celkovou utahanost příběhu. V mých očích jen lehce nadprůměrná záležitost , která měla našlápnuto k vyšším metám. Film: 67% ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (5)
- MR 73, celým názvem Manurhin MR 73, je francouzský revolver z roku 1973 ráže .38 Special nebo .357 Magnum s možností přestavby na 9mm, vyráběné ve třech délkových variantách. Revolver byl standardní výbavou francouzských zvláštních a taktických jednotek. (Saur.us)
- Hlavní hrdina filmu jezdí v automobilu Volvo 121 (1967), soudní policie v automobilech Chrysler 300C a velitelka Marie Angéli v kupé Chrysler Crossfire. Zásahová policie na začátku filmu přijíždí v Hummerech H3. (Saur.us)
- Když v čase 59:20 přijde Justyne Maxancova (Olivia Bonamy) na policejní stanici, že hledá Louise Schneidera (Daniel Auteuil), je poslána dále do kanceláře 215 a jeden policista jde s ní. Následně se ale řeší zpráva pro Kowalskiho s fotografem a u Schneidera doma. Nakonec se Justyne s Louisem setká na schodech v hotelu (čas 01:05:20). (marcel5)
Prvotřídní, takřka nadžánrová kriminálka spojující v sobě delikátním způsobem kultivovanost s nesmlouvavostí. Rozum a chtíč. ____ Několik poznámek: (i) MR 73 charakterizují záběry, kde je potřeba zvýraznit postavy, tudíž jsou pořešený přes dlouhoohniskový objektivy s rozostřenou hloubkou pozadí, zatímco v momentě, kdy je potřeba hrdiny umístit do okolí a inscenovat mizanscénu, pracuje se přirozeně s objektivem krátkoohniskovým. Oboje stavy doprovází přechody transfokační a zoomerské. Kupříkladu aby nebyla vidět zohavená žena v zadním plánu, zaostří se pouze detektiv v popředí, to samé některé dialogy, kdy hovořící postava zůstává ostrá, zatímco naslouchající rozostřená. Paradox je ovšem ten, že rozostřené scény vnímáme mnohem silněji, než kdyby bylo vše v rámu obrazu ostré, neboť si domýšlíme, zajímá nás, co před námi kamera „schovává“, a proto takové záběry působí na diváka intenzivněji. (ii) Pozoruhodné je, kterak důmyslně film prohazuje rub světla a tmy. Veškeré zlo se zde odehrává za světla (nemocná žena, ohledávání mrtvol, chytání zločinců), zatímco s odchodem slunce ustává i děj. Přitom právě tma nás připravuje podvědomě na zlo, zatímco zlo za světla, třeba lynč v Africe za bílého dne, nejsme schopni akceptovat, protože nás na to gotická, fincherovská a barkerovská potemnělá díla nepřipravila. Spojíme-li to s již zmíněnou kultivovaností, nebude daleko od pravdy, když prohlásíme MR 73 za osvícenceký produkt razící si to z klasického temného noiru přes neo-noirovskou Čínskou čtvrť a Blade Runnera až do prosvětlenější éry neo-neo-noiru. (iii) Ze všeho nejvíce apeluje film na nezbytnost morálního profilu. Není podstatné, že loser honí losera, převedeno do slovníku komiksového writera Gartha Ennise, mrdák mrdaného, podstatná je etika. Detektivovi vlastní. Vrahovi a zkorumpovaným fízlům cizí. Každé takové vydělení obce ilustruje případné jednání lidí v době krize a obrací resentiment směrem k budoucnosti. (iv) Přesto nad osvíceneckým tendováním z bodu dva a etickým z bodu tři ční ještě jedna zásadnější motivace, která popohání hlavní postavu detektiva – a to vyhnání z Edenu. Člověk se stal věčným tulákem, když ztratil ráj – jednotu s přírodou (Odysseus, Oidipus, Abraham, Faust); musí stále dál a dál, musí bez ustání hledat poznání neznámého tím, že vyplňuje mezeru svého vědění odpovědmi. Vrozené úsilí o pokrok (pátrání po vrahovi) neexistuje, tím méně přirozený mravní řád. Obojímu předchází rozpor v detektivově existenci, který ho nutí kráčet vpřed po započaté cestě. (v) Úloha ženy ve filmu je neméně pozoruhodná. Ženy zde spouští veškeré dění a mužské konání – jejich smrtí započne vyšetřování, sedí ve vedoucích pozicích a rozhodují, jsou nemocné nebo zklamané a vyžadují ochranářskou ruku. Žena zde má význam akce, muž reakce. Chápu to jako dokonalou genderovou symetrii, jako způsob, jak chytře (někdo by mohl poznamenat vychcaně) umisťovat ženy do mužských žánrů. (vi) Novorozeně na konci je symbol – třebaže film tematizuje změnu, lidé se nemění. Ať už reagují na destruktivní impulsy tak, že zakáží čin samotný a impuls nechají existovat (detektiv), nebo při represi impuls kompletně odstraní z vědomí a ten se objevuje v lidském jednání skrytě (padouši), jediná změna přichází s novým. Nikdy s fénixovským vykoupením, jež pouze prohlubuje zkaženost světa. () (menej) (viac)