Strážca zákona

Ozaj deprimujúce ako SEDEM. Ide síce o dva jednoduché príbehy, ale temnota a beznádej sú asbolútne všade. Vôbec nejde o americký štýl pátrania po masovom vrahovi, hlavný hrdina ani nie je súčasťou vyšetrujúceho tímu. Film má hlavne k záveru mierne rozkolísané tempo, ale stále mal moju plnú pozornosť. VOJNA POLICAJTOV je určite pozerateľnejší ("komerčnejší") film, ale MR 73 sa vie dostať omnoho viac pod kožu... (05.02.2013)

No, rozhodne skvele natocena kriminalka. Ostatne od Marchala bych ani nic jinyho necekal. Ve filmu se odehravaj vlastne dve linie, obe jsou fajn, ale precejen linie o chytani vraha je zajimavejsi, proto trochu zamrzi, ze je ukoncena tak trochu odflakle. Druha linie nabude na zajimavosti az nakou pulhodinku pred koncem filmu, pricemz zaver je fakt paradni a konecne se dostane ke slovu v nazvu zminena pistole MR 73. No a navic je tu perfektni Auteuil, kterej sice vypada jak starej ozralej vandrak a je to v podstate zase typ poldy, co se mu v minulosti neco stalo, jenze tady je fakt jeho zoufalstvi dotahnuto na maximum a on sam hraje fantasticky, ze si proste nemuzu stezovat. O to vic zamrzi, ze misty nema moc co hrat, protoze celej dej je podanej docela pomalym tempem, je tu celkem nouze o naky silny sceny a nic moc se tu nedeje. Cimz nechci rict, ze by film nudil, to ani nahodou, je to zajimava kriminalka, ale proste bych si to dokazal predstavit i zajimavejsi, ale tvurci asi meli trochu spoutany ruce kuli pravdivy predloze filmu. (20.02.2009)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

Poctivé, drsné a depresivní francouzské noir drama o nasávajícím policajtovi, který si se svými vyšetřovacími metodami hlavu příliš neláme. Na rozdíl od ostatních bývalých kolegů, je ale alespoň čestný a věří, že zločin by měl být po právu potrestán. S první mrtvolou se na svět postupně dere i nový případ o sériovém zabijákovi, který paralelně doprovází i příběh brutálního vraha, který má být brzy propuštěn na svobodu a jediný, kdo jeho teror přežil, byly dvě malé holčičky, nyní dospělé ženy. Se zvyšujícím se počtem těl a s osudovým dnem propuštění nevyzpytatelného násilníka se blíží i vyhrocení celého příběhu. Film je do značné míry one-man show Daniela Auteuila, je to v podstatě takový malý Léon. Jako ve správném akčním krimi, i zde najdeme dost násilných vražd, korupce, vyšších zájmů a odplaty v podobě tvrdé ruky "zákona", která se nebojí jít přes mrtvoly. Nakonec ještě musím pochválit pěknou hudbu, kterou má na svědomí Bruno Coulais. (7/10) (26.02.2009)

Vypadalo to na opravdu dobrý krimi s hodně temnou atmosférou, jenže kromě případu vraha a násilníka, se tam začne do toho zamotávat ještě jeden starej příběh o nějaký vraždě, co se stala X let zpátky a pachatel se má na podmínku dostat ven z vězení. A celej film se tak rozpadá a přeskakuje sem a tam. Hlavně ten vrah z prvního případu je trochu kostrbatě odhalen a dopaden někdy 30 minut před koncem filmu, takže ten zbytek už se jenom vaří z vody. Mělo to našlápnuto rozhodně na lepší hodnocení. Takhle dávám průměrný 3 hvězdy. (03.05.2022)