Strážca zákona

Scénář: Olivier Marchal .. Vytříbené režijní řemeslo, ale dle mé chuti by to chtělo ještě trochu zapracovat na scénáři, protože v první třetině jde více méně jen o hutný kriminální guláš, kde hlavní postavy nahlodávají démoni minulých tragédií a příběh se jen pozvolně až líně otvírá. Opravdovější je tak dusná atmosféra, nahnilé prostředí policejní stanice a samozřejmě výtečný Daniel Auteuil, který chvílemi připomíná neoholeného Roberta De Nira ve hvězdných letech. V druhé polovině pak MR 73 už tolik nedrhne, jenže se změní v docela průhlednou, přímočarou záležitost a to přesně od scény, kde se revolver Manurhin MR 73 prvně objeví. Drsné a fatální účtování s vlastními chybami doplněné paralelní montáží zánik/zrození nemá chybu - celkově je však předešlý 36 Quai des Orfèvres podařenější a kompaktnější krimi. 70%. (20.11.2008)

9.1.2011 ~ Temné ponuré depresivní noirové kriminální francouzské drama, která by si zasloužilo plátna kin mnohem více než některé hollywoodské sračky napěchované známými xichty, ale postrádající příběh a atmosféru. Marseilleský policista s posraným životem zjišťující, kolik vrstev sraček má jeho osobní dno. ~ Louis Schneider byl výborným policistou pracujícím v oddělení, kde se dennodenně setkával s hnusem, beznadějí a svinstvem tohohle světa. Jeho svět se rozložil ve chvíli, kdy byl na místě, kde být neměl a při nehodě v tu stejnou chvíli někde jinde umírali při autonehodě jeho malá dcerka s ženou. Žena přežila, ale upoutaná na lůžko a bez možnosti komunikovat jen přežívala. Louis nedokáže svoji vinu unést a tak utápí sebe a svůj život v litrech alkoholu, obklopen doma fotografiemi těch nejzrůdnějších nejnepochopitelnějších vražd, na kterých s kolegou dělá. Alkohol a jeho vlastní vnitřní rozklad mu ale házejí klacky pod nohy tak důkladně, že je suspendován, odvolán od případu a i ten zbytek blízkých nad ním láme hůl. Od rozdělaného případu se ale neodchází, ať už je to v souladu s regulemi nebo ne. A do toho ještě přichází žádat o pomoc mladá žena, jež se sestrou zažila brutální pomalé mučení a vraždění svých rodičů, které Louis kdysi vyšetřoval. A tahle bestie má dostat svobodu. Zmar a spoušť bez špetky šance byť jen na paprsek slunce. ~ Další perfektní ukázka filmu, od kterého bych nic nečekal a tolik překvapil. Až mě udivuje, že to u nás vyšlo jenom na DVD a do kin nenakouklo ani klíčovou dírkou. Temná noirová atmosféra, dlouhé a až bezbarvé záběry a scény, déšť a akce natolik střídmá, že když už se objeví, sedne a ani na chvilku nevypadá hloupě. Je syrová do morku kosti. Až na jednu obrovskou drobnost se tu nikdo nedočká ani ždibíčku štěstí. Tohle je pohled zlomeného člověka, který je na dně. Ale jen zdánlivě, vždycky může být ještě další dno. A další, a další... Nikdo ale nedokáže klesat věčně. ~ O všem, co se stalo v minulosti, se divák dozvídá z útržkovitých roztěkaných střípků flashbacků, hudba nepodbízí, nenavnazuje, podtrhává, herci si svoje úlohy vystřihly na výbornou. A tak nebýt pár drobounkých nedomyšleností, které by buďto mohly být vynechány a nebo mi jednoduše nedocvakly, bylo by to u mě bezchybné. I s tím jde o výborné kriminální drama, kde je krimi spíše jen závojem a osobní drama nosnou kostrou. A prvotní tvrzení tvůrců, že jde o příběh založený na skutečných událostech, raději nechávám stranou. Tomu moc věřit nemůžu a vlastně radši ani nechci. ~ Bůh je zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju. ~ 4,5* (27.04.2013)

Francúzsko sa vyžíva v naťahovaní. Obed by mal trvať aspoň dve hodiny, víno by sa malo piť až po neviem koľkých rokoch, atď. No a to sa odráža aj v ich filmoch. Nevedia to urobiť v primeranej minutáži, musia to natiahnuť na tie dve hodiny. Čo už. Takto na filmový svet prišla len jedna z mnohých krimi. (24.01.2011)

Tentokrát mě Olivier Marchal zaujal více, než tomu bylo u Války policajtů. Bylo to víc brutálnější, ponuřejší, špinavější – no prostě lepší. Začátek rozhodně dokázal upoutat mou pozornost – kdopak to mučil a zabíjel staré ženské (morbidní humor policejního fotografa, tomu taky dodal grády), hlavní postava pořád kouřila – chlastala – a chovala se jako magor, ten starý perverzák byl taky good, jen škoda, že prostřední pasáž byla poněkud nudnějšího rázu (nebudu-li počítat brutální pasáž v psím „hotelu/útulku). Některé vzpomínkové scény taky byly správně temné, dopomáhaly pochopit obě linie příběhu a konec – tak se mi líbil nejvíc. U porodu nejspíš slabší kusy omdlévaly, pomsta byla sladká…Herecké obsazení taky ušlo, režisér vsadil na své oblíbence Daniel Auteuil, Francis Renaud a Catherine Marchal se potkali už u již zmiňované Války policajtů a rejža byl správně nadržený – matku svých čtyř dětí a svou ženu nechá natočit erotickou scénu s hlavní postavou, porod Olivie Bonamy s detailními záběry, jebačka v bordelu – inu klobouk dolů. Francouzská špinavost v nadprůměrném kabátku, palec hore. A LIVINGDEAD se svou ségrou se zřejmě zase věnovali, čemu by sourozenci neměli, místo aby sledovali film…70% (17.02.2022)

!!! ---- SPOILER ---- !!! Áno, áno, skvelá francúzska krimi so všetkým, čo k tomu patrí. Olivier Marchal znova zabodoval. Hlavnú pridanú hodnotu tu ale predstavuje rozporuplnosť postavy Louisa Schneidera a jeho diskutabilné rozhodnutia. Nebudeme hodnotiť mieru sebaľútosti a neschopnosť vyrovnať sa s vlastnou vinou. Jeho peklo, ruky preč. Avšak marenie vyšetrovania a finálnu surovú vraždu skorumpovaného kolegu, nejde nazvať inak, než prachsprostým vyliatim si vlastných frustrácií a osobnej zášte. Nič iné v tom nebolo a vo mne nezostali ani len zvyšky sympatií či empatie. Lenže práve preto, je MR73 taký dobrý film! (27.08.2011)