Strážca zákona

120 minut čistého psychologického zla.Nechápu jak mohl Marchal natočit dokonalou Válku Policajtů,kde naprosto exceletně vykreslil psychologii postav,akci,výpravu,hudbu a vše to zabalil do drsného akčního thrilleru,protože v MR 73 mu nic nedrží absolutně pohromadě.Komisař Schneider ( vždy výborný Auteil spíš irituje,než baví ) je tak moc rozervaňoučkej,že v příběhu se prakticky celou dobu pitváme v jeho žalu a případ 5tinásobného brutálního vraha jde zcela stranou a komisař k jeho rozuzlení dojde tak bravurně,až sem se z toho smíchem plácal do kolen.Když se totiž v 56 minutě pořád nic neděje a ožralý Auteil dokolečka se sklopenou hlavou utápí žal alkoholem a vzpomíná jak píchal šefku zatímco jeho ženuška s dceruškou bourali v autíčku,tak celý rozervaný zakřičí zkurvenej život a poté se hezounky poblinká pod proudem vodičky,v ten moment moje mysl ze sebe zvracela tak už se konečně ty čuráku vystřel mozek,aby ta debilní píčovina laskavě skončila!Šedohnědá 120 minut trvající psychologická sonda kreténských postav,s nulovým dějem,ve kterém je smíchán dohromady osud několika lidí a celkovou podstatou je něco o zrození čistého života nebo asi tak něco.Když je film zhruba v 60% dokonale si tipnete celý konec,jelikož pokud by k tomu Marchal sám nedospěl,byl by to čistokrevný odpad,protože ten konec co ve filmu,je již od půlky filmu absolutně vymodlený a i přesto jak se snaží být tenhle psychologický kýč důležitý a obsáhlý,je zoufale nudný,i přes svojí ´´složitost´´ jednoduchý a průhledný.Ani nevim proč tomu nedám odpad,asi že mám rád Auteila a jedna scéna byla fakt dobrá.Pokud ovšem znáte od Marchala Válku Policajtů a tenhle jeho titul vám úspěšně unikal,vřele vám doporučuju nechte ho unikat dál.Filmové peklo,katastrofa....zklamání,deprese tak čistá,že vás do deprese dostane.Východisko logické.Jestli se tohle fakt stalo tak život je svině a nuda :D 20% (29.02.2012)

Vypadalo to na opravdu dobrý krimi s hodně temnou atmosférou, jenže kromě případu vraha a násilníka, se tam začne do toho zamotávat ještě jeden starej příběh o nějaký vraždě, co se stala X let zpátky a pachatel se má na podmínku dostat ven z vězení. A celej film se tak rozpadá a přeskakuje sem a tam. Hlavně ten vrah z prvního případu je trochu kostrbatě odhalen a dopaden někdy 30 minut před koncem filmu, takže ten zbytek už se jenom vaří z vody. Mělo to našlápnuto rozhodně na lepší hodnocení. Takhle dávám průměrný 3 hvězdy. (03.05.2022)

9.1.2011 ~ Temné ponuré depresivní noirové kriminální francouzské drama, která by si zasloužilo plátna kin mnohem více než některé hollywoodské sračky napěchované známými xichty, ale postrádající příběh a atmosféru. Marseilleský policista s posraným životem zjišťující, kolik vrstev sraček má jeho osobní dno. ~ Louis Schneider byl výborným policistou pracujícím v oddělení, kde se dennodenně setkával s hnusem, beznadějí a svinstvem tohohle světa. Jeho svět se rozložil ve chvíli, kdy byl na místě, kde být neměl a při nehodě v tu stejnou chvíli někde jinde umírali při autonehodě jeho malá dcerka s ženou. Žena přežila, ale upoutaná na lůžko a bez možnosti komunikovat jen přežívala. Louis nedokáže svoji vinu unést a tak utápí sebe a svůj život v litrech alkoholu, obklopen doma fotografiemi těch nejzrůdnějších nejnepochopitelnějších vražd, na kterých s kolegou dělá. Alkohol a jeho vlastní vnitřní rozklad mu ale házejí klacky pod nohy tak důkladně, že je suspendován, odvolán od případu a i ten zbytek blízkých nad ním láme hůl. Od rozdělaného případu se ale neodchází, ať už je to v souladu s regulemi nebo ne. A do toho ještě přichází žádat o pomoc mladá žena, jež se sestrou zažila brutální pomalé mučení a vraždění svých rodičů, které Louis kdysi vyšetřoval. A tahle bestie má dostat svobodu. Zmar a spoušť bez špetky šance byť jen na paprsek slunce. ~ Další perfektní ukázka filmu, od kterého bych nic nečekal a tolik překvapil. Až mě udivuje, že to u nás vyšlo jenom na DVD a do kin nenakouklo ani klíčovou dírkou. Temná noirová atmosféra, dlouhé a až bezbarvé záběry a scény, déšť a akce natolik střídmá, že když už se objeví, sedne a ani na chvilku nevypadá hloupě. Je syrová do morku kosti. Až na jednu obrovskou drobnost se tu nikdo nedočká ani ždibíčku štěstí. Tohle je pohled zlomeného člověka, který je na dně. Ale jen zdánlivě, vždycky může být ještě další dno. A další, a další... Nikdo ale nedokáže klesat věčně. ~ O všem, co se stalo v minulosti, se divák dozvídá z útržkovitých roztěkaných střípků flashbacků, hudba nepodbízí, nenavnazuje, podtrhává, herci si svoje úlohy vystřihly na výbornou. A tak nebýt pár drobounkých nedomyšleností, které by buďto mohly být vynechány a nebo mi jednoduše nedocvakly, bylo by to u mě bezchybné. I s tím jde o výborné kriminální drama, kde je krimi spíše jen závojem a osobní drama nosnou kostrou. A prvotní tvrzení tvůrců, že jde o příběh založený na skutečných událostech, raději nechávám stranou. Tomu moc věřit nemůžu a vlastně radši ani nechci. ~ Bůh je zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju. ~ 4,5* (27.04.2013)

Marchal opět využívá své zkušenosti z policejních složek a vytváří svět plný hajzlů a ještě větších hajzlů skrze jeden filtr za druhým. Auteuil zas a znovu potvrzuje proč je nejlepším hercem kontinentální Evropy. Bruno Coulais se vybičoval k životní kompozici a ani ten scénář není zdaleka tak tuctový jak se zpočátku může zdát. A pokud se v současnosti ve Francii vyskytuje smyslnější femme fatale než Olivia Bonamy, tak bych dotyčnou tuze moc rád poznal. Ovšem to vše bledne ve srovnání s jedním aspektem. Atmosférou. Ta pohltí již během úvodní titulkové sekvence "únosu" linkového autobusu. V té scéně je prostě vše co divák (mého typu) může od podobné sorty snímků žádat. A co je na tom nejlepší? Že nezůstalo jen u ní a je taková i většina zbytku stopáže, byť tempo je místy dost rozvláčné (ale sem mi to zrovna sedlo). Pokud Marchal Válkou policajtů zresuscitoval klasickou francouzskou kriminálku a přivedl ji na prah jednadvacátého století, tak eMeR třiasedmdesátkou dává naději, že to nebyla pouhá náhoda. (04.10.2008)

Policista zahalen v cigaretovém dýmu, nedávné trauma zavlažované destiláty a Manurhin MR 73 číhající v garáži na svou šanci všechno v protikladu zázraku zrození vyřešit. Ponuré filtry, z kterých vyčnívají jen oranžové skla na Auteuilových brýlích, déšť mezi paprsky slunce, atmosféra zmaru a smířlivá předvídatelnost. Francouzi umí a Američané, pokud samozřejmě chtějí, se mohou učit. Rob Roy píše něco o sraní mramoru a možná má pravdu. Ten se totiž velmi špatně splachuje z mísy, co každému roste z krku. O moc hůř, než hovno.. (19.09.2010)